V závanu Sherlocovy dýmky

Svatba ve třech? Proč ne.

Na začátek vám chci mocinky poděkovat za ohlas k minulé kapitole. Sebb mě napadl, když jsem projížděla obrázky na googlu s hastagem MORMOR( Uznejte, že na obrázku je skvělej. K Jimmovi se přesně hodí. Chudák Verity:(. Takže teď nám tam přibila nová postava, která se mi zatím šíleně líbí. Je to divné, ale nejlíp se mi píše s pohledu Jimma.:D Je to prostě skvělí záporák.

Za druhé mi můžete posílat otázky na postavy z povídky a na mě. V dalším díle je vyjdou. Pod jednou podmínkou. Jestli nějaké dorazí.:DD

A teď k dílu. Opět bude delší a tentokrát budeme na svatbě  Verimm. Mám už i ship:DDDD

Neručím za infarkty, smrt smíchem a vyrušení rodiči. Tato kapitola mi přivodila tři infarkty a snad miliony vyrušení rodiči ze slovy, ať se přestanu tak šíleně smát.

------------

Vracíme se do chcvíle, kdy Jimm  vše vysvětloval.

 Jimm:

Spokojeně se usadím do koženého černého křesla. S posledního šuplete vytáhnu láhev nejlepší wisky na světe a dvě skleničky. Pak se spokojeně ponořím do svých myšlenek.

Vyruší mě prásknutí dveřmi. Pousmál jsem se. "Jak mi to vysvětlíš, Jame?" Zeptá se naštvaný hlas. Usmívám se dál. "A laskavě se ke mě otoč." Vykřikne Sebb a odhodí batoh do rohu.

"Neznič mi tu něco. Obraz to minulý měsíc nevydrželo." Uchechtnu se, když si vzpomenu na protržený obraz. Sebb si prohrábne vlasy a rozvalí se do křesla.

"Jak bylo v Indii?" Zeptám se a nalívám sklíčky wisky. "Takhle." Řekne Sebb a sundá si tričko. Přes krk má hlubokou jizvu a hromadu modřin. Kdyby s ním nic nehrál, vrhl bych se mu do náruče a řekl jak moc mi chyběl. Teď, ale hraji hru. Muhaha. Je skvělí pocit, byt záporákem.

"Nemilé. Náročná práce, že." Prohodím a postavím před Seb skleničku s alkoholem. Seb s jí vezme a hodí jí do sebe. Pak vytáhne krabičku cigaret a v kapse hledá zapalovač. Vytáhnu svůj a zapálím mu. Seb se jen nenápadně usměje, ale pak nasadí tvrdý úsměv. Rozesměji se.

"Čemu se směješ?" Zeptá se pochybovačně Seb a popotáhne. Pomalu usrknu wisky, vytáhnu laptom a začnu dělat, že tu Seb není. Vydrží to asi tři minuty a pak zařve. "Čemu se, do hajzlu směješ?!" Zařve a bouchne o stůl až skleničky poskočí. Otočím laptop a prohlásím. "Hezké šaty, že. Ty bude mít zítra Verity. Myslíš, že se k tomu bude hodit víc červená nebo černá kravata?" Zeptám se a usrknu wisky. Sebe napřed vykulí oči, ale pak se vzpamatuje. "Ještě jednou se ptám. Proč se směješ?" A bouchne do stolu. "Jsi jako učitelka ve škole. Jamesi, myslím, že to není úplně dobrý nápad, jít za masového vraha na karneval. Ta ženská byla tak nepříííííííjemná." Odpovím a napiji se wisky na stole.

"Tak já mám toho dost. Já se tady kvůli tobě ženu až s Alp a ty si pak ze mě děláš prdel!" Zařve Sebb a skleničku mrskne na zem. Rozesměji se. Mám rád, když je tak naštvaný a nevrlí. Je to sexy. "Jsi nehorázně sexy, když se zlobíš. Jsi tak výbušný-" Konečně odpovím a udělám dramatickou pauzu. "-zlato." A nahnu se přes stůl a pohladím ho po jizvě. Sebb konečně pochopí, že jsem si dělal srandu a pohladí mi moje vlasy. "Prrrrr, hošánku. Na ty vlasy padla půlka tužidla." Zastavím ho.

"Vezmi si k tomu růžovou kravatu. S plackou. 4% agent." Rozesměje se Sebb a zatahá mi za kravatu. "Zlato, nezapomínej, že jsi pro mě jen zaměstnanec. Nikdo nesmí nic vědět." Odvětím vážně a chci ho políbit na nos. Sebb se, ale na židli otočí a já skoro přepadnu. Co mu zas přelítlo přes nos?!

"Co je, zlato?" Zeptám se a sednu si na zem, kam si před minutou sedl Sebb. "Jak jsi mohl, Jame? Jak jsi mohl." Zoufale pronese Sebb . "Já..já.. jsem myslel, že se na tebe můžu spolehnout. A.. ty.. ty.. si vezmeš tu Ve..rit..y" Vykoktá ze sebe. Tak o tohle mu jde. Jen o to, že se bude pyšnit mým jménem a na prstu bude mít diamantový prsten. Mimochodem, ten prsten je skvělej. Ale zpátky k Sebbovi. "Vždyť se nic nemění, zlato. Přece jen nějaký cár papíru a prsten neznamená, že toho člověka miluji. Ano, Verity mám ráda, ale jako ségru. Nedokážu si přestavit, že bych s ní měl někdy malý parchanty. Přece víš, že ty jsi moje zlato, ne?" Řeknu a pohladím ho po vlasech. "Proč si jí be..reš?" Zeptal se zdrceně Sebb. Mám říct pravdu? Podívám se do jeho modrých očí a vím, že nemůžu lhát. "Přece tě, nemůžu přitáhnout na konference a prohlásit, že jsi můj manžel. Já myslel, zlato, že tohle víš, že to prostě nejde. Za druhé, chci naštvat Sherlocka. Nedokážu si přestavit, že by se jí dotýkal. Brrr."Řeknu a políbím Sebba na tvář. Sebb vzlykne a opře se o moje rameno.