V Festival

22. Prý jen blbá nána

Rychle a ve spěchu jsem sepsala nový díl jen pro vás. Vidím, že vaše aktivita upadá. Znamená to, že mám s povídkou seknout? Vyjádřete mi vaše názory. Zajímá mě to. Yours Klára xx

„ Neplač maličká,“ objala jsem jí ještě pevněji.

„ Děkuji moc,“ zašeptala mi do ouška. Chtělo se mi plakat s ní.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Sidney:

Staré kukačky uprostřed lokálu odbily půlnoc. To znamenalo jediné. Konec další vyčerpávající směny.

„ Carly, zvládneš to tady sama? Nemám ti ještě pomoc?“ postarší dáma umývala špinavé sklenice.

„ Ne, jen se jdi prospat děvče,“ usmála se na mě a dál se věnovala sklenicím.

„ Tak dobře,“ hodila jsem na sebe bundu a zipem vyjela až těsně pod krk. Přezula se z bot na plac do bot venkovních a vydala se vstříc domovu. Londýnem profukoval studený vítr. Ulice byli prázdné, jen místy přeběhla přes cestu zatoulaná kočka. Kluby volaly do svého útrobí další lidi. Zvýšila jsem rychlost kroků. Necítila jsem se moc pohodlně. Mojí myslí běhal jen Niall a to, jak se asi má a co asi dělá. Myslím, že už dávno leží v posteli a nechává si svoje svaly a mozek odpočinout. Bylo toho na něj moc poslední dobou. Stejně tak jako na mě.

„ Hele to je Sidney!“ zašeptal dívčí hlas za mnou.

„ Chci se s ní vyfotit!“ další, trochu upištěný hlas. Cože, kolik jich proboha je?

„ Beztak to je jen nafoukaná nána!“ řekl další. Tep jsem cítila až v krku. Ale nedalo mi to a zastavila jsem. Oči mi okamžitě najeli na tři osůbky za mnou. Všechno dívky okolo patnáctého roku. To jejich rodiče nezajímá, co jejich děti dělají sami o půlnoci uprostřed Londýna?

„ Potřebujete něco?“ snažila jsem se pousmát a vyvrátit jim jejich představy o mě.

„ Ehh, no..No nepodepsala a nevyfotila byste se s námi, prosím?“ promluvila dívka s narezlými vlasy.

„ Jo jasně,“ nastavila jsem ruku. Okamžitě mi do ní vložili tužku a vyhrnuli si rukávy u kabátů. Všem jsem se podepsala, jak jsem nejlépe uměla. Hned potom jedna dívka vytáhla telefon a nastavila přední kameru. Nesnáším fotografování! Vždy na fotkách vypadám, jak kdyby mě přejel kombajn!

„ Děkujeme,“ uchechtli se a rychle utekli. Bože připadám si tak divně. Nialle pomoc!

...

Byt zněl prázdnotou. Mia si určitě teď někde užívá s Derekem a já utahaná jak pes ulehám do postele.

„ Nialle?“ promluvím, když na druhé straně drátu se ozve divné šustění.

„ Jo promiň Sidney. Já jsem teď momentálně spal,“ promluví chraplavým hlasem.

„ Omlouvám se, ale chci ti jen říct, že vše proběhlo v pohodě. A moc ti děkuji za tu ochranku. Fakt se hodila,“ jednou rukou jsem se převlékala do pyžama.

„ Tak to je dobře. Měl jsem o tebe starost. Jinak kluci tě též pozdravují a chtějí se s tebou co nejdříve seznámit,“ řekl Niall a šlo slyšet, jak se převaluje.

„ Taky se už na to těším,“ usmála jsem se.

„ Tak dobrou a krásně se vyspi zlatíčko,“ zašeptal Niall.

 „ Dobrou,“ odpověděla jsem a skočila do postele vzhůru krásnému spánku.