V Festival

40. Loučení

Další díl přináším..upřímně jsem se u něj málem rozbrečela..:D no jo citlivka na scéně! Vyjádřete mi svoje názory na povídku! Děkuji :)*

„ To nevadí,“ opřela jsem čelo o jeho hruď a začala poslouchat.

 „ Takže, začalo to v roce 2010...“ oči se mi pomalu začaly zavírat a já si ani nestačila doposlechnout první větu vyprávění.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Sidney:

„ Ještě máš dvacet minut,“ objal mě okolo pasu Niall a přitáhl si mě, co nejblíže.

„ Já vím,“ porozhlédla jsem se po celé letištní hale. Všude bylo lidí jako smetí. Všichni někam spěchali. Naráželi do sebe a ani se pomalu neomluvili. Jen pro nás dva, jakoby se čas zastavil. Dívali jsme se nerušeně na sebe. Snažila jsem se zapamatovat všechny odlesky jeho očí, každý jeho záhyb na těle, každý vlásek na hlavě, jeho nezaměnitelnou vůni, jeho.

„ Máš zapnutý telefon?“ položil svoje čelo na to moje.

„ Ano, mám,“ zajela jsem neviditelně dlaněmi pod jeho triko. Musím ještě ucítit jeho dokonalou kůži.

„ Okamžitě si zavoláme, ano?“ položil své rty na ty moje. Jemně skousl můj spodní ret. Prosím, nedělej to ještě těžší.

„ Miluju tě,“ cítila jsem, jak první slzy opouštějí moje oči.

„ Já tebe víc,“ chytil mojí tvář do svých dlaní a opatrně přiložil své rty na moje čelo.

„ Hlavně neplakej,“ namotal si na každý ukazováček pramen mých vlasů.

„ Já vím, ale to nejde,“ sklopila jsem hlavu. Náhle jsem ucítila další objetí ze zadu. Obrovské dlaně se položili na můj pupík a přitáhli si mě blíže k sobě.

„ Já nemám nikoho na mazlení. A deka mi už nestačí,“ zazněl v mém uchu chraplavý smích. Harry.

„ No to je strašně smutný příběh, ale tohle je moje dívka,“ majetnicky si mě k sobě stáhl Niall. Připadala jsem si jak hadrová panenka, ale přišlo mi to k smíchu. Konečně nějaký důvod k úsměvu.

„ A to se jako nemůžu rozloučit s tvojí dívkou?“ Harry pořádně zdůraznil slovo tvojí.

„ To ano,“ usmál se Niall a dovolil mi Harryho objat. Sice jsem vyšší postavy, ale stejně jsem musela zapojit svoje špičky.

„ Tak, to by stačilo,“ zasmál se Niall a znovu si mě za boky přitáhl k sobě.

„ Nestačilo, ještě jsme tady my!“ ozvalo se za námi. Z davu lidí se objevili tři, mě povědomé a milované obličeje. Okamžitě jsem se šla se všemi objat na rozloučenou.

„ Prosíme cestující letu číslo 371, který má plánovaný odlet do Londýna v 13.53, aby se dostavili k terminálu číslo 2. Děkujeme,“ ozval se z reproduktorů ženský hlas. A je to tady!

„ Kluci, ráda jsem vás poznala,“ podala jsem všem ruku.

„ Ale prosím tě, vždyť se uvidíme za tři měsíce,“ chtěl situaci odlehčit vtipálek Harry. Kéž by to šlo takhle lehce. Jen jsem se pousmála.

„ Ahoj Nialle,“ hodila jsem se do jeho náruče. Moje rty okamžitě vyhledaly ty jeho. Tak strašně mě bude chybět. Nevydržím to!

„ Miluju tě Sidney! Budeme si volat každý den, každou hodinu, každou minutu. Slibuju,“ stiskl můj zadeček a řekl mi přímo do tváře.

„ Ano. Taky tě miluju,“ odtáhla jsem se od něj a hodila si přes rameno tašku, která byla položena u mých nohou.

„ Ahoj,“ zamávala jsem všem a poslala vzdušnou pusu mému andělovi.

„ Miluju tě,“ naznačila jsem ústy. Naposledy jsem se ohlédla do přeplněné haly. Ihned mi do očí padli čtyři blázni ve slunečních brýlích. I když jsem je poznala teprve nedávno, okamžitě jsem si je zamilovala. A potom jsem ihned zamířila můj pohled na něho. Na druhou polovičku mého srdce. Na Nialla. Stál tam, ani se nepohnul a skenoval každý můj pohled, pohyb. Mé oči začali nekontrolovatelně pálit.

„ Miluju tě,“ taky naznačila Niall ústy a palce s ukazovačkami složil do tvaru srdce, které si hned položil na to své.  Tohle bylo to poslední, co jsem viděla, než jsem zašla za roh. Až pak mé oči neudrželi ten příval slz, a já se naplno rozbrečela.

Z pohledu Nialla:

„ No tak, uklidni se,“ znovu mě pohladil Liam po zádech a povzbudivě se na mě usmál. Nedalo se to. Konečně jsem našel svojí polovičku a musíme se po pár strávených dnech odloučit. Zlostí jsem kopl do nejbližšího odpadkového koše.

„ Ale vy mě nechápete!“ zařval jsem ne jen na Liama, ale i na všechny.

„ Promiňte,“ okamžitě jsem zhodnotil svoje dosavadní chování.

„ Hele kámo, za chvíli se zase uvidíte,“ teď mě na oplátku objal okolo paží Louis.

„ Prosíme cestující letu 851, který má plánovaný odlet do Madridu v 14.11, aby se dostavili k terminálu číslo 5. Děkujeme,“ ozval se z reproduktorů znovu ten stejný ženský hlas.

„ Pojďte,“ zakřičel na nás okamžitě Paul a ukázal na cestu k terminálu.

„ Vše bude za chvíli zase v pohodě,“ Louis stále měl své paže obmotané okolo mých ramen a spolu se mnou se vydal za Paulem.