Room-Mate

~12~

„Kde je?!" Nadskočila jsem a urychleně hledala něco, do čeho bych se mohla obléct. Přivlastnila jsem si Niallovu košili a přebelhala do svého pokoje. Tam na sebe navlíkla první, co mi přišlo pod ruku a ve dveřích pokoje, jsem se srazila s Louisem.

„Jééé!" Kácela jsem se k zemi, Niallova snaha mě zachytit, se setkala s Louisovou. Dosedla jsem na zadek, panstvo na mě popadalo...

„Ale no tak! Slezte!!!" „Nikky! Ty mrcho! Nialle, ty debile!" „O čem to mluvíš?" Nevinně jsem mrkala a vytřeštila oči na Lottie, která se objevila na schodišti. Omluvně se usmívala, vrtala špičkou nohy do parkety. Vrazit ji do ruky lízátko, tak svůj výraz nevinné holčičky s těmi culíky na hlavě, potvrdí.

„Já celou dobu šílím, že u Nialla bydlí nějakej debil, Lottie mi nechce říct, kam jsi vypadla. Marně tě sháním, pořád jak nemáš čas... Celou dobu přemýšlím, jak vás dva seznámím, aby tě Niall vzal k tobě a slečinka u něj bydlí od začátku! Chci vysvětlení!" Trucovitě se zvedl a šlapal ze schodů.

„Lottie?!" Zavrčeli jsme s Niallem oba. Znovu se omluvně uculila, zamrkala a přešlápla.
 „Já vás nepráskla, ale neodhlásila jsem se z fejsu, když šel Louis ke mně na notebook, jeho se rozbil a on si potřeboval něco vytisknout... Chtěl jít na svůj profil, ale musel mě prvně odhlásit a já měla otevřenou konverzaci s tebou, a poslední věty byly o tom, jak Niall- Eh, no prostě z toho poznal, že jsi u Nialla. Málem mě zabil, máma to stejný. Že alespoň ji jsme mohli říct, že jsi s Niallem..." Utekla a já se urychleně snažila dostat ke schodům. Šlo to špatně a jen jsem zavrčela, když mě Niall chytil.

„Co v tom chatu bylo? Co já, hm?" „Nic..." „Nikky, ty chceš na zadek?" „Měl bys mlčet, Louis i Lottie mají uši jako radary. Stejně za chvíli budou mít podezření." „Ale oprávněný." Přitiskl mě k sobě a vzal za bradu.
„Tak ještě jednou, co jsi tam o mně psala?" „Nic určitého, jen to, že jsi fajn a klape nám tohle soužití. Nemohla jsem ji na plno napsat, že na tebe myslím po nocích a chci spát v tvý posteli." Drze se zašklebil a něžně mě políbil.
„Můžem ten pokoj nechat prázdný, nebo si najít někoho dalšího, kdo by tu s námi bydlel a ty budeš u mě." „Dalšího? Zlato, jsem ochotná s tebou dělat cokoliv, ale na trojku zapomeň!" Vybuchl smíchy a přitiskl mě na sebe silněji.
„Nejsem tak zvrhlej, abych šukal dvě na střídačku, za prvý bych ti to neudělal, za druhé mě to neláká. A s borcem bych taky nešel. Nikdy bych se o tebe a tvý tělo nedělil. Jsi moje a Louise mám chuť zabít... Touhle dobou, jsi mohla spokojeně křičet, na celý byt." „Pšt..." „Vzrušuje tě to? Chceš mě v sobě? Chceš rychlovku?" Mumlal mi do rtů, vjel mi dlaněmi pod tepláky a stiskl mi zadek. „Nejde to... Jsou tu ti dva."

„Co tam děláte?! Okamžitě pojďte sem!" „Tak mám pocit, že nám Loui trošku fotrovatí, nezdá se ti?" Se smíchem mě vzal do náruče.

„Ale, ale." Ozvalo se mlasknutí Louise, který se rozhodl pro nás jít. „Má vyvrklý kotník, Sherlocku. Tak se uklidni." „A berle má kde?" „Někde v prostoru... Dáš si kafe? Nebo pivo?" Skákala jsem do obyváku, kluci se táhli za mnou a Lottie mě pobaveně sledovala.

„Copak jste tam dělali? Máš nějaký naběhnutý rtíky." „Aby tys neměla naběhnutou tvář. Taky to nemusel zjistit takhle... Proč je tak nervní?" „Protože byl dnes u nás zase tvůj otec. Dan ho musel vyhodit, doslova. Tvůj táta se kousek proletěl vzduchem, smetl popelnice a trvalo, než se postavil. Máma jeden moment začala jančit, že mu Dan něco udělal.... Když se vyhrabal na nohy, začal ječet na celou ulici, že až tě najde, tak tě zabije a že ten čurák – Niall, v tu chvíli mě máma i Dan zavraždili pohledem – tě neochrání. Najde jeho a pak tebe... K tomu dodal, že ta coura – já – by si měla taky hlídat záda... Takže já mám skoro zaracha. Nesmím sama nikam, totéž se vztahuje na Fizz, nemluvě o dvojčatech..."
„Lottie! Mrzí mě to!!" „Nemusí, hlavně ať tě Niall nenechá nikde samotnou. Louis říkal, že nás bude vyzvedávat ze školy, když nebude moct, pošle někoho z kluků. Všichni ví, že jsi u Nialla, a i když tě neznají, řekli, že není problém... Louis si totiž pustil pusu na špacír a všem klukům, to řekl..."
„Zní to jak záchranná akce..." „Ber to tak, že je... Znáš svého tátu... Jednou by tě mohl zmlátit tak, že by tě opravdu zabil."

Louis mě vraždil pohledem, Niall přidával svoje hlášky k dobru a já s nevinným výrazem povídala, jak jsem se k Niallovi dostala. Oba jsme striktně zamlčeli scénku z koupelny, kdy se vrátil pod obraz a já jej umývala. Lottie v tu chvíli utekla na záchod, Niall zrudnul a jen co se vrátila, naznačil ji gestem, že jestli někdy cekne před Louisem, tak ji zabije.

Když mi Louis odpustil, jak jsem zmizela beze slova, vyhýbala se mu a všechno to další, co mi vyčetl, objal mě a šeptal, že je rád, že jsem s tím pakem.

Naivně jsem myslela, že když zná pravdu, tak se s Lottie seberou a půjdou pryč, ale bohužel... Louis zmizel do kuchyně, vrátil se s miskami čipsů a začal se hrabat ve flashce, co si zapneme za film... Uf...