V Festival

11. Tenis

Jedenáctý díl. Docela dost jsem se u něj pobavila. Snad se pobavíte též. A nebojte se vyjádřit svůj názor v komentářích. Děkuji! :) :3

„ Páni,“ vydechla jsem. Bylo to velkolepé. Tenis mě neuvěřitelně baví. A hlavně tenisti. Někteří jsou doopravdy pěkní. Okamžitě jsem Nialla objala a tím mu vyjádřila tisíce díků.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Nialla:

Ti parchanti. Ani chvilku mi nedají pokoj. Obětoval jsem jim už tři roky a oni mi neobětují ani minutku. A ještě k tomu do těch všech tahanic zapletli Sidney. Chudák. K těmhle problémům přišla jak slepá k houslím. No nic. Stalo se. Teď jsme tu, a já musím Sidney vynahradit tu bolest, co jsem jí způsobil díky těm fotografům. Naše prsty utvořily pevnou vazbu a poté jsme se rozešli k aréně. Byla už zaplněná lidmi až po okraj. Ano, trochu jsme meškali díky těm paparazzi.

„ A kde vlastně sedíme?“ zeptala se po chvíli, kdy jsem koukal na plán arény.

„ Tudy,“ chytl jsem  za ruku a táhnul jí k naší sekci. Myslím, že až zjistí, kde sedíme, zhroutí se. Je to dokonalost.

…

„ Tak sedadlo číslo sedmnáct,“ ukázal jsem do řady sedadel, která se táhla před námi.

„ Páni, je to dokonalý Nialle, děkuju ti moc,“ vydechla úžasem Sidney, poté co se usadila. Ano byl jsem na sebe pyšný. Sehnat sedadla hned u kurtu, kde hráčům vidíte každou kapku potu. Nepředstavitelný to zážitek. Má to jednu nevýhodu. Rychlostí blesku můžete schytat ránu do hlavy. Míčkem. Au.

…

Hra byla v plném proudu. Největší strach jsem měl z toho, že se tady Sidney bude nudit, ale stal se přesný opak. Sidney byla ve střehu každou sekundu. Její ukazováčky byli na obou rukách propletené s prostředníčky. Při každém podání zatajila dech a při každém vyhraném gemu či setu začala hlasitě tleskat. To já byl na tom o poznání hůře. Moje představy o tenise, které jsem pochytil na EuroSportu, byli úplně opačné než realita. Tenis v televizi je zábava. Hlasatel vždy okomentuje každičký pohyb, takže pokud potřebujete během toho na záchod, klidně si můžete odejít, protože to všechno slyšíte. Tady ne. Je tu ticho jak v hrobce a ani usrknout nápoje si tu nemůžete. Synonymum pro tenis je nuda. Tedy aspoň pro mě. Začal jsem se nudit. Nejdříve jsem se začal obhlížet po aréně. Nebyla obrovská jako MSG, ale na tenis byla tak akorát. I to mě začalo po chvíli nudit. Zaměřil jsem se na podavače míčků. Upřímně? Takovouhle práci, jestli se tomu dá tak říkat, bych nechtěl ani za milion. Klečíte v jedné pozici klidně i čtyři hodiny a pořád musíte být ve střehu. Strašný. Bože, to je taková nuda!  

„ Nenudíš se?“ zašeptal jsem velmi potichu Sidney do ouška. I když jsem se snažil svůj hlas snížit na co nejméně decibelů, stejně jsem si obsloužil pár výhružných pohledů.

„ Ty ano?“ odpověděla mi otázkou.

„ Samozřejmě, že ne,“ snažil jsem se falešně usmát. Sidney se jen na mě usmála a dál se věnovala hře. Mojí dlaň jsem položil na Sidneyino koleno. V tu chvíli moje princezna upřela svoje tmavě hnědá očka na mě. Měl jsem co dělat, abych jí tady nezačal líbat. Ty prase, na co zase nemyslíš! Moje koutky se pozvedly do krátkého úsměvu a svůj pohled jsem znovu namířil na kurt.

…

O, děkuji ti Bože. Tenis právě skončil. Myslím, že se to Sidney líbilo. Ne myslím, já to vím. Po těžce vydřené výhře Djokovice jsem měl pro ni další překvapení. Cestu do šaten hráčů. Ano, za tohle děkuji Bohu, že jsem slavný. Hala se pomalu vylidňovala a nadešel čas Sidney trochu zaskočit.

„ Pojď za mnou, prosím,“ nastavil jsem ruku Sidney, která stále seděla na svém místě a koukala na poloprázdnou halu. Po chvíli mi ruku vložila do té mé a já jí vedl do zákulisí. Ne, že bych tam poznal cestu, ale jsem přece chytrá hlava. Na ten plánek při vstupu jsem se koukal kvůli šatnám. Takže ne sedadla, ale šatny.

…

„ Kde to jsme?“ zeptala se láska, po té, co jsme chvíli stáli na dlouhé chodbě se spoustami lidmi.

„ Uvidíš,“ napínal jsem jí dále. A už to nastalo. Z dáli jsem zahlédl hlavu Novaka. Těším se na její reakci. Počkal jsem, až k nám dojde a kývl jsem na pozdrav. Očkem jsem zachytil, jak se na mě Sidney tázavě podívala a pak se otočila za mým pohledem.

Z pohledu Sidney:

Niall na někoho za mnou kývl. Byla jsem zvědavá. Přiznávám, hodně zvědavá. Otočila jsem se. Ne, prosím to není pravda. Přede mnou stojí Novak Djokovic. Ano ten Novak! Ten, na kterého můj nevlastní otec řval do televize, a radil mu, jak správně hrát. I když on sám držel v ruce raketu jen jednou.

„ Dobrý večer,“ pozdravila jsem. Moje tvář začala rudnout. Ani nevím proč. Byl to divný pocit. Obyčejná servírka se přeci jen tak nesetkává s nejlepšími tenisty světa.

„ Ahoj,“ odpověděl mi a z ničeho nic mě objal.

Z pohledu Nialla:

Okamžitě jsem viděl, že Sidneyiny tváře nabírají červené barvy. Dělalo jí to tak neobyčejnou. Poté, co se přátelsky objala s Novakem, jsem se s ním taky pozdravil. I když mám spoustu přátel mezi slavnými osobnostmi, byl jsem překvapivě nervózní. Divný pocit. Chvilku jsme si s ním popovídali, vyfotili společnou fotku a odešli jsme před arénu.

…

„ Strašně moc ti děkuji za dnešek. Byl dokonalý,“ okamžitě mi Sidney skočila okolo krku. Poté co seskočila, chytl jsem jí za její neodolatelné boky a udělal to, po čem jsem toužil už takovou dobu. Políbil jí. Rukama mi vjela do vlasů a zanechávala v nich jemné dotyky. Motýlci v břiše uspořádali soutěž o nejrychlejšího jedince a já myslel, že vyskočím z kůže.

„ Tak pojď, ať mi tu neumrzneš,“ objal jsem jí okolo pasu a vedl jí k automobilu. Nechal jsem si ho sem přivést během zápasu.

Z pohledu Sidney:

„ Tak jsme tu,“ řekl Niall hned po té, co jsme vystoupili z jeho auta. Před námi se rozprostřela luxusní bytová zástavba. Do svého seznamu přání si zapíšu, že tady je moje místo na život. Moje očarování však trvalo jen chvíli. Vzpomněla jsem si na to, co mi říkala Mia. Jedna noc mezi blázny. Snad mě Niall dobře uschová ve svém pokoji. Snad má pokoj a nespí s někým na manželské posteli. To by byl gol!

„ Tak vítej u mě doma,“ přivítal mě a pomohl mě dostat se ze saka. Rozhlédla jsem se.

„ A kde jsou zrcadla a mrkve?“ moje ústa zase zapracovala dříve než můj mozek. Bůh ví, co si teď o mně teď myslí.

„ Cože?“ podíval se pohledem alá co to tady k sakru meleš.

 „ To neřeš,“ nevině jsem se začala usmívat a můj mozek začal vymýšlet plán na mojí sebevraždu.