V závanu Sherlocovy dýmky

Jedno dítě a dva chlapy

Sebb:

Už jsem to nevydržel. Odstrčil jsem doktora a vtrhl jsem do místnosti. Sestřičky všude uklízí a doktoři, který pomáhali z porodem si potichu povídají. Asi o porodu. Měli tu být, aby se Verity nic nestalo. Kdyby tu svojí práci dělali pořádně, nic by se nestalo. Jimm jde hned za mnou a rychlým pohybem ruku vyhání všechny doktory.

Odrhnu závěs a tam leží mrtvolně bílá Verity, která je připojená snad na miliony hadiček. Malinko se jí nadzvedá hrudník. Aspoň, že dýchá sama. Chci si sednou, ale židli mi zasedne Jimm a vezme opatrně Verity za ruku. Upřímně? Nečekal jsem, že takhle výrazně projeví city. "Vše bude dobrý." Šeptá jí a snaží se udržet kamenný výraz.

"Pane Moriarty, tady máte svého syna." Řekne potichu sestřička a v náručí drží malý uzlíček. "Odneste to dítě. Nechci ho vidět." Vyřkne krutý verdikt Jimm a na miminko se ani nepodívá. Sestřička zkoprní a opatrně se mě zeptá. "Nechcete si ho vzít vy, pane Morane?" Jen přikývnu. Když tě nechce tvůj vlastní otec, vezme si tě aspoň tvůj kmotr. "Pojď, maličký." Opatrně vezmu uzlíček a přivinu ho do náruče. 

Mrknou na mě dvě krásné oči, které mě překvapili svojí barvou. Jedno má barvu temně hnědých oříšku, ale druhé je modré jako letní obloha v červnu. Na hlavičce má pár černočerných vlásků. Je celý zkrabatělí a zmuchlaný. "Ahoj Jami." Oslovím potichu ten malý zázrak. "Je to Evill." Opraví nevrle Jimm a pořád hladí Verity po ruce. "Proč jsi dal, takovému malému zázraku jméno zlo. Vždyť je kouzelný. Jimme podívej." A ukážu Jimmovi uzlíček. Ten se od Jamíka odtáhne a začne znovu něco šeptá Verity. "Je to ďábel. Já to věděl, že se tohle stane." Pronese potichu Jimm a dodá "Běž a odnes ho." Tím mě definitivně vyhodil z místnosti.

"Takže, krmte ho po dvou hodinkách nebo když si řekne." Radí doktor a podává mi nějaká lejstra. "Rodný list a speciální pas." Vysvětlí a podá mi papíry. "Pojď Jamíku." Promluvím k miminku, které mi uslo v náručí. Doktoři mu oblíkli nějaké malinké bodičko se zajíčky. Je to roztomilé, ale ne. Nakonec jsem se rozhodl mu obléct oblečení, které jsme objednali s Verity. Roztomilé tričíčko s nápisem "Mummy princ." a dupačky s tygřím vzorem. Prostě krása.

Brouček mi usl v náruči a já jsem se rozhodl podívat do rodného listu. Jsou tam dva. V jednom je uvedeno, že matka je Verity Moriarty a otec je James Moriarty, ale v druhém je naopak uvedeno, že se matka jmenuje Liberty Marty a otec Jack Marty. To stejné se opakuje v pasu. Nejspíš Jimm chtěl, aby bylo miminko chráněno, kdyby se mu něco stalo. Zapnu televizi a ztiším jí, aby malého neprobudila. Je tak kouzelnej, když spí. Neuvěřitelně mi připomíná Jimm. Ty vlasy, ty oči, tedy oko a nos. Celý Jimm.

Jimm:

"Zlato, vše bude dobrý. A opovaž se neprobudit do, ehm těch svátku, kdy si všichni dávají dárky. Vidíš, chvilku tu nejsi a já už nic nevím. Neboj, Sebb se o Evilla postará a já si dám na ten týden volno, jo. Vysaju, umyju ty okna a seženu nějaké sexy potahy na polštáře. Ty staré jsou příšerně seprané." Dopovím. "Chybíš mi, i když to nerad říkám."

Sebb:

Večeře nakonec byla jen suchá houska se sýrem. Maličkému jsem musel udělat sunar. Ten se na to hladově vrhl a pak si spokojeně říhnul. Kdyby to tak viděla Verity byla by nadšená.

Četl jsem o tom, že matky se někdy probudí, když se jejich miminko položí na hruď. Vzal jsem malého a vydal jsem se k Verity.

Procházeli jsem temnou chodbou za okny právě padal sníh. "Budu ti říkat snížek." Zašeptal se Jamíkovi a podrbal ho v řídkých vláskách. Když jsem došli do místnosti, Jimm seděl na té stejné židli a hlavu měl položenou o přikrývku. Vypadal tak zmoženě a nešťastně. Malinkého jsem položil Verity na hruď. Maličký spokojeně zavrněl a ještě víc se přitiskl na vlasy svojí mámy. Ta vypadal vyrovnaně a vlasy měla učesané dobře. Jimm jí držel za ruku a pochrupával. To si zaslouží fotku.