Room-Mate

~28~

Nikky

„Vstávej." Budil mě Niall brzy ráno. Mumlu že se mi nechce, je vážně brzo. „Nialle! Je čtvrt na osm..." „A v devět máme být u Louise, teď mi psal." „Jako musíme? Já myslela, že grilování bude na oběd a večeři – asi prasknu, ale... Proč tak brzo?" „Protože jsme nedorazili včera... Máme si vzít i věci na spaní, přespíme tam." „Musíme?" „No buď tam, nebo naši pojedou sem." „Tam!"
Představa, že tu není uklizeno, neumyté podlahy... Jen pomyšlení, že by mi jeho rodiče udělali tady přepadovku, mě děsilo. S notnou dávkou hořkosti, jsem si vzápětí pomyslela, že mně tu nepatří ani klika u dveří, tak bych nemusela řešit úklid, ale...

„Můžeme si poležet o něco déle... Znám úžasnej způsob, jak se zbavit stresu." „Jen otevřeš oči, myslíš na sex." „Dokud jsem neměl tebe, nemyslela jsem na něj tak často. Nemůžu si pomoct, že ho s tebou tak miluju a potřebuju, kočičko." Dusím smích a nechám se stáhnout pod jeho tělo. Pak, samozřejmě a nečekaně, nestíháme.
Lottie mi píše jednu sms za druhou a všechny jsou varovné. Nebudeme v devět u nich, a Niallova maminka si pro nás osobně přijede. Dost jsme ji hnuli žlučí, že jsme nedorazili už včera...

S bušícím srdcem otvírám branku k domu Deakinů, Niall mě konejšivě objímá a než stačíme zazvonit, dveře se otevřou a vítá nás usměvavá žena.

„Ahoj, mami." „Dobrý den." Kuňknu, div si neukousnu jazyk.
 „Oba zasloužíte pár pohlavků. Řekla jsem snad jasně, že dorazíte v pátek." „Promiň... Měli jsme už něco v plánu. Hádám, že o tolik jsme nepřišli." „Jak se to vezme. Ahoj! Ty jsi Nikky, že?" Konečně, nebo bohužel, stočí jeho maminka pozornost ke mně. „Ano. Dobrý den, moc mě těší." „Mě taky, tak pojďte dál." Niall na mě háže povzbuzující pohled. Sotva jsem sundala boty, už mě jeho máma držela a vedla do domu.
Seznamovala mě s hromadou dalších dospělých osob, pak se svým dalším synem... Už jsem měla zmatek, kdo je čí dítě, když jsem do někoho vrazila ve snaze, najít Nialla.
„Ahoj." „Jé, ahoj Harry." „Člověk se snaží aby sbalil žábu a tebe klofne on... To jednoho naštve." Usmívá se, ďolíčky ve tvářích jistě zabírají na každou jinou, ale já chci opravdu jen Nialla.

„Kam se ženeš? Nedáš si něco? Mámy nachystali hromadu alka i nelka." „Ani ne, díky." „Harry! Potřebuješ něco?" „Ne, proč?" „No tak ji pusť. Znáš Nialla, co je je jeho, je jenom jeho. Já už to jednou zažil a věř, že jeho pravej hák dost bolí." Sundal z mého ramene tlapu Harryho potetovaný, tmavovlasý kluk.
„Čau, jsem Zayn. Harryho už asi znáš a Niall je venku, no už není, jde sem." „Pánové, ruce pryč od mé slečny." „Neměj péči, po druhé do zubů nechci." Směje se Zayn, já s vděkem v očích obejmu Nialla a sotva jsme na pár minut sami, uraženě opakuju, kde je to jeho že nebudu sama ani na chvilku.

************************************************
Děkuju :o) ♥