V Festival

46. Přiznání

Je tu nový díl! Snad se bude líbit a necháte mi tu komentář se svými pocity z dílu. Děkuji (:

„ Co se stalo? Jsi v pohodě?“ znepokojivě se postavila Mia a ruce dala v bok. Derek jen sklopil hlavu a poškrábal se na zátylku. Jak dětinské! To on by se teď měl smažit v pekle a ne já.

„ Nic, jsem v naprostém pořádku. Neměj obavy, za chvíli se vrátím,“ usmála jsem se a z očí se mi pod brýlemi spustili nové slzy. Sklopila jsem hlavu a utekla z bytu.

----------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Nialla:

Naštvaně jsem dosedl na gauč uprostřed místnosti plné lidí. Telefon jsem hodil do nejbližšího rohu. Ozvalo se jen hlasité bouchnutí. Proč mi to udělala? Já…Já bych za ni dýchal, myslel, pracoval. Žil. Klidně bych kvůli ní opustil i svojí rodinu a byl jen s ní.

„ Brácho, co se stalo?“ dosedl vedle mě na gauč Liam.

„ Nic,“ odsekl jsem. Doopravdy teď nemám chuť se s někým bavit o mých citech. Tak strašně mě ta dívka zklamala.

„ No tak, uleví se ti,“ přitáhl si mě za ramena a moje hlava okamžitě dopadla na jeho rameno.

„ Ona mě podvedla,“ překvapil mě můj klidný hlas.

„ Kdo? Sidney? Ne, ne. To nemůže být pravda. To by neudělala,“ projel mě svým pohledem Liam a já sklopil hlavu na souhlas. Cítím se tak potupně.

„ Ale ano udělala. Ona prostě a jednoduše se líbala s přítelem své kamarádky. Chápeš to? Ona se jen tak cucala s nějakým klukem!“ už jsem neseděl vedle Liama. Bez všimnutí jsem si stoupnul a můj klidný hlas se změnil na pořádný jekot. Všichni v místnosti se na mě podívali. Ano, na mě. Na toho blázna, kterého si jen pár dní po odloučení jeho přítelkyně vyměnila za nějakého blbečka s IQ houpacího koně.

„ Chápeš to?“ dopadl jsem znovu na gauč a z mých očí se vypustily první slzy.

„ Neboj, to se nějak vysvětlí!“ začal mě chlácholit Liam. Díky, fakt díky, ale to mě k ničemu nepomůže.

„ Jo a jak prosím tě?“ chytl jsem hlavu do dlaní a opřel se lokty o kolena.

„ Hele nevolá ti někdo?“ zakřičel na mě z druhé strany místnosti Louis.

„ Dík,“ neochotně jsem se zvedl a přešel do rohu. Neznámé číslo. Bože, kdo co zase po mě chce!

„ Prosím,“ přešel jsem s telefonem do klidnější části místnosti.

„ Ahoj tady…“ začal divně koktat člověk na druhé straně.

„ Kdo tam je?“ začal jsem být hodně podrážděný. Teď na nějaké srandičky fakt náladu nemám.

„ Tady Derek,“ zastavilo se mi srdce. Jak si vůbec dovoluje mi ještě po tom všem volat?

„ Co chceš? Fakt na tebe nemám čas. Raději jdi a užívej si se Sidney. Možná si jednou našetříš hodně peněz a budeš jí moct vzít na nějakou pěknou a romantickou dovolenou. Nebo jí koupíš nějaké fakt luxusní fáro. Víš, co? Řekni Sidney, ať mi už nikdy neleze na oči,“ začalo to ve mně bouchat a já sledoval, jak se můj hlas každým slovem zvyšuje a zvyšuje.

„ Přestaň!“ zařval najednou Derek a já kupodivu doopravdy přestal.

„ S tou líbačkou, jak ty tomu říkáš, jsem si začal já. Byl jsem psychicky na dně z Miiny situace,“

„ Jo a proto sis začal s mojí holkou!“ zařval jsem a ihned zaregistroval pár tázajících pohledů.

„ Nech mě domluvit! Byla to jen jedna pusa. Sidney se okamžitě ode mě odlepila a utekla pryč. Nenávidí mě. Sama mi řekla, ať se k ní už nepřibližuju a taky mi řekla, že má tebe, a tebe by nikdy v životě neopustila,“ vyslechl jsem si jeho řeč.

„ A to je vše?“ byl jsem z celé situace zmatený.

„ Jo. Jen jí prosím tě dej šanci ti to vysvětlit. Jsem teď s Miou a Sidney před chvílí utekla z bytu bez mobilu, peněženky, ničeho. Bojíme se o ni,“ utichl.

„ Nazdar,“ típl jsem hovor a šel jsem se posadit zpět.

„ To byla Sidney?“ okamžitě mě začal vyzvídat Liam.

„ Ne,“ v hlavě mě to šrotovalo.

„ A kdo tedy?“ opřel se Liam o opěradlo a upřel svůj pohled na má záda.

„ Posral jsem to,“ zašeptal jsem spíše sám pro sebe.

„ Co?“ Liam se znovu opřel lokty o kolena a svýma hnědýma očima začal skenovat každý můj milimetr.

„ Posral jsem to!“ praštil jsem nekontrolovatelně do sedačky a ihned si došel pro jednu z mnoha láhví položených na stolku.

„ A co chceš teď dělat?“ uslyšel jsem Liamovi kroky putující ke mně.

„ Nevím,“ usrkl jsem znovu z hrdla a nechal si myšlenky procházet hlavou. Mám jí zavolat, a omluvit se? Mám sednout na letadlo a letět za ni? Mám pověřit Miu, aby jí vzkázala, že jí miluju? Mám počkat do dovolené a říct jí to, až za tři měsíce? Už žádné Mám, prosím. Něco dělej!