Room-Mate

~39~

Nikky

Každou noc poté, co Niall usnul jsem vycházela z ložnice a sedala si dole v kuchyni.
Snažila jsem se v hlavě vypátrat alespoň střípek něčeho krásnýho, něčeho, kde byl i otec. Cítila jsem jakýsi náznak viny, že nejsem schopna uronit kvůli němu alespoň jednu slzu.
Mohla jsem se snažit sebevíc, ale od vzpomínek které si pamatuju, slyším v hlavě jen jeho křik, cítím rány, slyším mámu jak křičela a bránila mě... Nikdy nebyl hodný a bylo jedno, v jaké situaci jsem se nacházela já.
Nebral ohledy ani na to, že jsem jako malá byla hodně nemocná. Nebýt Jay, která mi vlastně pomáhala se vším, co se života i dospívání týkalo, asi bych umřela i na blbou angínu.
Jí jsem vděčila za svůj život a Dan, cizí chlap, mi byl víc otcem než ten můj vlastní.

Jediné, co jsem nechápala a už není nikdo, kdo by mi to vysvětlil, byly slova otce o tom, že nazval mámu i mě, dvěma stejnými kurvami.... Byla jsem na urážky zvyklá, ale tohle mělo nějaký skrytý význam. Nebyla to jen zlá slova.

Dole jsem vydržela sedět několik hodin, na Naillovi pak většinou zbylo chystání obědu. Nebudil mě a já na to konto, nevylezla dřív jak po dvanácté.
Na nic se neptal, asi věděl, že po nocích nespím a možná proto, bylo každý večer obtížnější se od něj dostat. Zjevně mě chtěl udržet v posteli silou.

„Až budeme vědět co a jak, co kdybychom s našima vážně odjeli, hm? Nebo někam jinam. Nemusí to být Irsko... Kam bys chtěla? Uděláme si dovolenou." Den před soudem se mi zjevil Niall za zády, když jsem připravovala večeři.
„Nevím. Tak dalece nepřemýšlím. Pořád totiž může soud říct, že ani Jay s Danem ani tvoji rodiče, nebudou dost dobří a šoupnou mě někam nebo k někomu..." „Tak neuvažuj! Víš, že to se nestane. Nenechám si tě vzít." Kývám na souhlas, odvádí mě místo jídla do sprchy, kde mi na záda lepí už poslední balíček na krytí rány a poprvé, od návratu sem, se spolu vyspíme.

Od rána jsem zvracela. Niall mě konejšivě hladil po zádech, držel mi vlasy... Tak to bylo asi pětkrát. Když jsem znovu sundávala odličovacími ubrousky make-up, který jsem si díky slzám zničila, měla jsem chuť se vším hodit z okna.
Už jen s řasenkou, bledá jako zeď, jsem se klepala vedle Nialla v autě.

Jeho rodiče čekali u Deakinů. Tak nějak se tam zabydleli a nechtěli nám křenit.

Teď mě jak jeho maminka, tak Jay, pevně objímaly a slibovaly, že to bude dobré.

„Nesmíš zapomenout, s kým má soud čest. Bobby nedovolí, aby tě chtěly dát od nás." „Nechci vašeho postavení zneužívat..." „Ničeho nezneužíváš, holčičko, děláme to pro tebe a pro Nialla, protože tě máme oba rádi." S vděkem Mauru objímám, pevně mě stiskne a je to jako objetí od mámy...

V soudní síni se klepe i Niall.

Když mi soudkyně položila dotaz, koho bych chtěla jako opatrovníka, div si neprokousnu jazyk. Niall mě chytá za ruku a očima povzbuzuje.
Váhám... Jeho rodiče...
Utne moje myšlenky tichým šepotem.

„My se nerozejdeme a i kdyby, nedělal bych problémy. Rozhodni se ale podle sebe, Jay i Dan jsou super, a naši se zlobit nebudou." „Koho bys zvolil?" Soudkyně si odkašle.
„Jay s Danem, ale jen proto, že oni ti pomáhali už dřív a znáš je víc, než moje rodiče. Víš co od nich čekat, patříš do té rodiny, od malinka."
Sotva pronesu jejich jména, oba se na mě zářivě usmějí. Soudkyně kývá, chvíli mlčí a když klepne kladívkem na ztvrzení rozsudku, čeká mě posledních pět minut, kdy jsem oficiálně ještě Nikky Bennet.
Návrh, na novou „identitu" kdy by bylo „Bennet" zapomenuto, přišel naprosto nečekaně.
Bobby se na mě omluvně usmívá. Věděl, že je si nevyberu a podal soudci návrh ne o opatrovnictví, ale o adopci. Tudíž bych převzala Danovo příjmení.

„Svol, nebudeš „Deakin" dlouho." „Cože?" Nechápavě nakrčím nos a zvednu hlavu k Niallovi. Usmívá se, mrkne a skloní se.
„Nebudeš „Deakin" příliš dlouho. Ještě tak rok, možná dva... Ale pak budeš „Horan". Pokud mě tedy do té doby nepošleš k šípku.
Vzal bych si tě hned, ale chci mít hotovou školu, abych pak měl vždy jistotu, že budu mít práci a mohl tě zabezpečit a odmítám si někdy v budoucnu říct rodičům o peníze. Chci to zvládat sám." Culí se dál a mně, až když kývám na „Nikky Deakin" dochází, že mi právě řekl, že si mě chce chce vzít. 

******************************************************
V rámci prokrastinace... :o) 
Děkuju :o) ♥♥♥