V Festival

54. Stěhováním za lepším životem

Přináším nový díl! Předposlední. Pokud se vám líbí rozhodně se nestyďte a dejte mi vědět v komentářích! Love you all!!!!! xx Klára

„ Pa, lásko. Miluju tě,“ naposled Niall vyhledal rty ty moje a jemně skousl spodní ret.

„ Ahoj,“ sklopila jsem hlavu. Nechtěla jsem ho vidět, jak odchází.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Sidney:

„ Dobře, takže oblečení už tam mám, účty taky, doklady vezmu teď, myslím, že mohu jít,“ odškrtala jsem si poslední položky na mém papírku a vydala se do obýváku.

„ Sid, tak strašně mě budeš chybět,“ vrhla se mi do náruče Mia a pořádně zesílila naše objetí.

„ Mio, ty mě taky, ale neboj se, vždyť se budeme vídat,“ chlácholila jsem jí, ale stejně ve mně byla malá dušička. Co když se na mě naštve a už se nikdy neuvidíme? Nebo, co když se odstěhuje někam s Derekem a mně nedá adresu?

„ Dobře, tak se měj,“ opustila naše objetí jako první a mě nechala jít se obout.

„Ahoj,“ zamávala jsem na pozdrav a naposled se ohlédla za mým, teď už minulým, domovem.

Flashback:

„ Uh, ty budeš asi Mia, že?“ lámanou angličtinou jsem stydlivě promluvila na blondýnu stojící v mém budoucím domově. Byla nádherná. Lesklé, blonďaté vlasy jí sahaly až do půlky zad a celkově její postava nebyla k zahození. Úzké tílko jí dokonale obtahovalo ploché bříško a kraťásky s mnoha cvočky zahalovaly její pozadí, za které by se nemusela stydět leckterá modelka.

„ Ahoj, ano jsem Mia a ty budeš asi Sidney, že?“ natáhla ke mně svojí tenoučkou ručičku a já jí nesměle přijala. Tak tohle bude ještě sranda.

„ Kde chceš mít pokoj?“ zdá se být velmi komunikativní.

„ Uhh, no já, já, nevím,“ sklopila jsem hlavu a svůj pohled zaměřila na svoje okopané tenisky, které oproti jejím drahým sandálkům vypadaly, jako vytáhlé z popelnice.

„ Dobře, tak já si vezmu tady ten pokoj a tvůj může být tenhle,“ ukázala na dveře a pousmála se.

„ Tak jo,“ pousmála jsem se též, ale to jen pro to, že Mia mluvila strašně rychle a já jí rozuměla každé třetí slovo.

Konec flashbacku.

„ Ahoj, mám tě ráda,“ bylo poslední, co jsem slyšela, než dveře zaklapli.

„ Já tebe taky, ani nevíš jak,“ zašeptala jsem do zavřených dveří a vydala se směr můj nový domov.

…

Klíče lehce padli do zámku a já opatrně otevřela mohutné, bytelné dveře. Okamžitě se mi do nosu dostala Niallova nezaměnitelná vůně. Něco jako směsice velmi peprné kolínské, sladké aviváže a chlapského pižma. Zaklapla jsem dveře a své tenisky hodila do botníku. Uf. Bundu pověsila na věšák a rozešla se do obýváku. Vše tu bylo úplně stejné, jako když jsem tu byla naposledy. Šedivá sedačka dominovala chladnému obýváku a hudební ceny rozzářily, jindy absolutně nudné poličky. Jedním z miliardy ovladačů jsem zapnula televizi a naladila na ni hudební pořad. Za rytmu nějaké cizí hudby jsem se vydala do ložnice a začala oblečení věšet na volná ramínka.

…

„ A jak se máš?“ nabrala jsem si na lžičku vařící kuřecí polévku z prášku. Nic jiného jsem tu nenašla a nakupovat chci jít až zítra.