V Festival

25. Anděl Carly

Dvacátý pátý díl..fůůha..děkuji všem za krásné komentáře. Snad vás povídka stále baví! (: Doporučuji si pustit song!

„ Nialle, já to nedávám,“ zvedla jsem svůj uslzený pohled od svých kolen na Nialla. Jeho oči byli též zarudlé a plné dalších a dalších slz. Sid musíš to udělat! Bude to pro oba dobré!

„ Promiň, ale já musím,“ vyškubla jsem se z jeho objetí, otevřela dveře od auta a rychle se rozutekla ke svému domovu. Už teď mi chybí!

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Sidney:

Přes všechny ty slzy jsem nic neviděla. Orientovalo se jedině moje srdce. Vím, kam se schovám. Vím, kde vyliji svoje srdce.

…

„ Neruším vás Carly?“ z tmavých mahagonových dveří vykoukla hlava s milým úsměvem na tváři. Oddychla jsem si.

„ Copak se stalo Sidney? Pojď rychle ke mně,“ uchopila mě Carly za rukáv tuniky a vtáhla směrem dovnitř. Vypadá to tady přesně tak, jak jsem si myslela. Menší obývací pokoj doplňují starodávné fotografie a celé to tu voní po právě upečeném koláči.

„ Posaď se u nás,“ ukázala na pohodlně vypadající sedačku a sama si sedla do krémového křesla.

„ Co se stalo?“ natáhla se ke mně a pohladila po koleni.

„ Víte, byla jsem s Niallem na obědě a,“ hlas se mi zlomil a místo toho jsem vydala jen podivný vzlyk. Všechno se mi hroutí. Jak domeček z karet.

„ No?“ vzhlédla ke mně povzbudivě a stiskla mojí rozechvělou ruku.

„ Byli tam fotografové, a potom se Niall málem popral, a já to nevydržela,“ začala jsem brečet znovu. Niall je teď určitě na pokraji zhroucení. Buď stále sedí v autě, anebo mě hledá. Tak strašně mě chybí jeho objetí, ale já to prostě nezvládám.

„ Všechno bude v pořádku, uvidíš,“ konejšila mě ve svém sevření.

„ Pojď, dáme si horkou čokoládu, já ukrojím koláč a všechno mi popořádku povykládáš, ano?“ zvedla se Carly, a odešla směr kuchyně.

Z pohledu Nialla:

Tak tohle už podělali. Tedy já jsem to podělal. Ne všichni jsme to podělali. Nechal jsem se vyprovokovat. Kreténe! Nechci jí ztratit! Tak dlouho jsem čekal na dívku, jako je ona. Nemůžu jí nechat jen tak utéct. I přes uslzené oči jsem nějak vyhrabal z kapsy mobil. Jedním krátkým přetáhnutím otevřel display. Objevila se na něm ona. Byla to fotka ze včerejšího odpoledne s pizzou. Její ještě trochu uplakané oči, ale na druhou stranu úsměv za všechny prachy. Neměla nejplnější rty, či nejrovnější zuby. To ničemu nevadilo. Ať si každý říká, co chce. Pro mě byla dokonalá. Co to tady melu? Pro mě JE dokonalá. Ihned jsem vytočil její číslo.

„ Promiňte, ale toto číslo je momentálně nedostupné,…“

„ Do háje!“ švihl jsem s mobilem o sedačku vedle mě. Ještě před chvílí na něm seděla ona. No tak. Vzchop se a najdi jí! Motor auta se okamžitě ozval, když jsem prudce dupnul na plyn. Možná teď nebudu ten nejlepší řidič, ale pro ni se klidně nechám smést i kamionem!

…

Svého černého zlatíčka, jak říkám svému autu, jsem zaparkoval před Sidneyiným domem. Vyletěl jsem jak žíznivá střela. Zvonek, nezvonek, vyrazil jsem dveře a utíkal ke Sidneyiným, dveřím. Svatá matko Nando’s, prosím tě, ať je doma!

„ Uh, ahoj,“ ve dveřích se objevila blonďatá dívka. Jak jen to Sidney říkala? Jak se kruci jmenuje? Mia! Ano Mia!

„ Ahoj Mio, je Sidney doma? Mohl bych s ní mluvit?“ udýchaně jsem na ni vyplivl několik otázek.

„ No není, já myslela, že je s tebou. Nechala mi tady papírek, že jde s tebou na oběd a že neví, v kolik se vrátí. Stalo se něco?“ otevřela dveře dokořán a nechala mě vstoupit dovnitř. Vypadala dost překvapivě. Možná i pro to, že mě vidí naživo. Všiml jsem si, že má pár našich plakátů nalepených na zdech ve svém pokoji.

„ No trochu se to všechno zhroutilo,“ sklopil jsem hlavu a poškrábal se na zátylku.

„ Co se stalo?“ podezíravě se na mě podívala. No vlastně nás přepadla tlupa paparazzi a začali nadávat Sidney do tlusťošek. To se stalo!

„ Taková nepříjemnost,“ pokoušel jsem se vyhnout jejího vraždícího pohledu. Ale ani se jí nedivím. Sám mám z toho srdce v kalhotách.

„ Aha,“ nechala naší konverzaci vyset ve vzduchu.

„ Hele dám ti svoje číslo a až se tady Sidney objeví, nebo jen s ní budeš mluvit, okamžitě mě zavoláš! Ano? Můžu se na tebe spolehnout?“ naškrábal jsem svoje číslo na první papírek, co jsem u sebe našel a vložil jí ho do dlaně.

„ Jo jasně,“ očkem prolétla papírek a napřímila ke mně svůj malíček. Co? Aha! Zahákl jsem svůj malíček do toho jejího a trochu zatahal na znamení souhlasu. Zakývl jsem na odchod a odešel pryč. Snad se mi brzo ozve.

Z pohledu Sidney:

Ani nevím, jak moc bych měla Carly poděkovat, za to, že mě vyslechla. Tak strašně se mi ulevilo. Připadala jsem si tak o padesát kilo lehčí. Kéž by! Ten koláč byl doopravdy vynikající, ale díky němu teď musím hladovět tak tři dny. Naštěstí tyhle problémy jsem Carly zatajila. Šáhla jsem do tašky a vytáhla z ní mobil. Rozhodla jsem se ho zapnout. Na obrazovce na mě vykoukly blankytně modré korálky. Koho jiného než Nialla. A je to tady zase. Pláč. Nádech. Výdech. Sedm nepřijatých hovorů od Nialla a tři od Mii. Co ta mi chtěla? S nikým se teď nechci bavit. S nikým. Ani s Niallem. I když mi to trhá srdce na milion kousků. Ale musím pochopit, že tahle kapitola mého života už skončila.

„ Nechceš tady pro dnešek přespat?“ nabídla mi z ničeho nic Carly. Ano! Ano! Ano!

„ Jestli by to bylo možné,“ znejistila jsem na nabídku. Ano, mám sice volno a nejdu do práce, ale neměla bych se raději ozvat Mie? Ne, tohle si musím vyřešit sama.

 „ Samozřejmě,“ usmála se Carly a odešla mi pro ložní prádlo.