V Festival

53. De ja vu pocit

Děkuju Vám moc, za komentáře. Snad se vám povídka neomrzela! 

„ Už mi to prosím nikdy neudělej,“ zašeptala.

„ Na to se spolehni,“ přitáhl jsem si jí za boky k sobě a znovu rty vyhledal ty její.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Nialla:

„ No a pak jsem vyběhl na podium a kluci začali zpívat úplně jinou písničku, než jsem začal já,“ rozesmál jsem se a Sidney se mnou. Hlavu měla položenou na mé hrudi a hrála si s tkaničkou na mikině. Barva se pomalu vracela do jejích roztomilých tvářiček a úsměvem odhalovala zoubky, které mě tak neskutečně chyběly. I když jsem vyprávěl veselé historky z koncertů, ve vnitřku jsem se cítil hrozně. Cítil jsem tak špinavě. To co jsem udělal, bylo prostě, nelidské. Já… Vím, že to je už měsíc, ale stále se mi v mysli opakuje scéna, kdy vstávám a ta neznámá blondýna mi oznamuje, že jsme spolu spali.

„ Nialle!“ přerušilo mě v přemýšlení nad mojí každonoční můrou Sidney.

„ Ano?“ ucítil jsem, jak slané kapky potu mi pomalu sjíždějí po spáncích.

„ Tobě je vedro? Mám otevřít okno? Nebo snad…“ chytl jsem jí za zápěstí a stáhnul zpět na postel.

„ To je v pohodě,“ sundal jsem si mikinu a nahnul se, abych ji mohl přehodit přes křesílko vedle postele. Absolutně nic se tu za tu dobu nezměnilo. Jen jedno. Nikde nebyl ani náznak o našem vztahu. Všechny maličkosti, co jsem Sidney koupil, a byli vystavené na poličkách, zmizeli. A ani se ji nedivím. Zachoval jsem se jako idiot.

„ Nepůjdeme se někam projít?“ naklonila Sidney roztomile hlavu na stranu a udělala jeden z jejích roztomilých obličejů.

„ Uh, no klidně,“ usmál jsem se a naklonil se pro pusu. Musíme toho tak moc dohnat!

…

„ Počkej, nespěchej, ještě se musím obout,“ volala na mě Sidney a ohýbala se pro boty. Byl jsem strašně nedočkavý. Jít zase v klidu, po parku, ruku v ruce. Tak strašně mi to chybělo. V ruce jsem svíral kliku a díval se na obouvací Sidney. Jak si téhle dokonalé osobě mohl říct někdy něco špatného? Vlasy měla v předklonu spadlé okolo obličeje. Záda jemně zakulacená a zadeček vystrčený. Radost pohledět. Náhle někdo začal z druhé strany otevírat dveře. Mia se vrací z obchodu.

„ Nia…“ mé oči se během sekundy střetli s těmi Derekovými.

„ Dereku?!“ hlas mi přeskočil do nebeských výšin. Klidně bych mohl dabovat Michaela Jacksona.

„ Dereku,“ zdálo se, jakoby Sidney vydechla poslední kyslík, co měla v plicích.

„ Tak my jdeme,“ chytla mě Sid okolo paže a doslova násilím mě vytáhla ven na chodbu. Chtěl jsem tomu parchantovi něco povědět pořádně z očí do očí. Možná by to ani nedopadlo pouze komunikací. Můj tep zrychlil na dvě stě a klouby na rukách zbělali od toho, jak moc jsem zatínal pěstě.

…

„ Víš, něco mě Sid napadlo,“ setřel jsem si poslední slzy smíchu a podíval se velmi vážně na její obličej.

„ Ano?“ podepřela si hlavu dlaní a loket opřela o opěradlo lavičky. Svoje hnědé korálky zavěsila na mých rtech a bedlivě čekala, co se jí snažím říct.

Z pohledu Sidney:

„ No, víš, napadlo mě, že…“ zastavil se uprostřed věty a zamyslel se.

„ No?“ byla jsem dost nedočkavá.

„ Napadlo mě, že by ses ke mně přestěhovala,“ vyslovil větu, která mě dovedla do velkých obav. Cože? Proč? Já nevím. Mám Miu opustit? A, co když se něco pokazí? Ne nic se už nesmí pokazit!

„ Já nevím,“ zapochybovala jsem.

„ Neboj se, bude to dokonalé. Byl bych moc rád, kdyby si bydlela se mnou. Víš…Víš, já…Viděl bych tě každý den, nemusel bych se strachovat, jestli si došla v pořádku z práce, měli bychom soukromí…a…neutráceli bychom peníze za esemesky,“ dořekl poslední věc a já se rozesmála.

„ Ok. Tak dobře,“ ani nevím, jak se mi to podařilo podlehnout tak rychle.

„ Cože? Vážně?“ zdálo se mi to, nebo právě Niall zalapal po dechu?

„ Uh, no ano,“ pomalu, každé slovo zvlášť, jsem vyslovila.

„ Bože, to je báječné. Mám takovou radost,“ popadl mě Niall do jeho náruče a vlepil mi dlouhý polibek na čelo.

…

„ Klíče máš?“ držel mě okolo boků a čelo opíral o to mé.

„ Mám, pane,“ snažila jsem se tuhle situaci trochu ulehčit. Už končilo třídenní volno a kluci museli odjet dokončit turné.

„ A teda, poradíš si sama? Nemám ti někoho zavolat?“ znovu mi kladl otázky.

„ Ne zvládnu to,“ přitáhla jsem si ho do polibku. Musím se jeho rtů nabažit na co nejdéle. Další měsíce bez něj. Přesněji šest měsíců bez něj. Nedokážu to.

„ Už musíme,“ ozval se, mě už velmi známý hlas Paula.

„ Pa, lásko. Miluju tě,“ naposled Niall vyhledal rty ty moje a jemně skousl spodní ret.

„ Ahoj,“ sklopila jsem hlavu. Nechtěla jsem ho vidět, jak odchází.