V závanu Sherlocovy dýmky

Ťukání přístrojů a chvilka blouznění

"John říkal, že ho převezli na JIPKU." prohodí Mary a vede mě labyrintem nemocnice. Konečně dveře s nápisem JIP.

"Johne!" vykřikne Mary a přiběhne k Johnovy, který je zhroucený na plastové židli. "Vzal si 9 procentní roztok." vypraví ze sebe po pár minutách John. " 9 procentní je v poho" prohodím a sleduji sněhobílé sestřičky. "Jak můžeš říct, že je v poho. Ty jsi na tom snad někdy byla?" zaútočí John. Vzdychnu a vyhrnu rukáv. Na ruce mám 2 nikotinové náplasti. "Co myslíš?" řeknu a rukáv zase srovnám. Konečně ticho.

"Můžete do vňitř." řekne sestřička a kyne nám rukou. První jde John a pak těsně Mary. Já jdu až jako poslední. 

Naprosto obyčejný pokoj s jedním oknem a křeslem v rohu. Na posteli leží "velký" Sherlock Holmes. No, ten vypadá. A já si myslela, že 9 procentní roztok s ním nic neudělá. Kdyby jsi to jen vyděl, J.......

"Verity, vnímáš?" zatřese se mnou John a já jen malátně kývnu. " Já musím do práce. I Mary musí. A někdo to musí zůstat... ehm... byla by jsi.... tak hodná... a zůstala tady. Ehm." vydá ze sebe John a upře ty svoje kukadla na mě. "V poho. Máš cigáro?" prohodím a spokojeně se rozvalím do křesla. "Cože mám?" optá se nechápavě Mary. " Cigaretu. Pochybuji, že sebou nosíš kokain, ale kdyby jsi ho měl, tak bych si ho vzala." a nonšalantně rozhodím rukama. "No, mám cigaretu." řekne John a podá mi jí. "Díky, nechci." mávnu rukou a podívám se s okna. "Nudím se." prohlásím po 5 sekundách v nemocnici. "Tady máš notebook. "podá mi počítač Mary. "Ehm, ten není můj." řeknu a otevřu ho.

 Heslo? No, Sherlock se narodil se ve znamení Kozoroha, takže 1 se vynechává. Mycroft je o 7 let starší.7 je venku. Bydlí v domě čísla 221. Takže 2 to taky není. 10 je nudná a 4 se dá dělit 2. A mám to 53968. Heslo potvrzeno. Jo.

Nuda... Nuda... Když je potřebuješ, kriminálnicí tak tu nejdou a když máš hlavu plnou případů tak se tu objeví sériová vražda.

E-mail: Unesli mi psa -Nuda, Stratila jsem peněženku- Nuda, Ukradená data-Nuda 

Inspirace je v čudu. A můj mozek je dneska v offline zoně. "Ale není." promluví v hlavě nějaký hlas. " Pořád pracuje, že ano Verity. Nudááááááá. Já se taky nudím. Co ty?"

"Slečno?" probudí mě nějaký hlas. "Slečno, spadla jste s křesla. Je vše v pořádku?" optá se sestřička a její černé vlasy ji padají do čela. " Vše v pořádku. Chci tu přespat." řeknu rozhodně. "V pořádku. Připravíme vám p..." "Není potřeba. Spím v křesle." řeknu a znovu se osadím do křesla.

Jediná věc, která mě vyrušuje je pípání přístrojů...... Pokračování příště :D 

  -------

Kometujte, sdílejte a kritizujte jak chcete.