V Festival

36. Zpověď

Jsem tu s novým dílem! Je to pro mě srdcový, protože Sidneyin příběh je vlastně můj.:/ Akorát s tím rozdílem, že nebydlím v Anglii a nechodím s Niallem :DD No jinak moc děkuji, za jedinný komentářík. Udělá mi vždy velkou radost! Enjoy it!

„ Ahoj Sidney!“ podala jsem jí přívětivě ruku, a ona jí okamžitě přijala.

„ Tak pojďte se všichni posadit ke stolu,“ došla do jídelny Maura s talířem v ruce. Niall měl pravdu, bude to skvělé odpoledne!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Nialla:

Sidney byla tak roztomile nervózní. Tváře měla narůžovělé a úsměvem obdarovávala každého v jídelně. Snažila se jíst, co nejvíce podle etikety. Žvýkala se zavřenou pusou a lokty neměla opřené o roh stolu. Neříkám to proto, že by normálně byla nějaké čunče, ale nezajímala se tolik o to, aby stolování vypadalo, co nejlépe. Tohle na ni ale miluju. Tu bezstarostnost. Tedy mimo docházky do práce. Tu nezanedbá, ani kdyby ležela na smrtelném loži a vydechovala poslední kyslík ze svých plic.

„ Mohu se tě na něco zeptat, Sidney,“ promluvila mamka uprostřed výborného oběda na moji milou.

„ Ano?“ pousmála se a natáhla se po svojí sklenici s pitím.

„ Vím, že nejsi odsud. Z jaké země tedy pocházíš? Protože tvoje angličtina je naprosto dokonalá a bez chyb,“

„ No to by mě taky zajímalo,“ přidal se k otázce Greg a strčil si nálož kuřete do úst.

„ Pocházím z České republiky,“ napila se.

„ Aha. A co tě sem táhlo?“ pokračovala mamka.

„ Už odmala jsem se chtěla podívat do světa, a když se naskytla možnost jít bydlet do Londýna, neváhala jsem ani vteřinu. Prostě jsem sbalila všechny svoje věci a odjela,“ napíchla si kousek kuřete na vidličku.

„ A co tvoje rodina? Nebojí se o tebe?“ do debaty se zapojila i Denise. Já jsem si připadal znova jako na tenise. Doprava, doleva. Doprava, doleva.

„ Ale ano, bojí. Moje mamka měla strašné obavy, když jsem odjížděla, ale teď už ví, že mi tenhle život tady vyhovuje a jsem s ním nadmíru spokojena,“ odmlčela se na chvíli.

„ A co na to říkal tvůj otec?“ pokračovala mamka.

„ Otec…Otec…On,“ nemohla se vyjádřit. Pod ubrusem jsem okamžitě vyhledal její ruku a pořádně jí stiskl. Vím, že tohle téma nemá moc ráda.

„ Aha, chápu. Nemusíš nám to říkat,“ pochopila mamka situaci a pokračovala v jídle.

„ Ne to je v pohodě. Naši se rozvedli, když mi bylo devět. Otec odešel za mladší. Byla jsem z toho na dně. Nedokázala jsem pochopit, proč zrovna já. Za pár let se otci narodila dcera. Moje nevlastní sestra. Můj milovaný a obdivovaný otec přestal o mě jevit zájem, až to došlo do bodu, kdy zrušil i naše stýkání. Mezi tím si mamka našla přítele. Je to skvělý muž. Lepší, jak můj vlastní otec. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se odstěhovali z bytu do jeho domu a mamce se narodil můj malinký bratříček. No a vraťme se k otázce. Otec mi můj odjezd začal znechuťovat. Říkával věci, že se tady neuživím, nebudu nikomu rozumět a podobné věci. Taky říkával, ať se mu nechodím pak vyplakávat na ramínko, když se něco pokazí.  Neřešila jsem to a odjela. Jsem ráda za svoje rozhodnutí,“ dopověděla svůj příběh a smutně se pousmála. Naskočila mi husí kůže. Vím jaké to je, když se vám rodiče rozvádí, ale v naší rodině to dopadlo oproti té její ještě dobře. Byl jsem smutný za ni. Tak mladá, a zároveň tak proškolená životem. Vidím, že ten příběh zaujal i zbytek mé rodiny. Mamka jen tak na Sidney koukala a přikyvovala, Greg nechápavé kroutil hlavou a Denise odložila příbor do talíře a zabořila se více do židle.

„ To je strašné. Jak to nějaký muž a zároveň otec může udělat?“ nechápavě zakroutil hlavou Greg.

„ Přesně,“ doplňovala ho Denise.

„ Hlavní je, že je tvoje rodina takhle šťastná a ty taky. Přidáte si někdo ještě kuře?“ ukončila debatu mamka a zvedla se od stolu.

„ Bylo to výborné, ale ne, děkuji. Moje kalhoty, by to nemuseli vydržet,“ usmála se Sidney.

„ Děkuji za pochvalu. Takže si nikdo nepřidá?“ zeptala se znovu. Všichni jsme zakývali. Sidney se taky zvedla od stolu a začala náhle sesbírávat všechny talíře.

„ Děkuji,“ pohladil jsem jí po bocích a ona se jen zasmála.

…

„ No a tady je fotka Nialla jak v obýváku si udělal vlastní podium a začal nám tady hrát na plastovou kytaru a zpívat,“ pokračovala mamka s vyndáváním dalších a dalších trapných fotografií mého samého z rodinného alba.

„ Mami, to by snad stačilo, ne?“ nechtěl jsem znít nepříjemně, ale už mi to bylo dost trapné.

„ Užij si to. Já jsem tím taky prošel,“ začal se mi posmívat Greg, když chodil po obýváku a uspával malého Thea v náručí.

„ Ha, ha,“ vyplázl jsem na něj jazyk.

„ A tady je Niall ve vaničce, když mu byli asi tři roky,“ ukázala usmívající se Sidney fotku, kdy jsem naprosto nahý a moje mužství nešlo vidět ani pod mikroskopem.

„ No tak to by stačilo,“ vyškubl jsem mamce z rukou album.

„ Ale no tak,“ poškádlila mě Sidney.

„ Chceš si pochovat Thea, Sidney?“ skočil do debaty Greg.

„ Pokud mohu?“ oči se jí zaplnily štěstím. Natáhla ruce a převzala to roztomilé klubíčko do náruče. Koukala na něj s takovým obdivem. Právě jsem se rozhodl. Takhle dívka musí být moje manželka a matka mých dětí!

„ Můžu si tě vyfotit?“ mozek přestal fungovat a já vyslovil větu, kterou jsem chtěl pouze držet v mé mysli.

„ Uh, no jasně,“ dostal jsem jí do rozpaků. Okamžitě jsem vytáhl mobil z kapsy a namířil na ně dva foťákem. Sidney se jen roztomile usmála a já zvěčnil tento moment. Ihned ta fotografie putovala na moji tapetu. Sám pro sebe jsem se usmál. Konečně jsem našel dívku, která splňovala všechno, co jsem si přál a představoval.

…

„ Promiňte, omluvte mě na chvíli,“ zvedla se z gauče Sidney. Její mobil totiž začal vyzvánět v kabelce položené na chodbě.

„ Nialle, musím ti říct. Vybral sis skvěle,“ poplácal mě brácha po rameni a znalecky zvedl palec nahoru.

„ Zlatíčko, Greg má pravdu. Myslím, že Sidney je pro tebe dokonalá,“ mamčina hladká dlaň projela po mém líčku.

„ Děkuju vám moc. Za všechno,“ nervózně jsem sklopil hlavu.

„ Cože? To přeci nemůže být pravda! Vždyť jí přeci nic nebylo!“ ozval se výkřik z chodby.