Room-Mate

~15~

Konečně, po sto letech kousínek...! :o) 
**********************************************

Niall

Zamrkal jsem. Vítězoslavně se usmála, odstrčila mě a posunula se.
Stáhla si tepláky, kalhotky mi prolétly nad hlavou a ona se zapřela o loket. Pokrčila nohy, hryzla se do rtu a s pohledem, upřeným do mých očí, posouvala svou ruku po těle.
Odtrhl jsem zrak od její tváře a zaměřil svou pozornost na její klín. Procítěně vzdychla a zasunula prsty.
Tlumeně vykřikla. Nevydržel jsem to. Násilně jsem ji přitáhl k okraji postele a donutil ji, se postavit. Ublíženě na mě pohlédla, zakňourala mi do rtů a vsunula mi dlaň do boxerek.

„Mám tu zůstat? Mám si tě vzít i přes to, že jsou dole? Potvrdíme jim jejich domněnky, nebo ne?" Šeptal jsem ji do rtů a doufal, že mi řekne, že tu mám zůstat. Že ji na těch řečech nezáleží.
„S Lottie si starosti nedělám. Ale co Louis?" „Co je jemu do toho?" „Jsem jako jeho další, malá ségra." „Nepotřebuješ jeho, jako ochránce. Máš mě." „Ale kdo mě ochrání před tebou?" Zlobila mě, nadrženost z její strany vymizela a ona mi naléhavě vzala hlavu do dlaní. „Nejsem takovej hajzl, jak se můžu zdát. Neublížím tomu, na kom mi záleží."
„Nechoď dolů, zůstaň tu se mnou, prosím. Je mi jedno, že do mě bude Lottie rýpat a Louis za pár minut přijde a bude mlátit do dveří... Nechci tu být sama. Chci být u tebe." „Chceš pokračovat v načatém, nebo chceš být jen se mnou?" „Nialle... Chci obojí, jen-" „Ššt, taky to tak chci." Položil jsem ji prst na ústa a sklonil se. „Chci být s tebou, jenom s tebou." „Nezlobíš se?" „To, že se se mnou teď nevyspíš, neznamená, že se spolu nevyspíme třeba zítra. Kdyby nás nevyrušili, bylo by to jiné, ale holt tu jsou... Nevadí mi to." S nadějí v očích se usmála. Položil jsem se a zvedl paži. Přitiskla se ke mně a vytáhla se nade mě.

„Co?" Zašeptal jsem do tmy. Od spodu zněl film a upřímně, fakt jsem čekal, kdy se do dveří ozve první rána a Louis se bude vztekat.
„Já nevím." „Nevíš?" „Jsi jiný, než ostatní kluci." „V čem jsem jiný? V tom, že mi nejde o sex? To se pleteš. Chci tohle tělo ošukat, brát si ho pokaždý, když se mi budeš chtít dát, ale-" Tiše se začala smát. Hladila mě po tváři a vtiskla mi několik pus na bradu.
„Taky to chci. Chci s tebou spát, nadrženečku, ale myslela jsem to tak, že jsi prostě hodný." „Hodný přes sex?" „Mm... Nevyžaduješ jej, i když jsem tě pár minut zpátky, dost provokovala." „Chci tě, to jsem ti řekl. Chci vše, co mi tvoje tělo může nabídnout, co mi ty budeš chtít dát. A jsem závislý, budu na tobě závislý. Ale nikdy to nebudu vyžadovat agresí, nebo něčím tomu podobnýmu. Tvoje „ano" a „ne" to budou řídit." Nadechla se, ale promluvit nestihla. Klika se zatřepala a pak se ozvalo nejisté zaklepání.
Zacpal jsem ji ústa dlaní a stáhl ji pod sebe. „Ani slovo." Kývla, objala mě kolem krku a stáhla si mě níž. Něžně mě políbila a zatímco jsem ji polibky oplácel, dech se mi krátil a v podbřišku jsem měl jak pubertální, zamilovaná holka, motýlky, za dveřmi klel Louis.

„Dobré ráno." „Dobré ráno." Aniž bych otevřel oči, našpulil jsem pusu a čekal, až mě ta sladká holka políbí. „Jak se ti spalo?" „Krásně. Ani se mi nechce ještě vstát. Kašleme na všechny povinnosti." „To zní jako dobrej plán, jen s problémem, jménem Louis." „Cože? On je pořád tady?" „Jo. Spí před dveřmi, v dece. Chtěla jsem jít udělat snídani a na záchod. No, na záchod jsem se odvážila, ale snídani asi nestihnu." „To je cvok!" Zasyčel jsem a zvedal se. „O co mu jako jde?" „Bojí se." „Zná mě!" „Třeba se nebojí o mě..." „Nikky, jestli se jen bojí a není v tom provokace a škodolibost, tak se bojí o tebe." „Myslíš?" „Podívám se ti do očí a vím. Nejsi z těch, co si s city hrají."