V Festival

32. Hra o ego

Další díl!!!..Trochu jsem si pohrála s Niallovým egem.:D muhaha..těšte se na dlaší díly. Podle mých představ to bude pecka. Teda aspoň doufám. Ale teď se jdu konečně už šprtat..Grr..Kdo to nesnáší stejně jako já!

Vzala jsem svůj mobil a jedním tahem ho otevřela. Hned na mě vybafla Niallova fotka. Blankytně modré oči zářily do dáli a mě dávali naději, že je vše v pohodě. Zamkla jsem mobil a znovu jsem si lehla. Nemysli na to!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Sidney:

„ Sidney, prosím, promysli si to,“ udělal psí očka a objal mě okolo pasu.

„ Jo jasně,“ zasmála jsem se a položila hlavu o Niallovu klíční kost.

„ Musíš se mnou jet. Aspoň tam. Chtěl jsem…“ oddálil se ode mě a pohlédl do mých očí.

„ Co?“ bojím se.

„ Chtěl jsem tě představit našim,“ dořekl načatou větu a opřel čelo o to moje.

„ Cože?“ můj hlas se okamžitě zvýšil tak o milion oktáv.

„ No, sami to chtějí, a já, já, já se tomu taky nebráním. Dokonce bych byl moc šťastný. Ale pokud nechceš…“ začal koktat a pohledem nevydržel na jednom bodu více jak vteřinu.

„ A kdy by se odjíždělo?“ položila jsem se na postel a začala si hrát s vlasy. Musím to nějak vstřebat.

„ Zítra pozdě večer,“ ulehl vedle mě a přebral nadvládu nad mými vlasy. Začal je různě namotávat na svoje prsty a tvořil na nich uzlíky.

„ Doopravdy?“ opřela jsem se o lokty a pohlédla na něj z výše.

„ Jo,“ uchechtl se a nakrčil roztomile nos.

„ Dobře. Tak já zavolám Carly a podle toho, jak mi to dovolí, tak bych…“

„ Ano, ano, ano!“ vyskočil na mou postel a rukama rozhodil do všech stran.

„ Uklidni se,“ posadila jsem se a jemně ho bouchla malou pěstičkou do rozkroku. Niall se okamžitě zhroutil na postel. Z jeho hlasivek se hrnuly nářky bolesti.

„ Ale copak?“ nahnula jsem se nad něj. Můj úsměv se roztáhl do nefalšovaného úsměvu. Jakého herce jsem si to nabalila.

„ Teď mi ho musíš uzdravit!“ našpulil si rty jako malé dítě, když chce vytouženou hračku. Já jen vyvalila nevěřícně oči.

„ No to určitě,“ zasmála jsem se a vlepila mu dlouhý polibek. Než se Niall stačil zorientovat, zvedla jsem se rychle z postele a šáhla pro telefon.

„ Dobrý den Carly, můžu na minutku?“ ucítila jsem Niallovi paže, jak se pomalu, ale jistě přesouvají na mé boky. Hlavu položil na mé rameno a ucho si nalepil na zadní kryt telefonu.

„ Ale samozřejmě, co potřebuješ?“ promluvil mě tak známý a milovaný hlas.

„ Je mi to trapné, ale nemohla bych si vzít na pět dní dovolenou?“ skousla jsem si spodní ret a čekala na výrok.

„ A pročpak?“ absolutně jsem z hlasu nepoznala, jestli se Carly zlobí nebo je v pohodě.

„ No já a Niall. No my. Jedeme na menší výlet do Irska a…“

„ Jasně, chápu to. Samozřejmě že můžeš. Máš hodně přesčasu, takže si to tím aspoň vybereš. A co v Irsku?“ pousmála si do telefonu a mě spadl tří tunový kámen ze srdce.

„ Niall mě chce představit…“

„ Tak to chápu. Ale neboj se. Jsi úžasná dívka. Budou tě milovat,“ řekla Carly a já ucítila, jak se Niall začíná usmívat.

„ Tak moc děkuji, Carly,“ já tu ženu doopravdy zbožňuji.

„ Není za co,“ usmála se.

„ Klidně dovezu nějaký suvenýr do hospůdky,“ napadlo mě ihned.

„ No to by bylo skvělé. Tak si to moc užijte. Oba. Dej mi pak klidně vědět, jak to všechno dopadlo. Ahoj,“ Niall mě začal líbat za ušním boltcem.

„ Jo, jo. Nashledanou,“ položila jsem mobil na stolek a chytla neposednou Niallovu hlavu do svých dlaní.

„ Copak, copak? Tebe už nebolí tvůj kámoš?“ popíchla jsem jeho ego. Naštvaně si odfrkl a chytil mě pod zadkem. Nečekal na nic a hodil mě na postel. Okamžitě se pode mnou ozval křupavý zvuk. Do háje!

„ Panebože, nechte si to aspoň na chvíli, kdy nebudu doma!“ ozval se Miin křik z obýváku.

„ My nikde nemáme soukromí,“ povzdechl si Niall a já vyprskla smíchy.

„ Neboj jednou,“ pohladila jsem ho po smutné tvářičce.

„ No jo jednou. To já už budu impotentní a ty frigidní,“ povzdechl si znovu a já se začala dusit smíchy. Chudáček můj malej. Musím s tím něco udělat!