Room-Mate

~16~

Nikky

Potlačila jsem výkřik a s bušícím srdcem, jsem přehnaně rychle, zavřela dveře Niallova pokoje. Opřená o dveře, jsem se vydýchávala a v duchu spílala Louisovi.
Seděl naproti dveřím, zachumlaný v dece s hlavou do boku. Přesně ve chvíli, kdy jsem otevřela a chtěla odskákat do koupelny, zachrápal a já se vyděsila. Strach, že jej vzbudím, byl obrovský, ale tlak na můj močový měchýř byl ještě větší.
Ani jsem nedýchala, když jsem se kolem něj plížila dolů a pak zpátky. S úlevou jsem znovu zamkla a vklouzla do vyhřáté postele. I tady mi Niall chvilkami zachrápal, ale v jeho podání to bylo sladké.

Ležela jsem vedle něj a přemýšlela. O něm, o nás, o tátovi. Ten se mi do podvědomí dostal snad omylem, ale po chvíli mi došlo, že myšlenky na nás, jsem vypustila a myslím jen na toho, co mi dal život, který mi zkurvil. Na to jiné slovo nebylo.
„Co to-" Překvapeně jsem si otřela tvář. Něco mě na ni studilo a lechtalo... S uslzenou tváří, jsem se dobelhala k oknu a dívala se na ulici pod námi. I přes slzy, jsem se do okna usmála. Tam přece kdysi bývala cukrárna, kam mě máma brala. Proto ty slzy, vzpomínky na ni. Na její smích, vůni, hlas...
Niall by se ji líbil. Byl takový, jakého by pro mě chtěla. Další slzy, hledání kapesníků a zmíněný v mých myšlenkách, dal znovu najevo, že tu pořád je a spí.
Vrátila jsem se do postele, chvíli jsme si jej prohlížela a místo slz, jsem se culila jako pitomá.

S něhou jsem se nad něj vytáhla a políbila jej na koutek rtů. Stačilo pár, takových, nevinných pus a řasy se mu pohnuly. „Dobré ráno." Zachrčel rozespale a naznačil, že chce pusu. Potlačila jsem smích a přitiskla svoje rty na jeho.
Spokojeně vydechl, stulila jsem se u něj a nechala se pevně obejmout. Jako kdyby věděl, jak moc to potřebuju. Ten dotek uklidňoval, sliboval, že s ním bude všechno dobrý. Ani ve snu mě nenapadlo, že jednou bude někdo, kdo mi dá takový pocit bezpečí a budu i po pár dnech vědět, že s ním, chci strávit zbytek života. Tedy, pár dní... Těch pár dní, kdy jsem mohla být sama sebou a ne Nickem.

„Jak se ti spalo?" „Krásně. Ani se mi nechce ještě vstát. Kašleme na všechny povinnosti." „To zní jako dobrej plán, jen s problémem, jménem Louis." „Cože? On je pořád tady?" „Jo. Sedí před dveřmi, v dece. Chtěla jsem jít udělat snídani a na záchod. No, na záchod jsem se odvážila, ale snídani asi nestihnu." „To je cvok!" Vytáhl zpod mě ruku a posadil se. „O co mu jako jde?" „Bojí se." „Zná mě!" „Třeba se nebojí o mě..." Nevím, kde se ve mně vzala pochybnost, nebo jsem prostě jen potřebovala ujištění. Překvapeně se otočil, měl v očích nepochopení a nesmlouvavě zavrtěl hlavou.
„Nikky, jestli se jen bojí a není v tom provokace a škodolibost, tak se bojí o tebe." „Myslíš?" „Podívám se ti do očí a vím."
Usmíval se, ležel na mě a naléhavě mě držel za tvář.

„Tvoje oči nelžou. On se bojí, ale o tebe. Ne o mě. O mě se nemá důvod bát. Jasně, z Amber jsem byl špatný a naštvaný na všechny holky. Házel jsem je všechny do jedný kupy. Všechno to pro mě byly děvky, ale ty ne. Ty jsi jiná. Jsi moje. Patříš mi. A já vím, že to tak má být. Že máš být moje. Nikky, nevím, v co věříš, ale vím, komu můžeš věřit. Mně.
Já bych ti nikdy neublížil a vím, že ani ty mně. Jsme spolu krátce, hodně krátce a nemůžeme počítat ty týdny, kdy jsi byla Nick. To jsme byli fakt jen kamarádi, ale za těch posledních pár hodin, co jsi sama sebou si myslím, že jsme se poznali. Že ve mně nevidíš jen nadržené hovado... Myslím a doufám, že pro tebe znamenám něco, co je silný a má to budoucnost." „Jsi snílek, romantik nebo blázen?" Tiše se zasmál a zavrtěl hlavou.

„Jsem takovej, jakýho mě vidíš doma. Je jen na tobě, jak mě nazveš." „Po jak dlouhé době, jsi se s ní dal dohromady?" „Nechápeš, proč jsem ti to řekl, viď?" „Chápu to. Zní to strašně krásně, jen... Nikdy mi to kluk neřekl. Měla jsem pár vztahů a všechny byly založené jen na sexu. Tohle je pro mě nový. Neznám to. Neznám kluka, co umí být hodný, milý, aby měl zájem i to, co chci já. Aby se zajímal, jak mi je..." „S Amber jsem si začal po pár týdnech dopisování si a chození ven. Jen ven, žádný kluby. Byla fajn, na začátku... Až pak, když mě podvedla, tak mi došlo že ji šlo o moje prachy. Bydlela u mě zadarmo, já vše platil. To co se týkalo bytu, ale i když jsme někde byli, i její nákupy... Milovala moje prachy, jen je." „Jak je možný, že kluk ve dvaceti, na škole, má vlastní, luxusní byt a věčně plnou peněženku i účet?" „Táta je podnikatel. Hodně vlivnej, známej... Vlastní pár firem. Jsem rozmazlenej fracek, co si postavil hlavu, že nechce být spojován se svým otcem a chce si najít byt v Londýně, kam i přes zákaz rodičů, se přihlásil na školu, kterou momentálně studuje." Se smíchem jsem jej hladila ve vlasech.

„Mluvím pravdu. Vyrostl jsem v zámeckém sídle v Irsku. Z generace na generace se ono místo dědí a měl jsem od dětska vše, co jsem chtěl... Táta mě sem pustil, dostávám hodně tučný kapesný, ale protože jsem tvrdohlavý, dělám pro jednu firmu IT technika. Z toho si platím nájem a co potřebuju. Vyžiju. Na prachy na účtu sahám až ve chvíli, kdy fakt potřebuju. To, čí jsem dítě, ví jen Louis, pár kámošů a ty." „A ona." „Ne." „Ne?" Vydechla jsem naprosto šokovaně. „Louis mě před ní varoval. Poslal jsem ho do prdele, ale brouka do hlavy mi nasadil. Měla za to, že ty peníze, co mám, mám za to, kde dělám. Nechal jsem ji přitom." „Proč jsi to řekl mně? To se nebojíš, že-" „Už jsem ti to řekl; podívám se ti do očí a vím."

Nejistě jsem jej dál hladila ve vlasech. Sklonil se a něžně mě políbil.

„Neodsuzuji tvou minulost. Nemůžeš za to. Za nic z toho, co se stalo. Jestli ti teď, hlavičkou jede, že pro mě nejsi dobrá a Bůh ví, co můj táta vlastní a jaká je má máma, a jestli jsi pro mě vůbec dost dobrá, protože máš strach, co na tebe řeknou oni... Zapomeň na to. Já si svoje přítelkyně vybírám sám. Nikdo mi nebude říkat, že tě mám nechat, protože nejsi z vyšší vrstvy. Mně na tom nezáleží. Jsem obyčejnej, jako kdokoliv jinej..."

Mrkáním jsem zahnala slzy. Měl pravdu. Hlavou mi doslova šrotovalo, že já a on je nemožné. Přece právě řekl, že vyrůstal na zámku. Je syn zjevně milionáře a kdo ví, co dělá jeho máma.

„Nikky?" „Z jaké rodiny byla Amber?" „Cože?" „Asi to nebyla chudinka." „Nikky, nejsi chudinka!" „Odpověz mi. Co její rodiče dělali?" „Právník a lékařka." „Aha... Tvoji rodiče je znali?" „Ne. Neznali ani Amber!" Zachytil mě za rameno, když jsem chtěla vstát. „Nechtěl jsem je seznámit. Neměl jsem důvod. Proč? Aby mi pak řekli, že je to kráva? Nestál jsem o to, aby mě pak někdo soudil." „A mě seznámíš?" „Jestli o to stojíš, tak ano." Uchechtla jsem se a vytáhla se na nohy.

„Kdybys mi neřekl, čí jsi syn, asi by to bylo jiné. Ale já nemůžu... Ne takhle." „Nikky," Sevřel mě v náručí a nutil mě, abych se na něj dívala.

„Řekl jsem ti to, protože ti věřím. Nic jiného v tom není. Nemůžeš mi teď říct, že je konec, když jsme ani pořádně nezačali. Jsi vyděšená, chápu to. Ale já potřebuju, abys věděla, že ti věřím. Ve všem. Hele, když jsi byla kluk... Bylo to divný, ale já tě měl strašně rád. Kdybych nepojal podezření a nesvlékl tě, asi bych byl schopen stát se i gayem... Jen abych mohl být s tebou. Je mi s tebou krásně, těch pár hodin, mi dalo hodně. Nechci, abys kvůli své minulosti, kvůli otci, vypité trosce, měla pocit méněcennosti. Jsi úžasná! Podívej se na sebe." Natočil mě k zrcadlu.
„Jsi krásná a jsi moje. Nikky, prosím... Vědět, že budeš na pochybách, neřeknu ti to, ale nechci ti v ničem lhát."

„Dokud jsem nevěděla, kdo jsi, nevadilo mi to. Líbilo se mi být s tebou. Ale teď... Co když mě tvoji rodiče jednou poznají a budou proti nám?" „Nebudou. To ti můžu slíbit. Jen mi dej šanci... Víš, že jsem obyčejnej kluk, na nic si nehraju. To, jak jsi mě poznala, v boxerkách, zpitého pod obraz... To jsem já. Myslíš, že tak by se choval jinak distingovaný, slušně vychovaný syn právníka?" „To asi ne." Uchechtla jsem se a poněkud uvolněněji, jsem se o něj opřela. Spokojeně vydechl a políbil mě na rameno.
„Dám ti tisíc důvodů pro to, abys mi dala šanci tě milovat. Abys mě milovala. A abys se mnou chtěla zůstat. Ale nedám ti ani jeden, abys měla důvod mě opustit. Vím, že se ti možná zdá, že jsou takový slova planá a řečená brzo, ale já to tak cítím. Nikky, mně je s tebou krásně, tak, jako ještě nikdy nebylo. Myslím, že jsem se opravdu zamiloval v den, kdy mě Nick žádal o možnost bydlení tady."