V závanu Sherlocovy dýmky

Mizení je moje parketa

Verity:
"Tak poplav, Jemínku." Vybídne Sebb, který stojí na břehu bazénu a učí malého plavat. Sice je jen květen, ale celý bazén je vyhřívaný a k tomu, Jimm přiobjednat kryt, abychom mohli plavat i když prší. To se plave nejlíp.

Pošlu Jemínka a ten se s obrovským cákanim doplave k Sebbovi, který ho vroucně obejme. "Šikovný Jeminek. Měl by jsi naučit svého taťku plavat. Ten se vody bojí jako kotě a to si říká, kriminální konzultant" Zasměje se Sebb.

"Já se vody nebojím, jen ten pocit, že je člověk mokrý, mi dělá husí kůži." Pronese vážně hlas z břehů. "Pan kriminální konzultant se vrací z práce. Zločinu zdar." Zasalutuje Sebb a v jedné ruce drží malého Jemínka, který se culí na celý svět.

"Nechapu, jak můžete být celý den u vody. Ledová, krutá voda, která je váš schopna ztahnou do svých hlubin, když to nejvíc nečekáte." Prohlásí, vezme si zahradní židli a usadí se u bazénu.

Sebb:
"Jak ses měl?" Zeptala se potichu Verity a vezme ho za ruku. Před pár měsíci, by ji za toto gesto snad ustřelil hlavu, teď, ale přijme gesto. Aní nevím, co se v něm hýblo. Možná se mu podařilo osvobodit jeho city, které byly doposud zakopaný hluboko v jeho nitru. "Nechceš si vzít malého?" Zeptám se a pohladil Jemíka po hlavičce. Má tam už pěknou spoustu vlásků, které jsou černé jako uhlíky. "Ne."Odpoví rychle. I když to nedává znát, vím, že ho stálo hodně přemáhání jen vzít Verity za ruku. A teď po něm chceme, aby si vzal své dítě. Pro mnohé lidi banalita, pro Jimm je to něco, nepředstavitelného.
"Prosím." Poprosí Verity a udělá psi oči. Jimm je dnes evidentně tak vysílenej, že ani neodporuje. Vložím mu do rukou Jemínka a vlepím pusu Jimmovi.

"Moc vám to spolu sluší." Chválí Verity a tleska ve vodě. Jimm na ni unavené hledí a pevné svírá malého. "Jimme, mohla bych dneska do města?" Požádá najednou Verity a udělá psí oči. Vlastně, co jsem tady, Verity nebyla nikde ve městě. "Ne."Zamítne Jimm a malého mi dá opět do náručí. "Jimme, na slovíčko." Čapnu vyčerpaného Jimm za ruku. Z náznaku jeho energické, rychle a samozřejmě sexy chůze, není nic. Jimm se je táhne za mnou a pod očima má černé kruhy. "Jimme, aspoň pro tentokrát. Vždyť ona nikde nebyla. Nech ji třeba tři hodinky a já ji pak třeba vyzvednu." Navrhnu. Najednou se Jimm rozlití a začne na mě hulakat. "A co když odejde, hmm? Nebo půjde na polici? Nebo se jí něco stane? Co já pak s Evillem?" Začne se vztekat a dá si do dlaní hlavu. Jimma jsem takhle psychicky na dně ještě neviděl. Už byl na tom často hodně špatně, jednou si i podřezal žíly, ale takhle špatně na tom ještě nebyl. 

"Jimme, za ty měsíce co tu je měla tolik možností utéct a vše nahlásit. Udělala to? Ne! Protože tě má, ty debile ráda a chce být s tebou. Každá normální žena by tě už dávno opustila, ale ona tu pořád je. Uklízí, vaří a s láskou vychovává vašeho syna, kterého nadevše miluje. Tak se laskavě zchop a dej jí aspoň tři hodinky volná."Zahulákam na něho. Na to tata se malí rozbrečí a natahuje ručky. Když ho chovám já brečí naprosto hysterický, ale pak si ho vezme Jimm a malý se uklidní. Za chvilku je slyšet pomalé oddychovani. "Tady máš Evilla. Verity vyřiď, že může na dvě hodiny, ale ani o minutu dýl. Jdu pracovat a neruš mě." Přikáže Jimm a odejde. "Vyspí se." Pořadím a pohladil Jemíka. "Spánek je pro slabochy." Prohlásí Jimm a zajde za roh.

Verity:
Po skoro roce, konečně můžu jít ven. Sebb mi dal kartu nabitou penězi a slíbil, že pro mě přijede. Už doopravdy potřebuji něco udělat s vlasy. Mám příšerné konečky a ta kvalita. nebudu radši mluvit.

Napřed jsem se vrhla na oblečení pro mě. Nějaká tílka, kraťase a boty jsem nakoupila v nejbližším obchodě. V lékárně jsem koupila nějaké multivitaminy a léky na bolest hlavy pro Jimma.  O obchod dál jsem koupila Jemínkovi nějaké dupačky, body a ve zdravé výživě jídlo. Dokonce mi lékárnice nabízela věrnostní kartičku.  Prodavačky na mě pochybně koukali a vše mi naúčtovala za takou cenu, že jsem snad myslela, že nakupuji v Chanelu nebo u Marca Jacobse. Blesku rychle jsem zaplatila a vydala se do kadeřnictví, kde jsem si nechala sestříhat konečky. To vše jsem stihla za dvě hodiny a ani o minutu jsem nepřetáhla.

Na smluveném místě na mě čekalo auto, kde na zadním sedadle seděl Sebb. "Jaké bylo nakupování?" Zeptal se a vzal si tašky. "Dobré, skvěle jsem se odreagovala. Ale už se těším na Jemínka a Jimma." Odpovím a připoutám se. "Počkat. Kdo hlídá Jemínka?" Zeptám se a pohlédnu na Sebba. Ten na mě vystrašeně koukne a zařve na řidiče, ať jedeme rychleji.

"Vše bude v pohodě. Jimm to zvládne." Chlácholím Sebb. "Neboj." A poplácám ho po rameni. "Jimm je všeho schopný." Poví tiše. Bohužel, musím souhlasit. Všeho.

Když se konečně dokodrcáme domů, projdeme opatřeními okolo zabezpečení, najdu Jemínka jak spí v saku a vedle něho leží dopis.

"Sebbe, Verity, a Eville. Jsem pryč. Nijak mě nekontaktujte. Brzy se o vše dozvíte. J.M"

Stojí tiskacími písmeny na papíru. Sebb běží vše prohlédnou a vrací se vystrašený. "Nic tu není! Jeho mobil, noťas ani oblečení! Vše zmizelo!" Vydá ze sebe a rozbrečí se. Sebb a brečí? Něco nepředstavitelného. To jsem, ale ještě netušili, co se stane ještě tentýž den.

Když se večer díváme na televizi se náhlede ozve zpráva, která nás vyděsí.

"James Moriarty byl zatčen, protože se v odpoledních hodinách naboural do tří nejstřeženějších budov ve Velké Britanii. Věznice Pentovill, Banka a Korunovační klenoty. Hlavní svědek bude Sherlock Holmes."  

-------

Tadá a je tady další díl. Touto kapitolkou odstartoval díl Raichenbach. ¨Byla jsem si nakoupit krabice kapesníků, protože při psaní budu ustavičně brečet. Tak co říkáte? Jak se vám líbí odchod Jimma? Nebo reakce Sebba a Verity?

S láskou Anna