V Festival

5. Co on tady?

5. díííl...Je trochu delší, ale snad to nevadí :D Pěkně jsem se rozjela v příběhu, ale teď je problém, že nevím, jak dále..teda vím, ale došla mi slova..:D Tak si ho užijte a hvězdičky a komentáře neurazej :)

„ No oba jsme to chtěli, sice Niall asi více, ale já taky. No a potom se ve mně něco seklo a já se zvedla, oblékla, a odešla pryč,“ zkráceně jsem jí všechno vyklopila a koukala, jak bude reagovat.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Chvíli koukala dost nepřítomně, ale po chvíli si asi začala uvědomovat, co jsem jí právě řekla.

„ Jakože jsi zdrhla?“ vyklopila na mě nevěřícně.

„ Ano,“ snažila jsem se zahuhlat, ale prostě to nešlo. Měla jsem pocit sebeponížení, který k smrti nenávidím. Slzy začaly smáčet mojí studenou tvář a všude kde protekly, vytvořily slané cestičky. Náhle jsem ucítila teplé paže obepínající moje chvějící tělo. Mia.

„ Děkuju moc.“ zašeptala jsem do jejího svetru a doufala, že se mi nevysměje.

„ Hele přemýšlím nad tím, že jsi hrdina,“ náhle ze sebe vyklopila, když jsme se od sebe odtáhli a já šmátrala po kapesníku.

„ Proč proboha?“ řekla jsem hned po tom, co jsem si otřela slzy.

„ Myslím, že kdybych byla na tvém místě, tak bych se s ním vyspala a pak toho hned litovala. Chápeš mě? Ty se nemáš litovat, že jsi utekla! Musíš být šťastná, že si neskončila, jako jeho další oběť,“ vysvětlila mi její názor na věc. Já jen přikývla na souhlas, ale moje duše si to stále vyčítala.

Ten den navečer:

„ Hele Mio, tak já odcházím,“ zavolala jsem od dveří na kamarádku, která právě ležela na sedačce a jedla večeři.

„ Jo, jasně. Čau a měj se!“ odpověděla a já s klidným svědomím mohla odejít do práce. Tak jako už posledních osm měsíců jsem nalezla do červeného autobusu, a nechala se odvést směrem do středu Londýna. Hned po vylezení si to moje nohy namířily směrem ke klubu, nad kterým svítil jasně nápis Irish pub. Miluju svojí práci, i když spousta lidí by řeklo, že práce servírky není nic moc. Já jí ovšem miluji. Naplňuje mě to, jako nic jiného na světě.

„ Dobrý večer Carly!“ pozdravila jsem svojí milovanou spolupracovnici. Je to už postarší paní, vlastně už v důchodu, ale v tomto podniku pracuje už od jeho založení, proto jí ani nevadí, že nedostává výplatu. Kratší šedivé vlasy jí dodávají šarm a kulaté brýle nízko sesazené na kořeni nosu tomu jen napomáhají.

„ Ahoj Sidney, jakpak jsi sis užila ten váš mládežnický sněm?“ nadhodila otázku a s úsměvem na tváři mě pohladila po rameni. Myslím, že mi skvěle nahrazuje mojí babičku, která už bohužel není mezi námi.

„ Myslíte festival Carly?“ zasmála jsem se jejímu názvu pro fesťák.

„ No myslím tamto, kam jsi jela,“ odpoví a roztáhne koutky do nefalšovaného úsměvu.

„ Ano, festival. Bylo to dokonalé Carly. Pořádně jsem si zatancovala a taky jsem nachytala kousky slunečních paprsků,“ zasnila jsem se nad tou představou, jak skáču u podia jak vyšinutá a Mia všechno fotí.

„ Tak to je dobře. A co nějací amanti? Našli se tam?“ začala mě popichovat. Ne, tahle konverzace vede tam, kam přesně dnes nechci.

„ No Carly, to byste nepochopila,“ snažila jsem se to nějak utnout. Ale jediné co se utlo byl můj výraz. Zase zkameněl a já měla co dělat, abych se nerozbrečela.