V Festival

47. Sama

Doufám, že se vám povídka stále líbí..

„ Nevím,“ usrkl jsem znovu z hrdla a nechal si myšlenky procházet hlavou. Mám jí zavolat, a omluvit se? Mám sednout na letadlo a letět za ni? Mám pověřit Miu, aby jí vzkázala, že jí miluju? Mám počkat do dovolené a říct jí to, až za tři měsíce? Už žádné Mám, prosím. Něco dělej!

-----------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Sidney:                                                                 

Nádech, výdech, to nějak okecáš. Setřela jsem si poslední černou čmouhu pod mým okem a jemně stiskla kliku u našich dveří.

„ Kruci, Sidney, kde si byla tak dlouho, měli jsme o tebe strach!“ ani jsem neuzavřela dveře a Mia se na mě vrhla jako dravá šelma.

„ Byla jsem se jen projít,“ nechtěla jsem, aby si myslela, že jsem na ni naštvaná, ale můj arogantní hlas se nedal přeslechnout.

„ Já vím, ale fakt jsme se o tebe báli,“ pohladila mě po ramenech a podívala se zpříma do mých očí schovaných za slunečními brýlemi.

„ Fakt? I Derek?“ odkopla jsem z noh kecky obalené tunou bahna. Ty! Ano ty! Ty tam nahoře! Máš mě rád?

„ Ano jasně že i Derek!“ bylo poslední, co jsem uslyšela, než jsem práskla dveřmi od svého pokoje. Jedním tahem jsem ze sebe shodila kabátek a čepici. Bylo mi jedno, že spadli na zem. Vlastně mi bylo jedno úplně všechno. Praštila jsem sebou o postel a jen tak se zadívala na nevinně bílý strop.

„ Dobrý den Carly, co potřebujete?“ vytrhlo mě z negativního přemýšlení můj vyzvánějící tón.

„ Víš, je tu jedna věc…“ začala Carly mluvit velmi pomalu a co nejvíce zřetelně.

„ Copak?“ raději jsem se posadila. Jestli to bude další věc, která mě zlomí, nepřežiju to.

„ Ozvala se mi dcera ze Švýcarska, jestli bych nechtěla k ní jet na dva týdny. Dlouho jsme se neviděli a chtěla by mě ráda pozvat na delší návštěvu. Víš, a já dlouho neviděla vnoučata…“

„ Carly, jasně, že můžete. My to tam nějak zvládneme,“ uf. Myslela jsem, že to bude horší.

„ Ne ty mě nechápeš Sidney,“ zarazila mě její odpověď.

„ Hospoda, by se na tu dobu zavřela, a vy byste taky měli dva týdny volna. Samozřejmě, že to volno by bylo placené,“ odpověděla Carly a hlasitě si oddechla. Cože? Dva týdny volna? To bude utrpení. Dva týdny přemýšlení nad tím, že všechno by mohlo být jinak, kdyby ten kretén Derek ovládl svoje slizké choutky.

„ Uh, no dobře. A kdy to přesně je?“ přešla jsem ke svému stolku a pohlédla na kalendář.

„ No pozítří odjíždím,“

„ Dobře,“ odpověděla jsem a znovu se položila na postel.

„ Děkuju ti moc za vlídnost. Víš, do té doby si dej taky volno, vím, čím vším teď procházíš,“ řekla Carly a mě přestalo tlouct srdce. Cože? Jak o tom ví?

„ Ale…“

„ Žádné ale. Urovnej si to během v té doby v hlavě, ať si pak čerstvé a usměvavé děvče, které mám tak ráda. Ahoj,“ než jsem stačila cokoliv říct, Carly zavěsila. Super, takže mi teď byla odebrána práce, při které bych na to vše zapomněla. Fakt, nechte mě raději zemřít.

„ Sidney, budeme objednávat pizzu na večeři, jakou si dáš?“ nakoukla blonďatá hlava do mého pokoje zrovna, když jsem zamykala telefon po telefonátu s Carly.

„ Cože?“ stočila jsem pohled na ni a přešla k šatníku.

„ Jakou ti máme objednat pizzu na večeři,“ znova zopakovala otázku.

„ Děkuji, ale nedám si,“ vytáhla jsem z druhého šuplíku nové tepláky a položila je na kraj postele.

„ Sidney, řekneš mi, co se ti stalo?“ už nenakukovala, ale přešla ke mně a usadila se na postel.

„ Nic, co by se mělo stát?“ běhala jsem od jedné činnosti ke druhé jen pro to, abych se jí nemusela podívat do očí. Vůbec nic se nestalo. Jen mě tvůj drahý přítel začal líbat v autě a teď si užívá s tebou, zatímco já prožívám noční můru a do toho se semnou Niall rozešel.

„ Něco v práci, nebo s Niallem?“ pokračovala a já bojovala se sebou, abych tady na ní nezaječela to, co si myslím o Derekovi.

„ Ne,“

„ Dobře, jak chceš. Takže pizzu si nedáš?“ zvedla se k odchodu.

„ Ne,“ nerada jsem na ni arogantní.

„ Fajn!“ třískla dveřmi. Moje srdce se právě rozbilo na tisíce malých střípků. Bez Nialla, bez Mii a teď i bez Carly.

 „ Fajn,“ promluvila jsem sama k sobě a posadila se na postel koukajíc do světle hráškové zdi.