V závanu Sherlocovy dýmky

"Lháři!!!!!"

Taková malinkatá vsuvka. Teď bych chtěla vyřešit věci okolo Verity a v dalším díle se vrhneme na Sherlocka a jeho případ. Doufám, že si to vychutnáte jako já při psaní. Představa, že je jimm otcem je ..... strašidelná:D

-------------------

Sebbe:

Zůstal jsem v šoku. Cože?! Těhotná?! Verity?! A Jimm otcem?! Jen ta představa je šílená. Jimm mi jednou řekl, že děti nechce. Důvod, je prý moc práce, dítě by bylo pořád v ohrožení života a hlavní důvod. Že není na ženy!

Verity vedle mě plakala a vzlykala. Upřímně na jejím místě bych se choval stejně. Je jí přece jen dvacet!! Má jít s kamarádkami na disko a pořádně se opít. Má cestovat. Má mít víc vztahu než jeden. Nemá mít manželka a dítě.

Konejšivě jsem jí objal a utěšoval. S utěšováním mám už praxi. Jimm za ty roky co se známe, potřeboval často podržet. A teď to potřebuje manželka od mého gay přítele. Někdy uvažuji, proč je můj život tak složitý. Proč můj život nemůže být jednoduchý. Najít si životní lásku, ženu, vést spořádaný život, mít krásnou dceru a rošťáka syna a těšit se na vnoučata. Někdy si přeji, a by můj život byl fádní a obyčejný. Místo toho, tady utěšuji těhotnou manželku mého přítele, děti mít nikdy nebudu, v tom případě ani vnoučata.

"Ví to Jimm?"Zeptám se opatrně a pohladím jí po vlasech. Verity zavrtí hlavou a začne ještě víc brečet. "Řekneš mu to, prosím. Sebb, prosím. Udělej to pro mě," odmlčí se " a miminko." Poprosím úpěnlivě. Vzdychnu a obejmu jí. "Samozřejmě. Jen tady zůstaň a opovaž se někam jít." Řeknu a Verity přikývne. "Jsem ti zavázaná, Sebbe. Já i miminko." Řekne potichu a na tváři se pokusí vykouzlit úsměv. Sníš to vypadá jako úsměv mrtvoly.

Vezmu bágl, zbraň a vydám se za Jimme. Jen si musím ještě rozmyslet, jak to udělám. Vzdychnu a zaklepu.

"Díky satane, že už jsi tady. Už jsem myslel, že jsi zapomněla, jak se dělají palačinky." Pronese osoba za stolem. Za stolem sedí Jimm v obleku a něco vyřizuje, protože má před sebou notebook. "Polož to a můžeš jít. A abych nezapomnělo, umýj v dolní patře podlahu. Mramor pomalu začíná-" Mluví a nejednou si všimne, že mu nikdo neodpovídá. Zvedne hlavu a podívá se na mě.

V každém romantickém filmu, by vyskočil od stolu a vrhl se mi do náručí. Pak by šeptal, že mě nikdy neměl vyhánět a, že to bylo nerozumné.

V našem podání to vypadá jinak. Jimm jen chladně, bez špetky citu pronese. " A palačinky nejspíš nemáš. Škoda." pronese a začne se znovu věnovat počítači. Příjdu ke stolu, odložím bágl, kde se skrývá celý můj majetek a usednu do křesla. Jimm se pořád věnuje počítači, jen s posledního šuplíku vyndá dvě skleničky a wisky, která je poloprázdná.

Odkašlu si, abych upozornil, že tam jsem. Jimm se dál věnuje počítači, jen jednou rukou nalil skleničky wisky a jednu mi posunul ke mě. Vezmu si skleničku a na jeden velký lok jí vypiju. Pak s prásknu o stůl. "Budeš se mi laskavě věnovat?!"Zasyčím. V Jimmově obličeji se mihl náznak úsměvu, ale rychle ho nahradila ledová maska. "Přijď později," a dodá "Morane." Já už jsem úplně vytočená. MORANE! On mi řekl přijmením! Jsou tři stupně jak mi říká. Sebb, když je mnou potěšen a když jsem spolu. Sebatien, když se na mě mírně zlobí a Moran, když je mega nasranej.

"Neříkej mě MORANE, Jamesi Moriarty" Oplatím mu to stejnou kartou. Teď rychle zaklapne počítač, proplete si prsty a sladce se na mě usměje. "Jak ti mám říkat, Morane? No, pověz. Snad snipper? Nebo ten debil, který se vždy urazí. Myslím, že to poslední bude nejlepší." Usměje se a napije se wisky.

Zaregistroval jsem, že se mu ruce klepou. Nemyslím strachem, spíš proto, že měl před pár týdny zlomené ruce. "Sluší mi to, že. Sako, košile, kalhoty a boty, jako vždy Westwood. Na vlasy ty nejlepší prostředky, to je samozřejmostí." Řekne samolibně a upraví si sako. "Mají oblečení i pro miminka?" Zeptám se očekává reakci. "To netuším, ale mohl bych to-" zarazí se "Co jsi to řekl, Morane?"Zeptá se zaraženě. "Mají oblečení i pro miminka? Přece nebude TVOJE dítě chodit v nějaký oblečení s HM." Odpověděl jsem mu a usmál se. Je vidět, že mu to v hlavě šrotuje. Jsou věci v, kterých i kriminální konzultant plave. U Jimm je to socializace a projev lásky.

"Lžeš!!!!!!" Zařve nepříčetně a, aby podpořil svoje naštvání, vstane. "HOU, kluku, hned nemusíš někoho obviňovat. Já říkám pravdu, zlato." Usměju se a také vstanu. Je vidět, že Jimm pomalu, ale jistě ztrácí autoritu, tak si aspoň dupne. "Lžeš, Sebastiene." Zařve a začne do mě bušit. "Tak Sebastiene. Jak vidím a slyším, tvoje naštvání na mojí osobu už vyprchává." Řeknu a odstrčím ho od sebe. Jimm ukročí a najednou se mu v očích zlověstně zableskne. Už mu to došlo. Rychlostí pikachua se vyřítí z místností a míří směr kuchyň/obývák.

"Mluv!! Zatraceně mluv!" Huláká jako smyslů zbavený a třepe s Verity, která je bledá jako mrtvola v márnici. "A--a co?" Zeptá se vyděšeně Verity a snaží se z jeho pout vymanit. "Tak ty budeš dělat ještě blbou. Verity, to není tvůj styl hry." Vyprskne a začne s ní znovu třást. Musím zasáhnout. Chytnu Jimm za pas a táhnou ho dál od Verity, která vypadá na omdlení. Jimm se pořád škubá a snaží se mi poškrabat zápěstí. Najednou se Verity zřítí na zem jako domeček z karet na zem.

Jimm odložím na zem a běžím k Verity. Zatřesu s ní a vlepí ne moc rád facku. Verity s námahou otevře oči a vyjekne. Otočím se a skoro mě klepne. Jimm na nás míří zbrání a zlověstně se kouká.

"Jimme, prosím." Rozbrečí se Verity a padne na kolena. "Prosím." Žadoní. " Koho je to dítě?! Tvoje a Sebastienovo?" Zeptá se a poslední větu skoro vyprskne. Tak tohle přehnal. Můj kalich trpělivost přetekla. "Jak si to ty arogantní blbče můžeš myslet? Proč mě pořád takhle psychický týráš. Někdy uvažuji, že kdybych to dítě měla ze Sebbem aspoň by měl normálního otce. Místo toho bude mít otce, který na mě teď míří zbraní, psychicky mě týrá a dělá práci, která je špatná. Je tvoje dítě!!" Zařve a poslední slovo zdůrazní.

Při doznění poslední věty, přestane na nás mířit zbraní a sklopí jí. Pak s čista jasna uteče. Před jeho útěkem jsem viděl v očích strach. Je to vůbec možné?

"Půjdu za ním." Řeknu Verity, která do sebe lije skleničky vody. Ta jen kývne a sedne si na židli.

Utíkám rychle chodbou a uvažuji, co si vše může udělat. Před dvě lety si podřízl žíly. Kdybych ho nenašel a neošetřil, už by tu nebyl. Už jsem u jeho dveřích. Pomalu se k nim přikradu a najednou slyším neobvyklý zvuk. Pláč! Hysterický!

"Jimme? Jimme pusť mě k sobě." Prosím ho. "Ne!" Zařve hystericky. Nedá se nic dělat. Kopnutím prorazím dveře. Sedí na zemi opřený o stěnu a kouří cigaretu a lije do sebe jednu wisky za druhou. "Vypadni, Sebbe. Nechci, abys mě tak viděl." Odhání mě od sebe. Sednu si k němu a obejmu ho.

"Sebbe, já budu špatný, zkažený otec."

--------------------------

Ahhh. Další kapitolka. Jimm se teď projevil jako hodně labilní člověk. Verity lituji, ale na druhou stanu mu to hezky vytmavila. A Sebb, no, nemiluj me ho.DD

S láskou Anna