V závanu Sherlocovy dýmky

Konec dvou psychopathu???

Z pohledu třetí osoby: 

"Byl jsem velkorysý, že jsem ti nechal vybrat místo tvé smrti." Pronese Moriarty a na tváři se mu objeví škodolibý úsměv. "Sherlock, Sherlocka jsi nepoučitelný. Tolik citů dáváš znát a to si říkáš sociopat." Škádlí ho a lehce do něho žduchne. "Nech to." Promluví se vysoký muž v kabátu. "A proč Sherlocku? Je to jen hra. Hra s IOU." Zasměje se a přejede rukou po zádech kudrnáče. Sherlock se snaží udržet city na uzdě a ne vybuchnout před svým nemesisem. "Sherlock city má, já se mu rád vysmívám. Sherlock city má a na smrt ho já posílám." Zpívá potichu Moriarty. "Zničil jsem ti pověst. Od základů. Jak se ti líbí být v mé kůži?  Zeptá se Moriarty a a sladce se uculi. "Já nejsem jako ty." Pronese potichu Sherlock. "Ale Sherlocku. Proč si hraješ na hloupého, když jsi chytrý?" Ptá se a pořád ho žduchá. "Johníkovi by se to nelíbilo. Ty jsi pro něho pan dokonalý, ne?" Zasměje se. Sherlock to už nevydržel a případně ho pod bradou. "Zhodím tě." Zasyči. "Já věděl, že to tam někde je! Konečně jsi výbuch. A teď nádech a výdech, Sherlocku. Můžeš mě kdykoliv zhodit. KDYKOLIV. Nebo ti dám další důvod. Když nezemřeš ty, zemřou všichni tví blízcí."Pronese Jimm a psychopaticky se podívá na Sherlocka, který se tváři vyděšeně.

"Když neskočím, tak tví odstřelovači Lestráda, paní Hudsnovou i Johna. Je tomu tak?" Zeptá se po chvilce Sherlock a podívá se na Jimma. Ten se spokojeně zašklebí a kývne hlavou. "Přesně tak. Jsi geniální. Víš to? Stejně jako já. Škoda, že nikdy nikdo nebude mít tvé geny. Protože, nikdy nebudeš mít rodinu. NIKDY!" A při slově nikdy se spokojeně culí.

"Máš strach?" Zeptá se Jimm a udělá rádoby vtipnou grimasu. "Neboj, je to stejné jako lítání s jedním rozdílem. Ty neroztáhneš křídla, protože nepatříš mezi anděle." Pronese.  A začne ho obcházet. Opatrně, lišácky si ho prohlíží. Najednou si všimne, že Sherlock vyťukává nějaký kod. "Dobře. Tak jsi to nakoc pochopil." Pochválí ho. "Kod, který otevírá všechny dveře. Každé ťuknutí palcem, značí jedničku." Pronese vážně a zarazí se, když se začne smát Jimm. "Snad by sis nemyslel, že pár místo mi zajistí vstup do všech sejfů. To je tvoje zkáza Sherlocku, Chceš mít vše, provedené chytře. Mě k tomu stačila malá pomoc." Směje se a vychutnává si pocit vítězství. "Jsi tak naivní až to bolí. U srdce." Ušklíbne se.  

"Tak skoč. Bojíš se? Přiznej si to." Popichuje ho pořád Jimm a u toho se usmívá až člověku přebíhá mráz po zádech. "Ukonči to. V pohádce je jen jeden vítěz. Vždy." Opět pronese a podívá se na hodinky. "Za chvilku bude celá. Skoč na celou. Prosíííím." Prosím a v očích mu žhne silný oheň. "Dobře." Nakonec zašeptá Sherlock. "Dej mi prosím minutku." V tonu jeho hlasu je znát, že si to moc přeje. "Prosím." Poprosí znovu. "Proč ne." Pokrčí rameny Jimm a pomalým krokem se vzdaluje od Sherlocka.

Sebb:

Co to ten Jimm, proboha dělá. Proč se vzdaluje od Sherlocka? Asi má nějaký plán. Jimm nikdy neříká celý plán, pro případ, že by ho někdo zradil. Ale mě to říct mohl.

Jimm se mnou nic neprobíral. Jen chtěla, abych byl ve vedlejším domě ze svojí lady. Verity jsem o tom neměl říkat, prý, že by tam chtěla být taky. Tak mi teď chybí její muffiny, které se naučila péct podle mého receptu.

Uff. Už se vrací. Cože?! On se usmívá. Nad čím, ježiš. Něco spolu vyřizují a teď okolo něho krouží Sherlock. Proč? Nějak často tohle slovo používám.

"Děkuji." Slyším a najednou Jimm vytáhne zbraň a střelí se do pusy. Z ruky mi vypadne moje lady a nejsem schopný vydat jedinou hlásku. Jako kdyby moje srdce přestalo být. Vypovědělo funkci. Najednou zapípá mobil. Na obrazovce se objeví obrázek Jimm. Přece se střelil do hlavy, tak jak mi teď mohla dorazit zpráva?