V Festival

35. Vážení, tohle je moje Sidney!

Nový díl! Konečně se story trochu začala hýbat dopředu! Strašně moc děkuji za více jak 130 votes, které jsou u příběhu!!!!! THANK YOU! Love you alllllxx :)

„ Tak to je fajn,“ opřel čelo o to mé a vlepil mi polibek na nos.

„ Těším se na zítřek,“ zašeptal mi do ouška a položil hlavu na mé rameno.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Sidney:

Celé moje tělo bylo zabaleno v nadýchaných hotelových peřinách. Vše vonělo tak čistě a nevinně. Jen zařídit to, aby mi narostla křídla, a já mohla odletět někam hodně daleko. Ale jedině s ním. S tím blonďatým andělem.

„ Vstávej, šípková Růženko,“ hebkými rty někdo zanechal otisk na mé narůžovělé tváři. Ošila jsem se. Nechci další den. Chci spát. Navěky.

„ Vstávej, spěcháme,“ peřina se náhle začala stahovat z mého těla.

„ Už jdu,“ zvedla jsem ukazováček, ale pořád nezměnila polohu.

„ Ale nejdeš,“ začal mě tahat za kotník ven z postele.

„ Dobře, vyhrál si,“ posadila jsem se a porozhlédla se po pokoji. Vše vypadalo stejně, jako když jsme v noci přijeli, jen s tím rozdílem, že Niall byl perfektně oblečený a výraz v jeho tváři se rovnal hyperaktivnímu štěněti.

„ Kolik je hodin?“ prohrábla jsem si svojí tmavě hnědou kštici.

„ Devět,“ posadil se vedle mě a políbil mě na nos.

„ A v kolik vyjíždíme?“ nohy se mi dotkly huňatého koberečku pod postelí.

„ Chtěl bych k mamce dojet na oběd a po obědě se ještě stavíme k tátovi. Takže myslím, že tak za dvacet minut,“ díval se celou dobu na hodinky a přepočítával si přesný čas.

„ Aha. A v kolik je koncert?“ vzala jsem si ze židle věci připravené na dnešek.

„ V sedm,“ odpověděl a ještě se natáhl na postel. Dveře od koupelny se s klapnutím zavřely a já se šla konečně převléknout.  Nejdříve ale hygiena. Pořádně jsem se umyla studenou vodou na probuzení a moje zuby navštívil pan kartáček s paní pastou. Na nohy jsem natáhla černé upnuté džíny a jako vršek jsem zvolila tmavě modrou košili. Vlasy jsem jen trochu ze spodu natočila a oči jemně zvýraznila černou linkou.

„ Tak můžeme,“ vystoupila jsem z koupelny. Niall ležel v stále stejné pozici, jen v rukách svíral mobil.

„ Vypadáš dokonale,“ vstal, sebral klíčky od auta z nočního stolku a přitáhl si mě okolo pasu.

„ Bojím se,“ sklopila jsem poraženecky hlavu.

„ Sidney, věř mi. Bude to dokonalý. A teď už pojď,“ nenechal mě ničím odporovat a za zápěstí mě vytáhl z pokoje.

…

Už delší dobu jsme projížděli mezi zástavbami rodinných domů. Všechny vypadali jak přes kopírák. Stejná barva omítky, stejný typ oken a střechy nevyjímaje.

„ Tak jsme tu,“ zastavil Niall vypůjčeného Range Rovera před jedním z domů. Malý, úzký chodníček, jakoby křičel o návštěvu.

„ Tak pojď,“ otevřel mi dveře a nechal mě vystoupit. Okamžitě jeho ruka našla tu mojí a stiskla jí. Vydali jsme se po úzkém chodníčku směrem k masivním načervenalým dveřím. Niall na nic nečekal a zazvonil.

„ Už běžím,“ ozvalo se z domu. Rychlé kroky se rychle blížili k nám. Srdce se mi přestěhovalo do krku a dech už vlastně ani nebyl. Všechno jakoby se mi v těle změnilo a přestěhovalo.

„ Nialle!“ vykřikla starší žena s velmi irským přízvukem od dveří, a vletěla usmívajícímu Niallovi do náruče. Mačkala ho k sobě a hlavu měla zabořenou v jeho rameni.

„ Mami, tohle je Sidney. Sidney, tohle je moje milovaná mamka Maura,“ opustil její náruč dříve, než jsem stihla reagovat a začal nás seznamovat.

„ Dobrý den, ráda Vás poznávám,“ podala jsem jí ruku a doufala, že zareaguje pozitivně.

„ Ahoj Sidney, konečně se můžeme seznámit,“ nepřijala mojí ruku, protože si mě vtáhla do náručí.

„ Děti, pojďte dovnitř, oběd bude za chvíli,“ uvolnila nám cestu a my vešli. Ihned moje čichové buňky zaznamenaly strašně známou a milovanou vůni. Pečené kuře. Porozhlédla jsem se. Všude vyseli zarámované fotografie.

„ Běžte se posadit, za chvíli se bude jíst,“ ukázala směrem na zavřené dveře. Předpokládám, že tam bude jídelní stůl. Bingo!

„ Tak, co, jak se ti tady líbí?“ posadil se vedle mě a uchopil svojí rukou mojí roztřesenou dlaň.

„ Jo, je to tu skvělé,“ usmála jsem se a znovu se porozhlédla.

„ Baf!“ položil někdo zezadu Niallovi přes oči dlaně.

„ Gregu?!“ zařval Niall radostí a rychlostí blesku vstal od stolu. Aha, tak už konečně poznávám jeho bratra. Jsou si tak podobní.

„ Co tady proboha děláš?“ stále se objímali a smáli se jak dva blázni.

„ No co. Můj malý bratříček jednou za sto let přijede domů a my ho nemůžeme ani přijít navštívit?“ oddělal se z objetí Greg a pohlédl na mě.

„ No to určitě. Gregu, tohle je Sidney. Sidney, tohle je můj velký brácha, Greg,“ představil nás. Greg mi zdvořile podal ruku a políbil mě na obě líčka.

„ Hm, hmm,“ odkašlal si Niall a já s Gregem jsme se začali smát.

„ Počkat, jak my?“ přitáhl si mě Niall k sobě a poškrábal se přemýšlivě na bradě.

„ No, se mnou přijela i Denise s malým. Překvapivě,“ zaklepal mu na vršek hlavy.

„ Vážně?“ rozesmál se Niall a v té chvíli vešla do jídelny mladá žena s malým chlapečkem v náručí.

„ Denise!“ zařval Niall a rozeběhl se k ní.

„ Ahoj Nialle,“ objala ho jednou rukou.

„ Nazdárek fotbalisto,“ sklonil se do jejího náručí a pohladil po malinké hlavičce chlapečka, který právě blaženě spinkal.

„ Dobrý den,“ zamávala jsem.

„ Ahoj Sidney!“ podala jsem jí přívětivě ruku, a ona jí okamžitě přijala.

„ Tak pojďte se všichni posadit ke stolu,“ došla do jídelny Maura s talířem v ruce. Niall měl pravdu, bude to skvělé odpoledne!