V Festival

14. Romantika

Je tu další díl! Děkuji moc za více jak 500 přečtení! Jste dokonalý! :D :3 Jinak, normálně jsem se přistihla, že se vyžívám ve psaní z pohledu Nialla. Normálně mě to baví více než z pohledu té holky. Jsem divná! :D Komentujte! :) Jinak se omlouvám za kratší díl, momentálně jsem mimo a dochází mě inspirace. :/

„ Můžu se tě na něco zeptat?“ zvedla pohled od obrazovky a podívala se na mě.

„ Ano,“ začal jsem panikařit.

„ Vážně tě ten dnešní tenis bavil?“ řekla nervózně. Tak Horane, a teď si hledej výmluvu!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Nialla:

Uh. Co mám teď říci? No ták Horane, musíš s pravdou ven!

„ Hele nemusíš mě lhát. Poznala jsem, že se nudíš,“ usmála se Sidney. Hlasitě jsem si vydechl.

„ A nevadilo ti to?“ můj nos se podivně nakrčil. Sidney mi jen políbila doprostřed hrudě a dívala se dále na probíhající zápas. Je prostě dokonalá! Moje prsty okamžitě začaly jezdit po její odhalené kůži. Všechny svaly jí pod mými dotyky povolili a já se cítil jako znovuzrozený. Znovu mám pro co žít. Za ni bych i dýchal!

…

Začátek třetí třetiny právě rozhodčí odpískal svojí stříbrnou píšťalkou. Krev se ve mně začala vařit. Ty naši tupci přeci nemohou prohrát s nějakým státem, který není ani na mapě Narnie!

„ No ták,“ zakňučel jsem poté, co náš prvotřídní hráč nedokázal udržet míč při útoku na bránu. Je to pro mě mučírna. Ležet, a jen tak přihlížet tomu, jak si nechávají nakopat zadky. Normálně bych tu pochodoval s plechovkou piva a řval do obrazovky. Myslím, že by ze mě mohl být dobrý trenér. Samochvála smrdí!

„ Bože to je blbec!“ zařvala z ničeho nic Sidney, až jsem se lekl. A jak!

„ Jak to ten blbec může schválně kopnout do offsidu?“ už neležela na mé hrudi, ale stála před obrazovkou a svým ukazováčkem směřovala do televize. Bylo to zajímavé jí pozorovat. Kdybych jí potkal jen tak na ulici, rozhodně bych si o ní nemyslel, že se zajímá o fotbal. A dokonce zná i terminologii. Ta dívka mě čím dál tím víc překvapuje. Potichu jsem svojí polohu přesunul do kuchyně. Ne, že bych měl hlad, ale usoudil jsem, že fotbal bez plechovky piva není fotbal. Vzal jsem i pro Sidney.

„ Chceš?“ moje ruka zaštěrchala s plechovkou před Sidneyím obličejem.

„ Jo jasně. Děkuji,“ převzala plechovku a během jednoho tahu jí otevřela a napila se. Po napití přišlo jen oddechnutí. Koutky se mi roztáhli do nefalšovaného úsměvu. Je to pravý fanda!

Z pohledu Sidney:

Co ty naši fotbalisti tam předváděli, to snad ani nejde popsat! I beznohý člověk by to zahrál lépe než oni.

…

„ Gól!“ zařvali a vyskočili jsme oba naráz. Konečně se někdo vzchopil a kopl tu kulatou věc do sítě. Díky Bohu! Museli jsme se políbit. Bez toho by tahle oslava nebyla. Zase cítit jeho rty na těch mých. Nepopsatelný pocit.

…

„ Nialle, kde najdu ručník?“ zeptala jsem se při mém odchodu do koupelny.

„ Pod umyvadlem ve skříni. Přijď se mi pak ukázat v ručníku do ložnice,“ udělal psí kukuč. OK. Jak chceš!

…

Páni, Niall má fakt luxusní sprchu. Dokonce mu tam jde pustit i rádio. To chci taky! Gumička během milisekundy svázala mé neposedné vlasy do drdolu a já vstoupila pravou nohou do kouta. Příjemně teplá voda smáčela má zchladlá ramena a dodávala jim potřebnou teplotu. Kapky poté dále ztékali přes moje bříško, až spadli na chladnou plochu vaničky. Když jsem po chvíli vylezla ze sprchy, vše okolo bylo zamlžené. Doufám, že mě Niall nenechá zaplatit účet za tuhle vodu. Asi bych se nedoplatila. Přes ještě trochu mokré tělo jsem přehodila ručník a potichu se vydala do ložnice. Mám se bát?

„ Nialle,“ zašeptala jsem úžasem. Všude okolo postele ležel asi milion zapálených čajových svíček. Na posteli místo přehozu byli rozsypané okvětní lístky růží a atmosféru doplňovali zapálené vonné tyčinky. Romantika!

„ Nialle?“ zašeptala jsem znovu. Náhle mi někdo zakryl oči.

„ Tak. Lehni si a užívej si to,“ řekl vyrovnaným hlasem Niall, a zavedl mě na postel. Poslechla jsem. Obličejem jsem se zabořila do načechraných dek a čekala, co se stane dále. Mé tělo se okamžitě propadlo níže, když si mě Niall jemně sedl na moje bederní kosti. Pomalým tahem mi sundal ručník a sesunul ho těsně nad zadeček. Po chvilkovém překvapení, co se to vlastně děje, jsem ucítila olejíček na mých zádech. Má ústa se nevyhnula vzdechu. Niallovi jemné dlaně klouzali po mých zádech, jak dlaně profesionála. Nechci ani přemýšlet, na kom si to zkoušel!

 „ Děkuji ti moc Nialle,“ vydechla jsem do peřin.