V Festival

29. Koncert

Extra dlouhý díl jen pro vás! Doufám, že jsem uspokojila vaše fantazijní choutky! Jste rádi, že si Sidney vybrala srdce? Nebo by jste byli raději za mozek? No nic, už vás nebudu zdržovat. Jo a! Po pravé straně je obrázek outfitu, co na sobě má Sidney. A teď už přeji snad pěkné chvilky strávené u dnešního dílu!♥

„ Nechceš se kouknout na nějaký film?“ musela jsem to téma nějak otočit.

„ Jo klidně,“ usmál se Niall a políbil mě doprostřed čela.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu nikoho:

Mladý pár se prochází ruku v ruce po odlehlé části Hyde Parku. Neřeší zlověstné pohledy na ně. Neřeší hluk, ve kterém se procházejí. Neřeší ne moc čistý vzduch, který dýchají. Řeší pouze je a jejich znovu objevenou lásku. Řeší jak si užít poslední minutu spolu. Ano musí se oddělit. Bohužel. Blonďatý chlapec má nějakou povinnost. A to sice uspokojit sluch pár tisícům fanynek. Nejraději by však zůstal se svojí princeznou, a jen jí uspokojoval její dokonalý sluch. Možná i něco více. Sedli si. Dívka okamžitě položila svojí hlavu na jeho rameno. Oba spokojeně oddychovali a dívali se na právě zapadající Slunce. Nechtěli, aby tento den končil. Nechtěli, aby nic z tohohle končilo. Naštěstí nastává noc. Jedna z posledních, kterou si můžou užít společně. Buď si spolu zajdou někam za kulturou anebo zůstanou doma. Je jim to jedno. Hlavně, aby každou vteřinu byli spolu. Chlapec vstává a pomáhá dívce na nohy. Chytí jí majetnicky okolo paží, láskyplně políbí její načervenalé rty a odcházejí vstříc úžasnému večeru.

Z pohledu Sidney:

„ Dobré ráno zlatko,“ zašeptal někdo přímo u mého ucha. Ne prosím, já nechci vstávat!

„ Udělal jsem ti snídani,“ promluví znovu ten líbezný hlásek. Oči se pomalu začínají rozevírat. Jen přes malinkou štěrbinku vidím, jak se nade mnou shýbá Niall a v rukách drží přeplněný tác.

„ Děkuju moc,“ zachraptím a opřu se o čelo postele. Deku vytáhnu až ke krku. Hlavní úkol je, nepustit za žádnou cenu zimu k mému vyhřátému tělíčku.

„ Jak ses vyspala?“ pokládá opatrně, aby nic nevylil, tác na můj klín. Okamžitě se mi objeví pohled na obsah. Hodně velký obsah. Hned mě zaujme káva. Můj životabudič.

„ Dobře. A ty?“ usrknu z hrníčku vařící tekutinu.

„ Pravdu?“ zasměje se Niall a vleze pomalu za mnou pod peřinu. Zakývám na souhlas. Proč se nevyspal do růžova, stejně jako já?

„ Stále jsem přemýšlel nad dnešním dnem. Pravdou je, že mě ten otevírací koncert dost děsí,“ zakabonil svůj úsměv Niall a zakousl se do křupavého toustu.

„ Proč? Bude to zábava!“ vzala jsem do ruky nůž a namazala si džem na ještě horký plátek.

„ No, to ano, ale stejně. Budeme tady ještě tři dny a pak odjíždíme, směr Irsko. Tam budeme dva dny, no a pak to začne,“ posmutnil jeho výraz.

„ Neboj se,“ vlastně jediný kdo se tady toho nejvíc bojí, jsem já.

…

Vycházím z koupelny.  Hlavu mám plnou myšlenek ale jedna mezi nimi se naprosto tyčí. Co si mám vzít na sebe? Přibíhám ke skříni. Ne, ne, ne, možná, panebože, kde se to tady vzalo, ne, ne…Ano, to je přesně ono! Oblečení jsem na sebe hodila během vteřiny a pospíchala zpět do koupelny. Vlasy jsem natočila a zvýraznila si oči jemnou linkou. Na rty jsem si dala trochu lesku. Nechci vypadat, jako kdybych políbila jednorožce, co právě spadl z duhy. Bože, co to tady melu!