V závanu Sherlocovy dýmky

Den s detektivem aneb holka pro všechno

Verity:

Další den

"Crrr Crr Crr." Co je zas? Otevřu slepené oči a podívám se na svůj mobil. Zpráva. Neznámé číslo. Tohle "naprosto" zbožnuji. V ironii.

"V 10 hodin na Ministerstvů." SH          

Ještě jednou si to důkladně přečtu. Jak ten sociopat může znát mé číslo. Tak to ti nedaruji. Podívám se na hodiny. 9:30. Skvěle už nestíhám.

Jsem přikrytá nějakou starou dekou. Sakriš.

Když mířím do svého pokoje tak zakopnu o hromadu knih, boty a rozbije se podšálek pod hrnek. Na uklízení střepů nemám čas.

Na sebe hodím černé šaty s polodlouhým rukávem, černé punčocháče a na nohy dám boty na podpatku. Kde je zatraceně ta kabelka. Já nestííííííííhááááááááááám.

Jídlo. Jídlo. V tomhle domě snad není žádné jídlo. To my byl Sherlock dlužen. Musím pak jít nakoupit. 9:40.

"Taxi." zamávám na černý taxík. "Tak kam to bude, slečno?" zeptá se vlezlý taxikář. "Tenhle ton si nechte pro svojí manželku. Já potřebuji na ministerstvo." zařvu. "A na jaké, slečno?" zeptá se znovu taxikář. To na nás už houkají ostatní taxíky. Plácnu první jméno, které mě napadne. " Mycroft Holms. Je tam na nějaké vysoké pozici." vyhrknu. "Tak to vím, kde je to ministerstvo."

Po asi 30 minutách rychlé jízdy, zastaví konečně taxikář a chce 15 liber. "To je úplná zloději." hartusím a vyndám peníze s peněženky. "Děkuji, slečinko." mávne taxikář a odjede.

Co to tady je? Je tu plno žen s foťákama. Jedna tu natáčí zprávy. Nenápadně se přikradu k hloučku asi stejně starých žen jako jsem já. "Už jste vyděli Mycrofta? Kde ty obleky bere." uvažuje nahlas blondýna s rudou rtěnkou. " Mě spíš zajímá Sherlock. Dnes jen vystoupil a rychle mířil k vchodu." postěžuje si další blondýna. Co si ty holky sakra myslí? Že okouzlí Sherloca plastickými kozami a rudou hubou. Taková naivita. Najednou přijede auto a s něho vyskočí muž okolo 45 let. Placka hlásá Lestrade. 

"Pane Lestrade. Potřebuji se dostat do budovy." zařvu přes dav. Ten se ani neotočí a míří dál. S auto vystoupí nějaká seržanka, která vypadá hodně nevrle. Možná proto, že má hnědý flek od kávy na košili. A poslední vystoupí. Díky bohu.

"Mycrofte." zařvu a dotyčný se ani neotočí. " Mycrofte Holmsi." zařvu znovu. Konečně. Mycroft se konečně otočí a hledá původ hlasu. Ty ženský se začnou hihňat a mávat laškovně prstama. " Mycrofte Holmsi, ty jeden zabedněnče." zařvu. "Verity." vykřikne a běží k pásce, která nás odděluje.

"Konečně." hlesnu a podlezu pásku. "Tobě nedal Sherlock průkazku?" zeptá se překvapeně. "Ne." hlesnu naštvaně. "Tak tady je." a podá mi modrou průkazku kde je napsáno: Zvláštní povolení. "Díky."

"Kde je Sherlock?" optám se když procházíme kancelářemi." Na místě činu. Určitě nám teď řekne, že už na vše přišel." zasměje se Mycroft a míří dál. Na konci chodby zahne do leva.

Uvidím Sherloca jak prohlíží nějakou ženu. 24 let, vdaná, sportovkyně, kůň, vegetariánka. "Příště by bylo lepší, kdyby jsi mi dal aspoň nějaké potvrzení, Sherly." řekne potichu. "Jsi tu pozdě." řekne do prázdna. Bože.

"Teorie jak zemřela?" optám se a začnu zkoumat ruce. Nic. Nohy. Nic. Prostě nic. "Alergie na skotský sýr. Našel jsem ho v koši." řekne naprosto určitě. "Nuda." řeknu a otočím se na podpatku. Mycroft na mě kouká. Co je?

"Jdu nakoupit." řeknu když kráčíme po chodníku. "Chceš něco?" zeptám se Scherloca. "Nic. Při případech nejím." řekne naprosto samozřejmě. "Jak chceš."

Otevřu jednou rukou dveře a pak do nich rázně kopnu. Udělal jsem celkem velký nákup. Jsme vegan takže moje nákupní taška vypadá jako ovocná zahrada.

První co uvidím je ležícího Sherloca na gauči a pak jeho sepjaté ruce po bradou. A helem se. Někdo tady medituje. Tedy správně prochází své myšlenky. To taky někdy dělám.       

Vyskládám nákup a sednu si do křesla. Co já budu dělat?  Jdeme psát povídku.

O mnoho stránek, tři hrnky kávy a mnoho myšlenek Sherloca dál

Tak pro dnešek toho mám dost. Mezi tím co jsem psala, byl Sherly asi dvě hodiny mimo. Pak se probudil a začal mi tam hrát na housle. Ve dvanáct v noci. Hrál, skládal a za celou domu pronesl jen jedno slovo "Nuda" a to bylo když jsem vymýšlela zápletku nahlas. Ono už je dvě hodiny v noci. Bože ten část tak letí.

Lehnu si do své postele a začnu si třídit myšlenky. Bylo jich tolik, že přemýšlím ještě další hodinu. A pak sladce usínám.