V závanu Sherlocovy dýmky

Mlha

Neuvěřitelně vám chci poděkovat za přesáhnutí 100 zhlédnutí. Vůbec nevím kdy se ten zlom stal, ale najednou jsem tam měla 100. Moc děkuji, dušinky. Dnes poprvé budu psát z pohledu Jimma. Nevím, nevím jak mi to půjde. Snad dobře :D Mám vám říct pravdu? Tuhle část příběhu jsem vůbec neplánovala, ale pro objasnění Veritině minulosti jsem se rozhodla to napsat. Krásné počtení přeje Anna.  

PS. Pokud máte nějaké otázky na mě nebo na nějakou z mých postav, klidně mi napište zprávu nebo do komentáře.

Pohled třetí osoby:

Nejednou z čista jasna se všude objevil dým s mlhou. Všude hodně křiku a zoufalé volaní lidí, kteří v davu hledají své blízké. Jen jedna dívka stála a pozorovala ty hnědé chladné oči. A najednou se stalo něco co nikdo nečekal. Ozval se výstřel a dívka se zhroutila na vyschlou zem. Všude byla mlha v jediné co bylo vidět byli drahé italské boty. Ty ruce jí zvedli a naložily do helikoptéry. Vítr se zvířil a najednou bylo ticho. Lidi prchali pryč. Nikdo se nestaral o dívku v helikoptéře.

Jimm:

 Jediné a možné řešení. Tak kruté mi zase nepřišlo. Verity měla štěstí. Postřelili jí jen do ruku. Levé. Ona je pravák. Takže jsem byl ještě celkem hodnej.

"Pane za 10 minut bude přistávat." Hlásí pilot. Verity leží jako zabitá na sedadle a spí. Než jsem jí donesli do helikoptéry, doktorka jí dala léky proti bolesti. Spíš morfíum. Myslím, že Verity s ním má zkušenost.

"Pane, slečna bude v pořádku. Kulka nezasáhla nic důležitého." Hlásá doktor a spolu ze sestřičkou odejdou s pokoje. Já si sednu na židli a vytáhnu mobil.

"Chybí ti?"  

A tuhle krátkou zprávu jsem poslal. To uhádnete. Přece Sherlockovi. Muhahah.

"Pane, objednávka." Hlásí poslíček. Hmm. Zajímavé. Berem. "Pošlete tam Stona." přikážu. A teď jsem zvědav kdo bude vyhrávat. Přece já. Já stojí na straně vítězů.

"She.... čaj..." Zamumlá Verity. " Čaj nevedem. Nechceš wisky, Verity?" Nadhodím a čekám odpověď. Verity napřed nevnímá a dál si lebedí v posteli. Ale za minutu si uvědomila, co jsem řekl. Posadila se a rozhlédla. Když mě uviděla, jak sedím rozvalený na židli, vyjekla. "Copak, Verity? Lekla ses? Tak jak se má?" Prohodím a usrknu wisky. "Kdo, Jamesi?" odvětí nevrle. "Ale, ale Verity. Nebyl jsem vždy Jimm, Jimmy, Jam? Kdy jsem spolu sdíleli celu, byla s tebou větší sranda." Zasměju se a usrknu wisky. "A ty jsi nebyl konzultující kriminálník." Odvětí kousavě. "Každý se živí nějak, Verity. Já se živím jako vedoucí nájemné firmy a Sherlock jako konzultující detektiv. Každý má jiné místo ve světě, Verity a ty to dobře víš." Zasměju se. Verity hlasitě odfrkne. "Nebuď necitlivá, Verity. Každý musí být emmmmmmpaatický." Zazpívám poslední slovo. "Ty? Empatický? Od kdy?" Odfrkne a lehne si na bok. "Od té doby, co pracuji jako konzultující kriminálník." odpovím. Dyknk. Mobil.

" Kdo jsi?"

"Tvůj Sherlock se ptá, kdo jsem? Kdo jsem, Verity?" Zeptám se pobaveně. "Kluk, který od 10 let byl v blázinci, magor, který zabil strážce, aby utekl na svobodu a ten nejhorší člověk na světě." Zařve. "Skvěle. Tak tak to napíšu. To se bude Sherlock divit, že se známe. Staří přátelé, že. Neplánovala jsi se mnou náhodou útěk. A pak jsi nebyla schopná zabít strážce. Mohla jsi zkrátit tvoje léčení. Počkej. A z čeho ses léčila? Hmm, Verity připomeň mi to." Navrhnu. "Víš co mi je. Mám ten syndrom. Ty ho máš taky. Od té doby co tě znám, sedíš pořád stejně a stejně divně držíš skleničku." Prohlásím. Tak ta se toho hodně naučila od Sherlocaka. To se bude hodit.

"Mám nabídku." Navrhnu. Verity prskne, ale poslouchá. "Nechám tvé "přátele" na pokoji, ale ty na oplátku se ke mně přidáš." Na Verity bylo vidět, že přemýšlí. A pak otevře pusu a ...... Pokračování příště :D