V závanu Sherlocovy dýmky

Zloba

Lidi, nevím jak na tuhle zprávu zareagujete. Dopíšu ještě pár kapitol a budu končit první část. Celý příběh bude dělen do tří částí. První byla psaná z pohledu Verity a druhý plánuji z pohledu Sherloca a sem tam i našeho "milého" Jimma. U třetí části ještě nejsem úplně rozhodnutí , kterého pohledu budu psát. Takže vám nechci lhát. Doufám, že si tuhle část užijete stejně jako já psaní.

S láskou Anna

----

Jimm:

"Hezká holka, ta Verity. Fakt kus. Není jako moje manželka. To je pinda na druhou."  Rozřehtá se Edward, majitel automobilky v Anglii. "Hmm." Zamumlám a naleju si další skleničku. Wisky je tím nejlepší lékem. Proč jen skleničku? Hned si dám celou láhev.

O 4 skleničky nové wisky, pár dekagramů pervitinu dál

Jen rozmazaně vnímám, že se nacházím v nějaké chodbě. Jaká ironie, že o téhle chodbě ani nevím. Ani nevím jak se to stalo, ale v kapse jsem měl klíč od dveří po mé levici. Kupodivu pasuje. Den plný zázraků.

Křeslo. Spánek. Mozek vypověděl službu. Postel je moc daleko a tohle křeslo je dokonalé. Ještě jeden krok. A bum. Ležím na zemi rozpláclí jako ropucha na dálnici. Moje hlava. Moje nohy.

"Jamesi! Co tu děláš, sakra!" Slyším nějaký rozlobený hlas. Moje oči jsou těžké jako beton. Ještě pět minut spánku. Jen matně vnímá, že mě někdo táhne a pak mě hodí do postele. Proč mi sakra sundává boty. Třeba je chce ukrást. V tomto domě je vše možné. Doslova.

Verity:

Co to je? Uslyším cvaknutí zámku, těžké kroky a pak ránu. To se tu člověk ani nemůže vyspat!

Hrábnu po lampičce, pro případ, že by to byl nějaký opilí ožrala. Člověk nikdy nevím.

"Jamesi! Co tu děláš, sakra? Vykřiknu. James leží rozpláclí na zemi a spí. Na MÉ zemi. V MÉM pokoji. Zatraceně Jamesi, ty mě dokážeš naštvat. Ne jen to. Co já s tebou?

"Jamesi spolupráce by byla na místě." zamumlá a popadnu ho za ruce. On byl vždy tak těžký? Když jsem byla malé děti, pořád mě házel do bazénů. Samozřejmě, že já jsem ho tam také házela. Tak slabá zase nejsem.

Hodím Jimm na postel a zuju mu boty. Hezké boty. Hezké. Jimm má jen o dvě velikosti větší boty. Kdybych si vzala Sherliho.... Co asi dělá? Podívám se na budík. Tři v noci. Nejspíš si dává kafe.

Sherlock:D

Ještě jedno kave. Jen jedno. Tři hodiny v noci. "Verity, to kave si dám." Pronesu. Jak to že neodpovídá. Ona už tu není asi šest dní. Chybí mi. Nemá pro mě kdo vařit.

Verity:

Určitě si dává kafe. Také bych si mohla jedno dát. Podívám se na Jimm, který je celý odkopaný a rozpláclý na posteli. Ten je v pořádku až moc.

" Dvě kostky cukru, bez mlíka." Říkám si potichu. Tuhle kombinaci miluji. Ne, miluji. Zbožňuji.

Spokojeně se vrátím do pokoje. Jimm se konečně odsunul na svojí půlku. Zuju si boty. Jimm. Šálek odložím na noční stolek a otočím se na druhou stranu. Miluji spánek.

Jimm:

Do prdele moje hlava. Otevřu těžké oči. Proč je můj strop červený? Nee. Pootočím se a tam je prázdno. Pro jsem se sakra probudil v cizí posteli, sám?

Moje nohy. Kde mám boty. Musel jsem být asi hodně na mol. Ne, hodně.

"Hmm." zavrčí někdo ze země. Moje kalné oči se podívají na zem. Ježiš, uteče mi z pusy. Na zemi se válí Verity a spí.

Musím co nejdříve zmizet. Klíč. Jo tady.

Stěna. Uff. Proč jsem byl u Verity? Asi se jí pak musím zeptat.

Mám hlad. A jde se na jogurt. Jo já zbožňuji jogurty. Vraždil bych pro ně. Nezabil jsem, už někoho pro jogurty? Tady je. Extra velká porce jahod, malin a kiwi. Awww. Mňam.

"..říkám vám, že tady asi, možná bydlí." uslyším hlasy s chodby. Otevřu opatrně dveře. Ne úplně. Všichni nemusí vědět, že miluji jogurty.

"Bydlí tu." Zahučím a mávnu na Verity. Ta jen kývne a obejde mě a zamíří do kuchyně. " Co jsi dělal u tebe v pokoji?" zeptám se s plnou pusou. Verity přestane pít kave a přiběhne ke mně. " Spíš bych se mněla ptát já! Nemyslíš. Ve tři se do mého pokoje přivalíš jako tsunami a pak sebou švihneš o zem." zařve nepříčetně a práskne hrnkem o zem. Ajaj. Já jsem zapomněl, že Verity je po ránu protivná. " A co Sherli? Odepsal?" Vypustím s úst. V tom mi přeletí facka a silné zabouchnutí dveří. Sakra, Verity. Proč jsi tak složitá.

"Pane Moriarty. Máme ho." zavolá do vysílačky Owen. "Skvěle."