V závanu Sherlocovy dýmky

Dohoda s bláznem

"Pane Holmsi,máme ho." Se před půl hodinou z vysílačky. Už sedím v autě a jedu do Pentovillu, kde ten člověk nachází. Je to vůbec člověk? Kdo se nazývá nemesisem Sherlocka Holmse, přece nemůže být normální.

"Je mi potěšením, Vás přivítat ve Státní věznici Pentovillu." Přivítá mě lehce rozrušený ředitel, protože ten zločinec se mu dnes, okolo jedenácté naboural do jeho bezpečnostního zařízení. "Dali jsem ho do nejvíce zabezpečené cely v celém Pentovillu. Naši muži se chystají na výslech. Strážci říkají, že se nechoval vůbec šíleně. Prý si s nimi i povídal a jednomu z nich řekl, že jeho manželka čeká dítě, což je pravda, protože mi to minulý den oznámil." Vykládá a vede mě do útrob chodem, které snad nevedou konce.

Když se po pěti minutách chůze, dostaneme do cel s největší bezpečností, už ho vyslýchají. Vejdu do vedlejší místnosti, deštník si odložím do rohu a usadím se připravenou židli. V cele sedí na židli muž oblečený do bílého trička a obyč trička. Nic nedělá jen sedí a kouká před sebe. Najednou se naše oči setkají a on se zasměje. "Proč lidi mají utkvělou představu, když se skovají za zatmavená skla, že o nich nevím." Prose a promne si hlavu. "Tady, klademe otázky my!" Zařve jeden vyslýchají a pustí na něho proud ledové vody. Každý normální člověk by pod nátlakem proudu odletěl do rohu. On se, ale chytne židle a spolu ze židli je natlačen na stěnu. "Skvělé. Milé osvěžení." Poví a spolu ze židlí se přesune na svoje minulé místo. Vlasy si jedním rychlím pohyb uhladí dozadu a opět se usměje. "My tady klademe otázky! Kolik bylo těch zakázek?" Ptají se a čekají na odpověď. On vstane a hřebík si probodne prst a krví na zeď napíše značku nekonečno. "Pane Holmsi, to jsme tu ještě neměli." Zašeptá potichu ředitel věznice a mne si nervozně ruce. "A mrzí vás to?" Zeptá se znovu vyslýchač vedle, kterého sedí psychiatr. "A kdyby, změnilo by to něco?" Zeptá se a olízne se. "No tak, pane Miku, ptejte se mě na něco logického. Třeba, proč to dělám?" Zeptá se a v očích mu zajiskří. Ale, proč ne. Zeptám se. Kývnu na vyslíchače, který překvapeně kývne. "Proč to děláte?" Zeptá se. Vstane a příjde k oknu z, kterého ho vyslýcháme. "Smrt je sexy, ne? Je to moje práce. Já jsem pan sexy." Přelepí se na sklo a hledí mi do očí. "Micky." Usměje a olízne sklo. Opět na něho pustí vodu a on se opět vzchopí a dál rádoby vtipně odpoví.

"Jdu za ním." Řeknu najednou a zvednu se. "Pane Holmsi, to bude nebezpečné." Vykřikne ředitel věznice. "I přesto s ním popovídám." Stojím si za svým. "My mu tedy dáme svěrací kazajku." Nakonec vydá alternativu ředitel a vydá rozkaz. Ve chvilce do cely vtrhnou dva muži a začnou ho oblékat do svěrací kazajky. Nebrání se. Jen se podivně usmívá. Co, si asi myslí? Co se hodí v hlavě konzultujícímu detektivovy?

Otevřu dveře a tam mě přivítá svým podivným úsměvem on. Sedí ve svěrací kazajce a část vlasů mu vypadla s jeho ulízlého účesu. "Ohh. Pan Mikey mě navštívil." Pronese a zasměje se. "Těší mě, Jamesi Moriarty." Pozdravím a usednu na židli. "Jimme, drahoušku." Poví a zasměje se. "Tak říkáte, všem svým přátelům?" Zeptám se a čekám odpověď. On se na minutku zamyslí a pak s úsměvem odpoví. " Přátele myslím nepřátele. Kouzlo opaků. Já jsem normální a vy jste kriminální konzultant. Já mám místo ve velkolepé Britské vládě a vy vyřizujete objednávky od vrahů, teroristů a u všeho se královsky bavíte, protože rád sledujete, jak se snaží zápasit o vás." Pronese a oblízne se. "Proč to děláte?" Zeptám se a pro změnu se nahnu. Moriarty se zachichotá jako školačka a zašeptá. "Je to sexy. Přece nebudu svůj talent ubíjet na stavbě nebo jako prodavač. Dáte si můj Moritea nebo jogurt s příměsí opia. Nene. Moc jednoduché, ale když o tom tak přemýšlím, je to dobrý alternativa, za mojí práci. Třeba mě brzy najdete před supermarketem." Zasměje se a opře se o židli. "Proč jí to vše děláte?" Zeptám se a zdůrazním jí. je vidět, že za celou dobu, neví co má odpovědět. "Proč ne? Někdo hraje karty, já vyřizuji objednávky. Milá práce, že. Verity si už zvykla. Zná mě. Dlouho. Předlouho." Poví tiše a v očích mu blýskne. "A myslí, že se jí to líbí, tvoje práce? Třeba chce mít nějakého milého a klidného manžela." Popíchnu. "A proč by? Proč bych se o ní měl dělit? Je MOJE!" Vykřikne a pak se samolibně usměje. "S Emily to moc dobře neklape, že? Ráno jsi nedostal snídani a musel jsi jít do Mekáče na snídani." Vydedukuje a usměje se. "Mám tě." Vykřikne. "Máš mě." Přiznám.

"Udělá s tebou dohodu." Povím. "Jsem jedno velký ucho." Zašklebí se a ještě víc se ke mně nakloní. "A ti, řeknu víc o Sherlockovi a ty si přej, co chceš." Dám svojí nabídku. "Ohh. Cokoliv. I váš deštník? To by bylo nerozvážné." Pronese. " Chci bezpečí Verity. Všechno bezpečí. A peníze." Potichu zašeptá. Překvapil mě. Mile.

"Tak můžeme začít, ne?" Zeptá se a já přikývnu....      

------

Ahh a je tu další kapitolka. Ještě budou tak dvě a epilog. Co na to říkáte? Jak se vám to líbilo? Scéna z věznice je vypůjčena s části od Twaily, snad ti to nebude vadit :D A tímhle je ti ta kapitolka věnovaná:)

S láskou Anna 

PS: Naprosto úžasný obrázek Jimm ve svěrací kazajce. je to prostě luxusní :D