V Festival

20. Where is pizza?

Vážení je to k neuvěření, ale máme tu druhou desítku! Moc Vám děkuji všem za přízeň a doufám, že si tento příběh užíváte stejně jako já. Psaní této story mi dalo úplně nový nadhled na věc. Uvědomila jsem si, jak těžké být přítelkyně kluků, nebo jakékoli světové star. Upřímně obdivuji Eleanor, Perrie a Sophii. Musí to být velmi silné ženy. Jiank mě vaše komenty vždy moc potěší, takže za to taky moc děkuji. ENJOY IT!

„ Nialle!“ zařvala jsem z posledních sil.

„ Co se stalo?“ rozutekl se ke mně a políbil na čelo.

„ Chtějí mě, chtějí…Zabít!“ vysoukala jsem ze sebe.

-----------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Nialla:

Tak tohle bylo na mě doopravdy už moc. Ještě bych přežil, kdyby něco takovéhle ho psali fanynky mě, ale to, že to píšou, a dokonce volají Sidney nedokážu vystát.

„ Sidney, to bude v pořádku. Nikdo se tě ani nedotkne. O to se postarám!“ kolébal jsem s Sidney tam a zpět. Doufám, že se uklidní. Nemůže to být pro ni lehké.

„ Jen už prosím tě, neber žádné cizí hovory ani nekoukej na ten internet,“ nechtěl jsem znít moc nadřazeně, ale tyhle dvě zásadní pravidla musí časem pochopit. Sidney zakývala hlavou. Okamžitě jsem vyndal z kapsy kapesník a podal jeden Sidney. Začala si stírat mokré cestičky po tvářích. Nepřestával jsem ji kolébat.

Z pohledu Sidney:

Bylo to velmi uklidňující cítit teplo, které se šířilo z Niallova objetí. Můj tep se okamžitě zklidnil a dech též. Proč mě ale takhle nenávidí? Nic jsem jim neudělala! Kdyby mi Mia a záhy i Niall neřekli, že Niall je jeden z členů One Direction, nikdy bych se to nedozvěděla. Neměla bych ponětí, s kým vlastně chodím. Jen bych věděla, že jsem našla velmi milujícího a starostlivého přítele.

„ Nialle?“ vzhlédla jsem výše, abych viděla do Niallovy tváře.

„ Hmm…“ zabručel a moje čelo obdařil motýlím polibkem. Šlo vidět, že ho to všechno moc trápí.

„ Děkuji,“ šept opustil moje ústa. Kdyby nebylo jeho, nevím, jak bych to celé zvládala sama.

„ Ale prosím tě,“ ještě více zpevnil naše kolébavé objetí. Bradu si položil na temeno mé hlavy a prsty obkresloval nesmyslné znaky na mých zádech. Uklidilo mě to.

…

„ Co to tady tak smrdí?“ už delší dobu se mi dostával do nosu štiplavý zápach.

„ Kristova noho,“ vyletěl Niall jak žíznivá střela směrem do kuchyně. Neváhala jsem ani sekundu a vydala se za ním. No ty číčo! Celá kuchyň byla zahalena do šedivého kouře, který odcházel z pánvičky položené na sporáku. Byl tak štiplavý, že oči ani ne po minutě začali strašně pálit. Nešlo vidět ani na krok. Niall ihned vzal do rukou utěrku a rychlým švihem zchodil pánev do dřezu. Otevřeli jsme všechna dostupná okna a modlili se, aby nás nepřijeli navštívit hasiči.

„ Co to mělo být?“ zeptala jsem se Nialla při pohledu do pánvičky, ze které se ještě trochu kouřilo. Černá ztvrdlá hmota vypadala všelijak. Hlavně ne jedle.

„ No smažená vajíčka,“ usmál se nevině. Začala jsem se smát. Konečně po těch všech špatných zprávách jsem měla důvod ke smíchu.

„ No jo, ale co teď budeme mít k obědu?“ pronesl fakt smutným hlasem Niall. To mě donutilo ještě více se zasmát.

„ A kde je vlastně Mia?“ zděsila jsem se.

„ Potkali jsme se na chodbě i s tím klukem a říkala mi, že jde na noc přespat k němu,“ Niall stále koukal zhrzeně do dřezu. Fakt mě překvapilo, že Mia z Nialla neomdlela.

„ Aha,“ asi jsem je doopravdy moc překvapila. Chudáci. Nachytáni při činu. No to vlastně my jsme byli taky. Sakra! Nemysli na to zase!

„ A co teda bude k tomu obědu?“ Niall má fakt hlad. Přešla jsem se podívat do naší lednice. Prošlý jogurt, načatá čína a nějaká rajčata. Právě mě došlo, proč je Mia tak hubená. Z tohoto se naprosto nedá najíst.

„ No nic. Musíme objednat pizzu,“ zhodnotila jsem. Teda pokud nechceme dostat průjem z té divně, bůh ví, jak dlouho otevřené číny.

„ To bych fakt nedělal. Paparazzi si nás dokážou najít i tady,“ smutně naznačil Niall. Začínám se cítit jako lovná zveř. Nebo jako Katniss Everdeenová v Hunger Games.

„ Aha,“ smutně jsem svěsila hlavu.

„ A nemáte třeba nějaké zásoby?“ myslím, že Niall byl na pokraji zhroucení. Nevěděla jsem, že má fakt takovou závislost na jídle. Mrazák! Okamžitě jsem k němu doběhla a rychlým švihem ho otevřela. Bingo! Poslední sýrová pizza.

…

„ Není jako z pizzerie, ale chutná mi!“ zakousl se Niall do trojúhelníku a popotáhl dlouhý tahavý kus sýru.

„ Je výborná!“ udělala jsem přesně to samé. Byla to pohoda. Válet se na posteli, jíst pizzu a poslouchat tony velmi chytlavého songu z rádia. Kéž by nebyl ten okolní svět a existoval jen ten náš. Dokonalý.

„ Sidney, my to zvládneme,“ jemně mi Niall zmáčkl paži a políbil mě svojí umatlanou pusou. Jedno je jasný. Miluju ho nad vše.