V závanu Sherlocovy dýmky

Podmínka

Jimm:

Skvěle! Prostě.. Jo. Konečně mám ten medailon. Bylo na čase. Když jde o city, je Verity pěkně naivní. Mám štěstí, že já city nemám. 

"Pane, co máme udělat s Mycroftem Holmsem? A slečna Verity tam buší o zeď a vypadá vyřízeně." Oznámí jeden s bodyguardů. Ať si ty klouby klidně rozedře. Ať si užije bolest. " Mycrofta zavřete a nepouštějte." Poručím a zmizím v kuchyni.

"Pustě mě, ty hajzle. Nechte mě." slyším křik. Kdo mi ničí moje uši. "Nech mě!!!!" křičí. Bože. Bouchnu s korblem zmrzliny a kopnutím otevřu dveře. Okolo mě táhnou Verity, která se prsty zarývá do koberců " Mycrofte, prosím. Vyřiď Sherlimu, že jsem to tak nemyslela. Já s ním nejsem spřažená." Křičí a mezi tím jí bodyguardi táhnou o koberec. S kloubů ji kape krev na můj nový koberec. Kdo to má jako čistit!? No, já to určitě nebudu.

Popadnu kýbl ze zmrzlinou a mířím k Verity. Tu mezi tím zavřeli do jejího pokoje. "Verity. Tak jak se máš? Řekl drahý Mycroft něco zajímavé?" pronesu ironicky a oblíznu lžíci s pistáciovou zmrzlinou. Verity zařve a něčím práskne. "Ty jeden, hajzle. Jak jsi ho mohl unést. A já ti tak věřila." huláká a pak práskne další věcí. Zasměji se. "Nedůvěřuj mi, Verity. Znáš mě." a s úšklebkem oblíznu další lžíci. Čekám, mi Verity zase vmete popel do tváře, ale ona ne. Je zticha. Nějak podezřele. 

Položím kývl a otevřu dveře. Napřed mě upoutá pohled na rozbitou vázu. Ona mi rozbila můj thaijský obraz! Je z 8. století. Tak to tedy zabila. A hlavní je jí najít. Jsou otevřené dveře na balkon. Třeba tam bude.

"Ahoj, fešáku." pronese Verity. Podívám se na ní. Aha. V ruce drží stříkačku a v druhé láhev. "Holka, tohle jsem si schovával na oslavu Sherlocovy smrti." řeknu. Kdyby nebyla pod vlivem něco hrozné by mi odsekla. Teď, ale příjde ke mě a obročí ruce okolo mě. " Ty si myslím, že... škyt..., že mě jako zajmá nějaký kudrnáč se srandovní čepicí? Vůůůůůůůůůůůůbec. Ty jsi mnohem lepší. Takový zlí. A ty promakaný vraždy. To by Sherlock nikdy neudělal. Sice, ano je odvážný, to ano. Ale je takovej... nemastnej." pronese a škytne. " Dej mi taky skleničku." řeknu. Verity se zasměje. "Já nemám skleničky. Skleničky moc daleko. Já se nudím." řekne a pak se rozbrečí. Bože, tyhle emocialní výkyvy nesnáším. "A pak ještě Mycroft." a vzlykne. Co Mycroft? Ten je mi úplně u prdele. "Co Mycroft?" zeptám se a zatřesu s ní. " Já jsem mu všechno řekla.." a pak se rozbrečí. Napřáhnu ruku a jedno jí vrazím. Verity spadne na zem. Jak mohla! Jak sakra mohla! Na něčem jsem se před roky domluvily. Já neprozradím, že se známe a ona neprozradí mojí minulost.

 "Já jsem myslel, že jsem měli dohodu Verity. Dobře víš, že dokážu ty tvoje přátelíčky zničit. Myslím, že by to nebyl hezký pohled na urvanou hlavu Sherliho, zastřelenou Mary, otráveného Mycrofta, probodnutého Lestráda a uškrcenou Molly. Co myslíš? Chceš to!" zařvu a zvednu jí ze země a silou přitlačím ke zdi. Vezmu její bradu. Celá od krve. "Tak co!!!" zařvu a mrsknu jí o zeď až spadne omítka. Musím na toho někoho zavolat. "Já tě vyhodím s toho balkona, jestli neodpovíš." vyhrožuji. Až po pár sekundách se konečně dočkal odezvy. Verity se s posledních sil zvedne a zavrtí hlavou. "Já věděl, že jsi rozumná." odpovím spokojeně a shýbnu se k ní.

"Verity, mám jednu podmínku. Vezmeš si mě."

----

Jakou roli má v tom Mycroft?

Po krátké pauze jsem opět zpět. Tak co říkáte na pokračovaní?