V Festival

45. Vše jde do háje

Dalššššííí díl! Děkuju všem čtenářům, co tuhle povídku čtou a ještě si neřekli: Co to ta holka píše za hovadiny?! :D Díky..Mít při ruce Oscara tak vám ho s radostí předám a udělali by jsme si nějakou moc sdílenou selfie! :D

„ Co…“ nestihla jsem se na nic zeptat, když v tom Derek přitiskl svoje rty na ty moje. Jemně jazykem přejel po mém spodním rtu, stejně, jako to dělá Niall.

„ Přestaň!“ odtrhla jsem se od něj a rychlostí blesku utekla z auta. Co to do čerta do něj vjelo?

---------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Sidney:

Kdo tu po ránu tak otravuje? Vzbudilo mě divoké šramocení vycházející z obýváku. Poupravila jsem si kraťasy na spaní, stáhla triko do normálního stavu a vyšla z pokoje.

„ Sidney!“ ozvalo se dívčí zapištění.

„ Mio! Co ty tady děláš tak brzo?“ odtáhla jsem se od jejího stisku a pohlédla na její alabastrovou kůži.

„ Pustili mě hned po snídani. Jsem tak ráda, že jsem konečně doma,“ zatleskala si a povyskočila. Konečně je tu se mnou Mia, kterou tak dobře znám.

„ Hmm, ahoj Sidney,“ odkašlal si za námi chlapecký hlas. Co ten tu chce?

„ Ahoj Dereku,“ falešně jsem se na něj pousmála a dál se věnovala Mie. Pane Bože, co jsem ti provedla?

…

„ Zlato, donesl by si mě prosím ještě jeden kus?“ ozval se z obýváku líbezný přemlouvaví hlásek, který mohl patřit jen jediné osobě v tomto bytě, Mie.

„ Jo jasně,“ sedačka udělala její typický zvuk. Proč jsem si kurňa musela jít pro to pití teď?

„ Sid, prosím můžu…“ Derek se pokusil uchopit do své dlaně moje zápěstí. Naštěstí mám skvělé periferní vidění.

„ Dereku, nevysvětluj mi to, prosím tě,“ rukou jsem naznačila, ať si to radši nechá pro sebe.

„ Prosím,“ sklopil pohled na naše tmavé kachličky.

„ Tak dělej, musím si jít ještě něco vyřídit,“ jasně, že si nic nemusím vyřizovat, ale chtěla jsem tuhle trapnou a divnou situaci, co nejvíce zkrátit. A to ještě neřeším to, že kdyby se to dozvěděla Mia, tak jsme mrtvý. Já i on. Možná by i naše bezvládná těla položila na stejnou kupu a zapálila nás společně. Okamžitě jsem zaklepala hlavou a tím tuhle představu odhodila pryč.

„ Nevím, co to do mě vjelo. Měl jsem takové divné nutkání ochutnat tvoje rty. Strašně toho lituju. Chtěl bych to vrátit zpět,“ konečně odvrátil svůj pohled od země a podíval se na mě.

„ Víš co Dereku? Zapomeneme na to a budeme dělat, že se nic nestalo, ano? Ale jestli se o tom dozví nějakým způsobem Niall, jsi u mě mrtvý muž,“ uchopila jsem svojí sklenici a sjela ho naposled pohledem.

…

„ Ahoj Nialle,“ bez váhání jsem zvedla mobil a čekala na hlas, který mě dodává tak důležitý pocit, jako je být někým milována.

„ Anoj Sidney,“ odpověděl suše a bez energie Niall. Beztak je unavený z koncertování. Snad.

„ Jak se máš?“ byla jsem zaražená jeho smutným a zároveň podrážděným hlasem. Pane Bože, on to určitě ví!

„ Fajn. Ty?“ další krátká odpověď. Vůbec si neuvědomuje, jak mě tímhle tonem řeči ničí. Byla bych raději, kdyby to na mě vyřval během sekundy a neprotahoval to. Je to jak čekání na smrt.

„ Bylo to i lepší. Nialle, co se stalo?“ tak se už konečně vyjádři!

„ Můžu se tě na něco zeptat?“ tak a je to tady. Svatá makrelo, dopomáhej mi k lepší smrti.

„ Jo,“ polkla jsem tak hlasitě, že to musel slyšet jak Niall tak i tučňáci na Antarktidě.

„ Proč si mi neřekla, že tě na letišti přepadli novináři?“ řekl klidným a vyrovnaným hlasem. Cože?

„ No, no…Chtěla jsem tě ušetřit dalších problémů a starostí. Musím se s tím poprat, a taky jsem se poprala sama,“ posadila jsem se na postel a začala v prstech žmuchlat kousek povlečení na mé peřině.

„ Na jednu stranu si toho vážím, ale nechci, aby ti někdo ubližoval. Kdybych to věděl, poslal bych tam nějakou ochranku, aby tam na tebe počkala a pomohla ti dostat se domů, a nemusela si volat Dereka,“ konečně se v jeho hlase objevila trochu nějaká emoce.

„ A ještě něco,“ nevědomky skočil do mé připravené odpovědi.

„ Ano,“ tak a teď to přijde.

„ Co měla znamenat ta včerejší fotografie s Derekem v autě?“ emoce v tonu hlasu znovu zmizeli. A kruci!

„ Víš, já,…“

„ Kdo si začal tu líbačku?“ začal pomalu, ale jistě zvyšovat hlas.

„ Nialle, nech si to vysvětlit, prosím,“ nevědomky se můj hlas zvýšil o několik oktáv.

„ Víš, co Sidney…“ nechvíli se odmlčel a z mých očí se spustili bolestné slzy.

„ Ahoj,“ během sekundy se ozvalo dlouhý tahavý zvuk. On to típnul! Mobil jsem zlostí hodila do kouta a začala nekontrolovatelně plakat. Ne, já jsem neplakala, já jsem chytla hysterický záchvat. Kolena jsem pevně sevřela a přitáhla si je k čelu. Začala jsem se nekonečně kolébat. Jaká ironie. Vedle si Derek užívá láskyplné chvíle s nic netušící Miou a já, která za nic nemůže, se tu utápí v slzách z toho, že se semnou Niall rozešel. Ano, právě jsem si to přiznala. On se semnou rozešel. Setřela jsem si černé čmouhy pod očima, hodila před sebe kabátek, na hlavu hodila čepici a na oči sluneční brýle. Bez mobilu, peněženky, pouze s klíči jsem se vydala do chodby.

„ Kam jdeš?“ ozvala se usmívající Mia.

„ Na vzduch,“ odpověděla jsem suše a na nohy jsem zatím hodila obyčejné kecky. Vím, že právě teď není moje oblečení sladěné na jedničku, ale to je mi upřímně úplně jedno.

„ Co se stalo? Jsi v pohodě?“ znepokojivě se postavila Mia a ruce dala v bok. Derek jen sklopil hlavu a poškrábal se na zátylku. Jak dětinské! To on by se teď měl smažit v pekle a ne já.

„ Nic, jsem v naprostém pořádku. Neměj obavy, za chvíli se vrátím,“ usmála jsem se a z očí se mi pod brýlemi spustili nové slzy. Sklopila jsem hlavu a utekla z bytu.