Niall
„Je mi to opravdu líto." Kývám a pohlédnu na Nikky. Je myšlenkami mimo a mně v hlavě jedou informace, které jsem se teď dozvěděl.
K úmrtí jejího otce došlo díky jeho životnímu stylu. Nadměrná spotřeba alkoholu, k tomu vykouřené dvě krabičky cigaret denně...
To vše vedlo k cirhóze jater, z ní na žíly v jícnu... Přetlak krve, která nemohla projít přes játra, způsobil protržení jícnových žil (jícnové varixy) a on se vlastně utopil.
Cela nebyla pod kamerovým systémem a když ho našli, bylo za pět minut dvanáct, jak by řekl někdo, komu pak zachránili ve špitále život.
Jemu ne. Přivolaná záchranka mohla konstatovat pouze smrt.Uznávám, smrt utopením se ve vlastní krvi... Nechutné a hrozné, ale lítost jsem vůči němu necítil.
Policie odešla, Nikky, s naprostým odhodláním v očích opakuje, že je šťastná a já ji ve zkratce povím, že se utopil v krvi.
Jen kývne a vezme si tašku.„Jsem šťastná, ale teď se bojím, že soud nedovolí zplnoletnění a já budu muset někam do pasťáku nebo do nějaký rodiny..." „Pokud to nedovolí," Stáhl jsem ji z ramene tašku a přitáhl ji k sobě. „Vezmou si tě naši, do péče. Nebo se domluvíme s Jay a Danem." „Ti mají dost svých problémů a dětí... Další hladovej krk." Uchechtne se a opře mi hlavu o hruď.
„Chci žít s tebou." „Taky bys žila, zodpovídala by za tě oni, ale bydlela bys u mě. V našem bytě." Zaculí se a zkřiví obličejík.
„Co?!" „Nic, jen to zabolelo. Nic to není." „Nemůže to doktor ještě prohlédnout?" „Nic to není. Vážně... Dlouho jsem se válela a nic nedělala, to je tím."
Vklouzla mi pod paži, pevně jsem ji objímal a společně jsme se šli rozloučit za sestřičkama.Za půl hodiny jsem odemykal dveře mého bytu a byl překvapený stejně, jako ona. Všude byly balónky – práce Lottie a holek – a moji rodiče i Lottie s Louim a rodinou, nám byli překvapením.
Jay pobaveně oznamovala, že konečně mohla zase upéct pro „svou holčičku" dort a i když jsme byli v prvních chvílích zaskočení, užili jsme si to.Nikdo se ani slovem nezmínil o tom hajzlovi, smálo se, blblo se... Užívali jsme si to, každou minutu dne, ale přesto jsme byli rádi, když jsme osaměli.
Rodiče odjeli k Deakinům, ani jednou si nerýpli... Ale mně to nedalo a když mi máma volala, že asi někde ztratila pas a já jej hledal, musel jsem poděkovat. Jen se smála, že nemám zbořit panelák a položila mi to dřív, než jsem stačil cokoliv odseknout.
Sýčkovala však marně.
Celou noc jsem Nikky jen držel, líbali se, hladili se, ale na sex jsem neměl ani já, ani ona pomyšlení. Mně stačilo jen to, že ji mám u sebe, nic víc jsem nechtěl.
Byl jsem spokojený, když na mně usnula a když jsem se ráno vzbudil a viděl její tmavé vlasy, rozhozené na polštáři... Tohle bylo mnohem úžasnější, než jen samotný sex.
Sice jsem si bez něj nedokázal náš vztah přestavit, ale to vše okolo, bylo prostě krásný ať už sex proběhl, nebo ne.Do týdne byl soud.
Společně s mými rodiči a i Jay s Danem, jsme čekali na verdikt.
Nikky bojovala sama se sebou.
Stačilo pár dní proto, aby zjistila že si s mou rodinou opravdu rozumí, ale děsila ji možnost, že bychom šli od sebe a ona měla jako opatrovníky moje rodiče.
V slzách se omlouvala, ale pokud by došlo na věc, chtěla by Jay a Dana. Ti samozřejmě věděli, že bychom žili spolu, ale tam kde by je potřebovala, by byli s ní.***********************************
♥
ČTEŠ
Room-Mate
Fanfiction„Proč mám pocit, že mě chceš opít?" „Protože už mě nebaví být tím věčně ožralým. Drž basu, ne?" „Asi raději ne. Půjdu si pro nealko." Zvedám se, chytám balanc a šilhám po flašce. Je jí sotva na dně... Ve chvíli, kdy mám jistotu, že neskončím na zemi...