V závanu Sherlocovy dýmky

Ranní facky

Jsem tu už 3 dny a Sherli se ještě neprobral. Doktoří říkají, že by se mněl co nejdřív probrat. Já bych mu to vřele radila.

"Sherlocu? Proč?" slyším nějaký ženský hlas. V hlase je naivita a něžnost. Tak kdo jsi, děvenko? "Čím ses předávkoval?" zeptá se potichu žena. "9 procentní roztok kokainu." řeknu a žena nadskočí a vyjekne.

"Kdo jsi?" zeptá se opatrně. "Mám stejnou otázku." prohlásím. "Molly. Molly Hooper." vykoktá žena a oči jí těkají po mě. "Co je?" prsknu nevrle. "Máš pižamo." pronese Molly a ukáže na moje super cool šortky a tričko, které je mi po kolena. "Nějaký problém?" zeptám se nevrle. Dnes jsem neměla svojí nikotinovou náplast a KAFE. Co já budu dělat?

"Máš nikotinové náplasti?" zeptám se Molly, která sedí zkroušeně u Sherliho. Ta se pootočí a vyvalí oči. "Ty to bereš? Protože i Sherlock to bere." řekne jako kdybych to nevěděla. "Ne, asi to nevím. Jsem tu tři dny. Venku jsem nebyla. Nic jsem neděla. Je tu nuda." a začnu tancovat v místnosti. "Jsi v pořádku?" optá se starostlivě. Mám mastné vlasy, tričko je od kečupu a shortky jsou pomuchlané. "Co myslíš? Takhle se chovám normálně. Jen se nudím. Máš něco k zabavení?" zamumlá a začnu znovu tancovat. Molly jen zavrtí hlavou.

"Ty jsi tu doopravdy už tři dny?" zeptá se jako kdyby neslyšela. "Jo, jsem." brouknu nevrle. "Aha." odpoví Molly.

"Ty chodíš s Sherlocem?" zeptá se po půl hodině Molly. "Ne, nechodím. A nikdy nebudu. Tak neuvěřitelně zabedněního, povrchní, arogantní, blbýho člověka jsem neviděla už dlouho." prohlásím. "Jen, že jsi mu neuvěřitelně podobná. Máš stejný typ přemýšlení, stejně chodíš, stejně vy..." "Ještě řekni, že vypadám stejně a já tě pošlu na oční. Jsme úplně jiní. Já na rozdíl od něho neberu drogy." prohlásím. "Ale bereš. Nepamatuješ? Před lety. V léčebně.   Ne, neberu.  Bereš! Bereš! Neberu!  Přiznej si to, Verity!

"Slečno? Slyšíte nás? Slečno, Adéél. Proberte se!" "Verity? Přece nechceš, abych jsem čekali, že.

"Jsem zpět" vymrštím se do sedu. Okolo mě sestřičky, doktoři a v rohu se krčí Molly. "Slečno, myslíme, že by jste měla být hospitalizovaná. Bude to pro vaše dobro. Budou se o vás start hodní doktoři a dostane nějaké uklidňující prášky." Ten chlap si snad dělá prdel nebo co. "Neboli mě dáte do blázince a narvete do mě sedativa. Děkuji pěkně." odseknu a usadím se do křesla. "Slečno, ale je to pro vaše dobro." vydá muž chabou obhajobu. " Byla jsem 10 let zavřená v léčebně. Byla jsem na drogách typu kakoin a mariguana. Kouřila jsem tři roky. Pití se mi vyhlo, ale taky jsem se párkrát opila. Myslíte, že tyhle laciné triky na mě budou fungovat?" položím otázku a podívám se mu do očí. Tři děti, rozvedený, malý byt, pes, čtyři rybičky, alergie na brambory a strach s bláznů. Tak to není úplně lichotivé, když je téměř v blázinci. "Ne." hlesne a spolu s rojem sestřiček a pár doktory odejde.

"Konečně. Ticho." promluví hlas. Molly upře své zakalené oči na mě a se zadívám na spící ho Sherloca.

"Ty jeden arogantní blbče! Ty jsi to vše slyšel a ani ses nepřipojil do naší konverzace." zařvu na něho a vlepím facku. "Ty bezcitný." další facka "Arogantní narcise." a další silná facka.

Správně, Verity. Ten arogantní blbec si to zaslouží. Jen mu dej co proto. Mlč, už prosím. Nebudu

"Verity, V pořádku?" ptá se potichu Molly. "Cože? Jo v pořádku. Jen jsem se nevyspala." houknu a znovu se usadím do křesla. "Případ?" optal se Sherli. Zavrtím hlavou. "Nuda." zamumlá. A já jen souhlasně zamručím.