Osmý díl..doufám, že se bude líbit! :)) Doporučuji pustit si k tomu song, který najdete na pravé straně!
„ Přijmi mojí ruku a staň se mojí holkou,“ vyšlo z něho. Oba jsme se začali smát a já na souhlas mu skočila okolo krku.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Londýnem profukoval chladivý vítr. Rozhodil moje vlasy do všech možných směrů. Byla mi celkově zima, ale ten pocit zamilovanosti mě nedokázal na to myslet. S Niallem jsme vycházeli z temné uličky směrem na hlavní třídu. Naše prsty byli propletené, a já cítila každý milimetr Niallovi kůže. Dokonalost!
„ Kudy k tvému domovu?“ vyrušila mě v mých představách Niallova otázka.
„ Tudy, doprava,“ ukázala jsem směrem k dlouhé, obchody lemované ulici. Cesta pěšky trvá asi půl hodiny, proto raději využívám autobusy. Ale když je tady ta možnost projít se a vyvětrat si hlavu, neváhám a jdu. Navíc, když strávený čas můžu prožít s mým klukem. S mým klukem. To je divný! Před nedávnem jsem byla ještě singl a nadávala na mužský druh, a teď bych za něj i dýchala!
…
„ Tak jsme tady,“ ukázala jsem na nedaleký bytový komplex, který nerada nazývám svým domovem. Je strašný. Omítky okolo oken už pomalu odpadávají a člověk se bojí zatáhnout za dveře, aby mu náhodou nezůstali v rukách. Ráda bych se někam odstěhovala, ale zatím moje prasátko nepraská ve švech. Kdo si počká, ten se dočká! Doufám, že se už dočkám.
„ Myslíš tohle?“ ukázal Niall na to samé místo, jako já před vteřinou. Zamručela jsem na souhlas.
„ Páni…“ vydechl s úžasem. Nebo snad se zděšením? Po pár krocích jsme se ocitli před dveřmi.
„ Tak moc děkuji za doprovod,“ začala jsem se loučit. Nesnáším loučení. Bože to je písnička od Michala Davida?!
„ To já děkuji, že jsem tě sem mohl doprovodit,“ začal a přímo se mi podíval do očí. I když byla tma jako v pytli, jeho blankytně modré oči se nedali přehlédnout. Začalo trapné ticho. Grrr…nesnáším ho! Středobodem mého zájmu se pro tuto trpnou chvíli stali moje tenisky. Až teď jsem si všimla, jaký mají dokonalý střih. Až příjemně hebký ukazováček donutil mojí hlavu zvednout a podívat se znovu do těch očí, do kterých jsem se tak šíleně zamilovala.
„ Víš, že tě už nechci nikdy ztratit?“ zašeptal Ni a jeho horký dech dolehl na mojí pokožku, až jsem se z toho celá oklepala.
„ Já tebe taky ne,“ odpověděla jsem šeptem. Byla to velmi emotivní chvíle. Doufám, že pro oba. Než jsem stihla zareagovat Niall přitiskl svoje rty na ty moje. Rázem zima byla pryč a celým tělem mi procházelo hřejivé teplo, doprovázené motýlky v břichu. Jemně mě natlačil na chladivé dveře a dlaněmi opřenými vedle mé hlavy, mi zabránil utéct. Svoje dlaně jsem vsunula do jeho rozepnuté bundy a položila je na jeho boky. Po pár minutách, díky nedostatku kyslíku v našich plicích jsme se od sebe oddělili. Škoda, líbala bych se s ním třeba až do aleluja!
„ Tak já už půjdu,“ pomalu jsem začala.
„ Tak já tedy taky,“ doplňoval Niall.
„ Ahoj,“ zvedla jsem ruku na pozdrav a klíčem odemykala hlavní vchod. Ve chvíli kdy jsem už byla v půli dveří, mě někdo zatáhl zpět za růžek bundy. V zátahu jsem pootočila hlavu a v tu chvíli moje rty znovu okusili ty Niallovi.
„ Teď už ti můžu říci ahoj,“ řekl Ni hned po neočekávaně krátkém polibku. Zasmála jsem se jeho nevinnému úsměvu.
…
Schody jsem brala po dvou. Možná jsem byla popohnána sílou lásky, možná, a to více, jsem zbytečně nechtěla trávit čas na tom strašidelném schodišti. Když zámek u našich dveří klapl a tím mi dal najevo, že jsem otevřela, ihned jsem vběhla do bytu. Bytem jsem se procházela jako myška. Ani parketa nekřupla. Lepší se snažit být potichu, než poslouchat Miiny řeči na to, že jsem hlučná, jako slon. Po příchodu jsem si to zamířila do koupelny, kde jsem si dala rychlou spršku, a poté hned do mé milované postýlky. V posteli jsem na mobilu ještě rychle projela Twitter a Facebook. Víte, abych byla v obraze. Píp. Můj mobil vydal zvuk, označující to, že mi někdo napsal esemesku.
-She sleeps alone, my heart wants to come home, I wish I was, I wish I was, beside you! I love you Niall! xx-
Na mé tváři se vytvořil blažený úsměv. Niall mě právě poslal text z mé nejoblíbenější písničky od 5 Seconds of Summer. Lepšího kluka jsem si nemohla ani vymyslet.
ČTEŠ
V Festival
FanficSidney, je obyčejná 18-ti letá dívka, přivydělávající si jako servírka v malé irské hospůdce ve středním Londýně. Co se stane, když se svojí nejlepší kamarádkou Miou vyrazí jednoho dne na veleúspěšný V Festival? Bude její bojácná, ale zároveň plachá...