V Festival

38. Irsko, domov můj

Přináším další díl...vaše aktivita opadá.. :/ No snad vás tento příběh ještě baví..Jinak děkuji MOC za více jak 1.5k přečtení a více jak 150 votes. Zvedli jste mi náladu :')

„ Ani se neptej,“ zasmál se Bobby a postavil před nás sklenky.

„ Děkuji,“ slušně jsem poděkovala a upila si z vynikajícího, skvěle vychlazeného džusu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Sidney:

„ A co to tedy je?“ stále Nialla zajímalo, co se skrývá v tom podivném pytli.

„ Tak dobře,“ rozesmál se Bobby a oddělal ze stolu naše pití a vše ostatní, co na něm bylo. Přinesl pytel a provázek, který ho svazoval, rozvázal. Obrátil pytel vzhůru nohama a celý obsah vysypal před nás. Z pytle se na nás vyvalila tuna dopisů. Každý měl různý tvar, či barvu. Od klasických bílých, přes křiklavě růžové až po vlastnoručně nakreslené.

„ Páni,“ zasmál se Niall a pár si jich vzal do ruky. Přidala jsem se. Nemohla jsem to jen tak vydržet. Španělsko, Mexiko, Ukrajina, Anglie, Kanada,…Česká republika!

„ Mohu?“ poukázala jsem na středně velký, čistě bílý dopis, který byl z mé rodné vlasti.

„ Jasně,“ odložil Niall všechny dopisy zpět na stůl a svůj pohled zbystřil na moje prsty. Opatrně jsem ho rozlepila a vyndala z něj čistě bílý papír. Rozdělala ho a pohlédla na krasopisně napsané řádky. Všechno bylo tak precizní. Bez žádného škrtání nebo přepisování. Jaká ironie. Ty dívky si nemohou být na sto procent jisté, že si to Niall nebo kdokoliv ostatní z kluků přečtou, a stejně se snaží neškrtat, či jinak dopis nepoškodit. Začal jsem číst první řádky. Byli to velmi jednoduché věty. Všechno směřovalo, že ta dívka Nialla strašně miluje a děkuje mu za vše, co pro ni udělal, i když jí vůbec nezná. Začala jsem mít velmi zvláštní pocit. Nikdy jsem ho ještě necítila. Takové nutkání vykřičet světu, že Niall je pouze můj. Bože, přestaň! Tomuhle nemůžeš nijak zabránit! Nádech, výdech, uklidni se.

„ A jak jste se vlastně poznali?“ přerušil mojí vnitřní bitvu Bobby s jeho otázkou.

„ Na hudebním festivale,“ Niallova ruka stiskla tu mojí.

„ Neříkejte, že jste do sebe jen tak narazili. To by bylo až moc pohádkové,“ zasmál se Bobby a natáhl se do misky pro sušenku.

„ No vlastně ano,“ pousmála jsem se.

…

„ Takže se budeš držet za námi,“ slyšela jsem, jak se Niall domlouvá před autem s jeho taťkou.

„ Jo,“ dveře auta, co stálo za tím naším, se zavřeli.

„ Tak můžeme vyjet,“ Niall se připoutal a jen tak mi vlepil pusu na tvář.

„ A ta byla za co?“ usmála jsem se a zapnula velkým tlačítkem rádio.

„ Za dnešek. Vím, že tě ta Mia ještě moc trápí, a jsem moc rád, že ses přes to přenesla,“ Niall zabočil na hlavní silnici a volume dal znatelně doprava. Jen jsem přikývla. Mia je v pořádku. Mia je v pořádku. Užívej si teď tohle! No tak!

…

„ Držím palce,“ objala jsem Nialla pevně okolo boků a vlepila mu dlouhý polibek.

„ Děkuju,“ pokračoval s polibky na mém nose a poté i čele.

„ Tak ahoj,“ pomalu jsem opustila jeho náruč a nechala se Mattem dovést k mému místu.

„ Dobrý večer,“ pozdravila jsem všechny. Mauru, Bobbyho, Grega, Denise a mnoho dalších lidí. Ani nevím kdo to je, ale myslím, že to budou nejspíš Niallovi kamarádi.

„ Ahoj,“ Maura si mě okamžitě vtáhla do objetí. Je zajímavé, jak Maura s Bobbym spolu dokážou komunikovat. Řekla bych si, že se po rozvodu budou nenávidět, ale ono ne.

…

„ Děkujeme moc, Dubline, jste dokonalý. Bohužel nastává poslední písnička. What Makes You Beautiful!“ zakřičeli všichni naráz a po hale se rozezněly nezapomenutelné tony této písně.

„ Copak se děje?“ ohlédla jsem se na Mauru, jak si utírá slzy. Nevydržela jsem to a přátelsky jí objala okolo paží.

„ Nic, jen mě to všechno dojalo. Jsem na něj i na kluky tak pyšná,“ naplno se mě rozbrečela na moje rameno. Musela jsem se pousmát.

„ To my všichni jsme na ně moc pyšní,“ snažila jsem se jí nějak uklidnit.

„ Děkuju ti za všechno, co pro Nialla děláš. Konečně po dlouhé době je zase v pohodě a plný života,“ její dlaně přejížděli po mých zádech.

„ To já děkuji, že jste vychovala tak skvělého člověka,“ moje pusa zapracovala rychleji, než můj mozek.

„ Děkuji,“ opustila naše objetí a se stíráním dalších slz pohlédla na podium.

…

„ Jsem tak unavený!“ Niall ihned po příchodu do našeho pokoje skočil do postele. Neváhala jsem ani vteřinu a skočila za ním.

„ Byli jste dokonalý,“ hlavu jsem položila na jeho, ještě trochu zpocenou hruď.

„ Co se tam dělo při poslední písničce?“ začal narážet na dojemnou situaci s Maurou.

„ Ale nic,“ ruku jsem pomalu přetáhla přes jeho břicho.

„ Ne, co se stalo s mamkou?“ byl roztomilý, když měl starost.

„ Byla z tebe a z kluků dojatá,“ řekla jsem pravdu a pohlédla do očí. Během milisekundy se ohnul a položil svoje vařící rty na moje sušší.

„ Víš, co mě napadlo?“ přerušil náš kontakt zrovna ve chvíli, kdy jsem se začala pomalu připojovat.

„ Hmm?“ posadila jsem se vedle něj a rozepnula si první tři gombíky u své košili. Nebudu vám lhát, měla jsem strašnou chuť na něco. Přesněji. Na Nialla. Naše poslední společná noc, než se na čas oddělíme.

„ Nepředvedla by ses mě v té podprsence, co sis jí s sebou sbalila?“ udělal štěněčí pohled a já neváhala ani sekundu.