V závanu Sherlocovy dýmky

"Mladý pane, Moriarty."

Verity:

Najednou se, otevřou dveře a do místnosti se vřítí rozesmátý Sebb a obejme mě jako chobotnice. „Jsi úžasná!" Křičí šťastně a objímá. Přes rameno vidím úšklebek v saku, který se opírá o dveře. „Pojď k nám." Vybídnu ho. „Nechci od vás chytnout tuhle, ehm muchlujíci nemoc. Pamatuješ na pravidlo?" Zeptal se a v očích mu zajiskřilo. Jak je u Jimm známo. Sebb se najednou probere a zeptá se zaujatě. „Jaké pravidlo?" A napřed se podívá na Jimm a pak na mě. „City ničí lidi. Lidi ničí city. Proto žádné city." Odříkala jsem celé naše pravidlo, které jsem vymyslel, když mě bylo 15 a Jimmovi 17. „To nemyslíš vážně, že?" Zeptal se vyděšeně Sebb. „Bral jsem snad nějaké věci na lehkou váhu. Zabiju Sherlocka, stůj co stůj. Jsem ten nejlepší kriminální král na světe. A city jsou pro mě tabu." Zasyčí do Sebbova ucha, Jimm a raduje se z toho, že je překvapení. Mozkomory živí strach, Jimma překvapení.

„Máte už vybrané jméno?" Zeptá se sestřička. Zavrtím hlavou. Kdyby to byla holčička jmenovala by se Alex, ale jméno pro kluka nemám. „ Co třeba Jonathan?" Zeptá se Sebb. Jimm odplivne na podlahu. „A Lucy?" Navrhla jsem. Jimm odplivne znovu. „Jonathan je naprosto příšerné jméno a Lucy. Štěstí. Nechceš mu dát rovnou jméno Rovnost nebo Svoboda? Nebo nějaké politické heslo? Neznamená, že když ty máš divné jméno, že ho bude mít i to, ehm, dítě." Dořekne Jimm a popraví si sako.

Jimm:

Nejednou mě obejme nějaká chobotnice a piští vesele. „To znamená, že ti na malým zaleží?" Ptá se. Podívám se na Sebb a ten naznačí, ať řeknu, že ano. Nadechnu se a nedobrovolně jí pohladím po mastných vlasech. Sajrajt.

„No, zaleží. Jinak by po mě neměl nikdo dědit." Zamumlá a Verity zapiští a obejme mě ještě víc. „Já věděla, že malého budeš mít rád. Já věděla, že v sobě máš kousek citu. Já to věděla." Piští vesele. „Už stačí, Verity. Dost!" Poslední slovo důrazně pronesu. Verity mě konečně pustí ze svých spáru a vezme útokem Sebb, který jí spokojeně obejme.

„Musím se vzdálit. Na pár minut, hodin a možná i dní." Řeknu a odejdu. „vrátíš se dnes?" Zeptala se mírně vystrašeně Verity. „Možná."

Místo: Chodník naproti Big Benu. Oblečení: Černé brýle, kabát po kolena, sako a kravata.

„747 ZÍTRA 18:30 HEATHROW" Pípne mobil. Šikovná holka. Moc šikovná. Sherlock třeba zas nebude takový, no nevím, jak to mám říct, necitlivý. Třeba má v sobě nějaký ten cit, který se nehty drží o jeho prázdné srdce. No, já srdce nemám, takže jeden problém odpadá.

„JUMBO JET. TO MĚ PODRŽTE, PANE HOLMSI. NEBO VÁM MÁM ŘÍKAT MYCROFTE?"

Rychle doklikám zprávu a pošlu jí. Miluji ten pocit, když mám převahu. Mám Iren, informace a vše se perfektně daří.

Verity:

„Co Michael?" Nadhodí Sebb. „Ne, tak se jmenoval můj otec." Razantně jsem odmítla. „Co Sebastien?" zeptal se a nasadil puppy face. „Egoisto." Zasmála jsem se. „Píp.Píp." Zapípala mobil.

„Jméno jsem vybrala. Zatím se musíš spokojit s iniciály JEM."

Bylo napsané v SMS. „Takže maličký, asi máš přezdívku JEM." Pronesla jsem k bříšku a pohladila ho.

„jsou čtyři. Dávají nám Přátelé." Zapiští Sebb, opatrně mě vezme do náručí. Donese mě na bílou sedačku a opatrně usadí. Pak vezme deku a přikryje. „jdu ti ohřát mléko. Ze skořicí." Mrkne a jde mi ohřát mléko.

„Tady to máte, madam. I vy mladý pane Jame." Pokloní se Sebb a podá mi sklenici mléka. „Pořád mi vrtá hlavou, jaké mu vybral jméno." Řeknu a začnu sledovat seriál.

Sebb:

JEM. Takhle jsem já oslovoval Jimma.

----------

Tadá a je tu další díl. tak co, jak se vám líbí? Sebb je prostě božan:D a Jimm je Jimm. jak se těšíte na Vánoce našich hrdinů? Já úplně mega. Vánoční díl bude speciál za přesáhnutí 1K. Ještě jednou moc děkuji.

S láskou Anna