V Festival

26. Dobrá zpráva

Je to tu! Muhaha..těším se na další díl jak pes na chutně vypadající kost. Užijte si tento díl a já jdu fandit našim hokejistům! ENJOY ITTTT! :3

„ Jestli by to bylo možné,“ znejistila jsem na nabídku. Ano, mám sice volno a nejdu do práce, ale neměla bych se raději ozvat Mie? Ne, tohle si musím vyřešit sama.

„ Samozřejmě,“ usmála se Carly a odešla mi pro ložní prádlo.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Nialla:

Noc byla pro mě utrpení. Nedokázal jsem spát, protože jsem jen myslel na to, kde asi tak se může Sidney schovávat. A když konečně se moje oči začaly pomalu zavírat, přišla mi do nosu Sidneyina vůně. Vše tady vonělo po ní. Povlečení, polštáře, koupelna, gauč. Všechno. Do toho mi ještě management večer zavolal přesné datum a hodinu, kdy se nám odstartuje naše třetí tour, Where We Are. Takže, pokud do týdne Sidney nenajdu, bude to hodně špatné. Přes půl roku nedokážu bez Sidney přežít. A jestli ano, budu na tom hodně psychicky špatně. Ne nemysli na to! Najdeš jí. Musíš!

…

„ Mio, kde je?“ hodil jsem vidličku do talíře a rychlostí blesku zvedl telefon.

„ To zním jako dívka?“ zachechtal se na druhé straně Louis.

„ Ne promiň, co jsi potřeboval?“ neskrýval jsem smutek. Už, už ve mně byla malá dušička, že by se Sidney konečně někomu ozvala, a ono nic.

„ Jen jsem ti chtěl připomenout zkoušku,“ zívl Louis do telefonu a usrkl si z hrníčku.

„ Jo jasně. Díky,“ vrátil jsem se ke stolu a nabral si na vidličku větší kus slaniny.

„ Takže nezapomeň! Ve dvě ve studiu. Čau,“ zavěsil dříve, než jsem stihl nějak zareagovat.

…

Z pohledu Sidney:

Myslela jsem, že se u Carly v pohodě vyspím a nic na mě nebude doléhat. Ale stal se přesný opak. To ticho. Mučivé ticho noci na mě dolehlo a já probrečela snad tři polštáře. Začalo to tím, že jsem si vzpomněla na Nialla, pokračovalo mojí váhou a končilo to brekem, který ani nevím, jaký měl důvod. Strašná noc! Ráno jsem neskrývala svojí smutnou náladu. Snídani jsem vynechala, jen do sebe kopla jedno kafe. Tak strašně mě bolí žaludek. Myslím, že asi umřu. Poté jsem milionkrát poděkovala Carly za ubytování, vzala si všechny svoje věci, a teď momentálně jdu rušným Londýnem domů. Hlavu mám sklopenou co nejníže a přes ni ještě hozené vlasy. Oukej, ještě jedna odbočka a jsi doma!

…

„ Halo, Mio, si doma?“ zavolala jsem hned při vstupu.

„ Panebože,“ uslyšela jsem hlasitý dupot z obýváku, který se čím dál tím víc přibližoval. Nestihla jsem nijak zareagovat a už si mě Mia vtáhla do náručí. Tiskla mě k sobě, jako bychom se neviděli roky. Ale mně to nevadilo. Potřebovala jsem cítit něčí lásku.

„ Jsi v pořádku? Kde si byla? Nemáš hlad? Nebo žízeň?“ zasypala mě tunou otázek a stále měla svoje hubeňoučké paže obmotané okolo mého těla. Byla jako chobotnice. V dobrém slova smyslu.

„ Jo jsem. Byla jsem u Carly. Ne nemám. A ne nemám,“ odpověděla jsem jí. Tak ráda jsem zase doma. Těžší bude vejít do svého pokoje. Beztak mě ten nahoře nemá rád, všechno tam bude vonět po Niallovi.

…

Z pohledu Nialla:

„ Tak jo, ještě jednou dejte Little White Lies,“ zakřičel na nás z odposlechové kabiny Joe, náš hlasový poradce. Vzdychl jsem. Vím, že je to důležité pořádně nacvičit, ale já se nedokážu soustředit. Na nic. Slova mi vypadávají a akordy na kytaře taky. Nialle, už se konečně prober!

…

„ No už to bylo lepší, ale Nialle, při tom tvém nástupu, více to ke konci protáhni a zkus to dát, o oktávu víš,“ ozval se znovu do reproduktorů Joe. Jo jasně. Jak chceš. Jsem úplně v pohodě! No stress…

…

„ Ne takhle by to nešlo Nialle. Vždyť si neuděl nic, co jsem ti řekl! Jak chceš. Vy budete mít ostudu,“ naštvaně začal křičet Joe do mikrofonu a já myslel, že mu jednu dám. Nemám vůbec chuť teď tady zpívat.

„ Nialle, co se děje?“ objal mě ze zadu Liam okolo ramen.

„ Nic,“ odsekl jsem. Mám tě rád brachu, ale teď potřebuju být sám.

„ Joe, co kdybychom zkusili třeba Half a Heart?“ promluvil proti rozdělovacímu sklu Harry. Ne, prosím. Jen tuhle ne. Zdá se mi to, nebo mi právě někdo volá? Okamžitě jsem odhodil kytaru stranou a rozeběhl se do bundy pro telefon.

„ Prosím?“ vydechl jsem.

„ No to si snad dělá srandu, neumí to, a ještě si tady volá…“ v pozadí jsem uslyšel Joea, jak nadává. Hele, teď mi můžeš tak akorát…

„ Ahoj Nialle, tady Mia,“ potichu promluvil jemný dívčí hlas na druhé straně. Ale ne tak potichu, abych nezaregistroval, že je to Mia.

„ Chtěla jsem ti oznámit, že před chvíli dorazila Sidney domů. Vypadá dost nevyspale a dost ubrečeně. Mohl by si…“

„ Jasně! Během deseti minut jsem tam! Ahoj, a moc děkuji, že ses mi ozvala,“ típl jsem telefon a hodil do kapsy. Neřešil jsem nějaké oblékání. Prostě jsem přehodil bundu přes rameno a začal jsem kličkovat mezi všemi směrem k východu. Zkouška, nezkouška, tohle je přednější!

„ Počkej! My jsme ještě neskončili? Kam jdeš?“ slyšel jsem, jak Joe, rudý jako krocaní prdel, volá na mě do studia.

 „ Jdu vyřídit věci, které se nesmí už dále odkládat,“ odpověděl jsem si pod fousy.