V Festival

6. Plán 1/2

6. díl...snad se Vám bude líbit..:) Je kratší ale za to bude na dvě části!

                                              × Pro blonďáka ×

Sidney končí v této hospodě přesně o půlnoci. Pokud chceš, můžeš na ni počkat u zadního vchodu. Ale už jí podruhé nezlom srdce. Carly.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Nialla:

Ihned po přečtení jsem začal skenovat celý bar. Kdo to tam mohl hodit? Že by Sidney? Ne to je blbost Horane! Carly...Kdo je k sakru Carly? Na mojí otázku okamžitě přišla odpověď. Ta starší servírka na mě mrkla a usmála se. Mrknutí jsem jí oplatil a přidal k tomu děkovný pohled. Ani neví, jak moc mi pomohla. 

„ Horane, ukaž nám svoje taneční umění!" do mých uší se dostala popichující otázka Harryho, který byl, podle jeho pohledu už docela v náladě.

„ Nemyslím si, že by to tady chtěl někdo vidět," chtěl jsem se z toho nějak vykroutit. Liam se nad mojím vykroucením jen pousmál.

„ No tak! Dělej!" zasmál se Harold a vyhodil mě od stolu. Pravdou bylo, že tuhle irskou klasiku miluju a nějaké ty kroky umím. Takže, proč ne?

Z pohledu Sidney:

Od toho zjištění mi bylo celkem blbě. Ne od žaludku, ale od srdce. Tak moc bych mu chtěla padnout do náruče a obsypat ho polibkami, ale mám svojí hrdost. Na druhou stranu se strašně bojím, že udělá první krok. Jsem blbá! 

„ Halo, Sidney!" vyjekl na mě náš stálý zákazník, pan Brown. 

„ Panebože, moc se omlouvám pane Browne!" začala jsem se omlouvat a utírat sklenici. Horane ty mě jednou zabiješ! Místo toho, abych dávala pozor, jak dlouho čepuju pivo, jsem se zamyslela, a mok mezi tím přetékal ven ze sklenice do odtékajících kanálků pod pípou. 

„ Tady máte," vše jsem napravila a podala panu Brownovi dokonale načepované pivo. Chytl sklenici, poděkoval a odešel za svojí manželkou ke stolu. Ti dva jsou spolu dokonalý. I po třicetiletém manželství se drží za ruce a pan Brown pokaždé, když přicházejí do naší hospůdky podrží své manželce dveře. Chtěla bych tohle někdy zažít! Ale pochybuju, o mě si nikdo neopře ani kolo!

... 

„ Nialle ještě jednu otočku!" ozvalo se se smíchem přes celý plac ze čtyřky. Nekoukej se tam, nekoukej se tam! Bože, Niall a jeho dokonalá postava trsá na stole irské tance. Měla jsem co dělat, abych neupustila sklenici, kterou jsem právě leštila. Moje oči ho sledovaly s takovým zájmem. Byl dokonalý. Úsměv od ucha k uchu a z očí mu létaly pomyslné jiskřičky štěstí.

Z pohledu Nialla:

 „ Nialle ještě jednu otočku!" zařval na mě Liam a Harry mezi tím vytáhl z kapsy mobil, aby si mě natočil. Harolde, jestli to uvidím na Twittru, nebo někde jinde, tak jsi mrtvý muž! Nu tedy, přidal jsem ještě jednu otočku. Už ani nevím, jak jsem se ocitl na stole, ale začalo mě to tak bavit, že jsem nemohl přestat. Špičky střídaly paty a mě se zdálo, že uspořádali závod o to, kdo se dotkne vícekrát desky stolu. Celé tělo se mi otáčelo dokola, až jsem se ocitl přesně naproti baru. V tu chvíli se naše pohledy střetly. Poprvé za dnešní večer. Stála tam jako princezna, v rukou leštila sklenici, která už byla, dá se říci, přeleštěná a její oči byli zabořené do těch mých. Ahoj, naznačil jsem ústy a zvedl ruku na pozdrav. Chtěl jsem, aby se mě už přestala bát. Musím na ni co nejpomaleji. Je tak křehká, ale zároveň bojácná.

Z pohledu Sidney:

Dívali jsme se na sebe pár sekund, ale mě to přišlo, jako celá věčnost. Musela jsem to nějak utnout. Sklopila jsem hlavu a dále se věnovala povinostem, které byli v tuto chvíli přednější. 

„ Dobrý večer servírko, mohli by jsme si objednat dva ovocné čaje, prosím?" ozvalo se za pultem.

„ Samozřejmě. Ihned to bude," usmála jsem se na dvě ženy středního věku, které si to po objednávce zamířili k poslednímu stolku. Udělala jsem vše co po mě chtěli a vydala se s tácem k nim.

„ Sidney!" ozvalo se za mnou. Kurňa!  Byl to Niall. Nechtěla jsem se zdržovat, proto jsem se neotočila a šla dál. Náhle jsem ucítila tlak na mém pravém loktu. Otočila jsem se a snažila se nevylít vařící obsah hrnků na zem. Zvedla jsem svůj pohled a střetla se s tím Niallovým.

„ Sidney..." zašeptal.

Z pohledu Nialla:

„ Sidney..." zašeptal jsem. Moje ústa najednou nemohla vydat ani hlásku. Pustil jsem Sidnein loket a podíval se jí znovu do očí. Byli najednou tak prázdné, bez citů.

„ Co potřebuješ Nialle?" odpověděla a pohledem se ujistila, jestli její objednávka náhodou už není na zemi.

„ Chtěl jsem se Ti strašně moc omluvit za tu událost ve stanu. Nemělo se to stát. Nechal jsem se ovládnout mým vzrušením a vůbec nemyslel na tebe. Mohla by jsi mi prosím dát ještě jednu šanci?" dořekl jsem svůj monolog a kontroloval každičký její pohyb.

„ Nevím Nialle co mám říct," její zorničky lítali sem a tam. Zněla velmi překvapeně.

„ Odpustíš mi tedy?" naléhal jsem znovu.

„ Promiň, ale práce čeká," odpověděla a vydala se za dvěma ženami ke stolu.