Room-Mate

~25~

Niall

Vytřeštila oči, několikrát otevřela a zavřela pusu a pak prudce zavrtěla hlavou.

„Ne! Ne! A ne! Nepůjdu tam!" „Nikky, lásko..." „Ne, miláčku! Sotva se vzpamatuju ze šoku, že jsi z hodně vysoký vrstvy a mám jít na grilování s tvými rodiči? To po mně nemůžeš chtít!" „A co Jay a Dan? Oni tě tam taky chtějí." Našpulí rty, nechám ji, aby mi utekla a najdu ji v kuchyni, jak se cpe nutellou.
„Je to dobrý?" Zahuhlá souhlas a zašermuje mi lžičkou před nosem.

„Chci tam jít, ale bojím se... Určitě se ostatní umí chovat a-" Začal jsem se šíleně smát, až později mi došlo, že se ji to dotklo. Zamkla se v koupelně, kam jsem se dostal po deseti minutách, kdy jsem kuchal zámek.
Seděla ve vaně a uraženě si přitáhla kolena k tělu.

„Koupu se!" „Nechceš umýt záda?" „Ne." „Nikky... Já vím, jak jsi to myslela, ale mě to pobavilo. Omlouvám se. Jen musíš pochopit, že i když naši mají panství, tak nejsme panská rodina v pravým slova smyslu. Žít v jiným století, tak jo, ale teď? Jasně, táta byl seznámený s královnou-" Ne, tohle jsem neměl říkat. Mrtvolně zbledla a já měl nutkavou touhu, jít si napsat řeč.
„Poslouchej!" Zachytil jsem ji, když se prostě potopila. Dala mi na obdiv přitom svoje tělo a já dostal šílenou chuť na sex ve vaně.
„Naši jsou normální... Uvidíš, že to bude dobrý a jestli máš strach, že budeš držet blbě příbor, při krájení masa... Lásko, máma ji to maso rukama. Pořád se ti zdá jak panička?" Vyprskla smíchy a já se ocitnul ve vaně.

„Bude to dobrý?" „Bude to úžasný a slibuju ti, že pokud se jim nebude něco líbit, řeknu jim svoje." „Nechci, aby ses kvůli mně hádal s rodiči." „A já nechci, aby ses mých rodičů styděla. Bude to dobrý, uvidíš." Zafuní, souhlasí a v následných minutách si musím dávat pozor, abych nevytopil koupelnu. Další akt by mohl proběhnout třeba na pohovce, rychlovka... Odmítal jsem to kazit vytíráním mokré podlahy...

„Miláčku! Ahoj, už jsi mluvit s Louim, nebo s někým? O pátku?"
Zvedl jsem mamce telefon a nechápal.
„Ahoj mamko, o pátku?"
„No! Dorazíme s rodiči od Harryho. Však ty budeš u Deakinů také v pátek, ne?"
„No, ale grilování je přece až v sobotu..."
„No a? Co ti brání dorazit? Nikky nemůže?"
„Louise zabiju, normálně ho umlátím."
„Nialle! Ty nám nic neřekneš... Podle tónu hlasu mi však bylo jasné, že tě práskl schválně, nicméně... Jaká je, hm? Čekala jsem, že mi zavoláš a nic."
„Je úžasná."
Zasněně se usměju, dělám snídani a napínám druhé ucho, jestli se Nikky neblíží. Při mém odchodu z ložnice se jen roztáhla přes celou postel a spala dál.

„To je vše?"
„Poznáš ji sama... Ale asi až v sobotu."
„A na pátek máte něco naplánovaného?"
„No ne, ale-"
„Tak v čem je problém? Chci vás vidět už v pátek!"
„Mamko, prosím... Ona tam ani moc nechce jít."
„Proč ne? Copak Louisovu rodinu nezná?"
„Zná...Ale bojí se tebe a táty."
„Tys ji řekl, kdo jsme?"
„No, nedefinoval jsem to přímo... Ale fakt, že žijete na zámku, ji poněkud děsí a evokuje to v ní vše, jen ne to dobré. Má strach, že ji nepřijmete."
„Nialle, já ti nikdy moc do vztahů nemluvila. Pokud je pro tebe důležitá, tak se bát nemusí... Určitě ji nebudu kontrolovat stav konta, jestli moc neutrácí a netahá peníze z tebe. To je tvůj život."

Slib, že dorazíme v pátek je chabý a vím, žedorazíme až v sobotu. Nikky, které jsem to po snídani řekl na mě nejistěvykulila oči a zavrtěla hlavou.
„V sobotu, v pátek mě tam nikdo nedostane."