V Festival

37. Jablko nepadá daleko od stromu

Další díííl! Překopala jsem svoje plány, co se komu stane, takže se dočtete tu lepší a pozitivnější verzi. Snad mi poděkujete, protože to, co jsem chtěla napsat by jste asi těžko rozdýchávali..:DDD 

„ Děkuju vám moc. Za všechno,“ nervózně jsem sklopil hlavu.

„ Cože? To přeci nemůže být pravda! Vždyť jí přeci nic nebylo!“ ozval se výkřik z chodby.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Z pohledu Nialla:

Všechny pohledy náhle padly na mě. Nikdo nechápal, co se právě stalo. Spíše, co se komu stalo.

„ Omluvte mě, prosím,“ vstal jsem rychlostí blesku ze sedačky a rozutekl se na chodbu. Stála tam, jak opařená a v třesoucí ruce svírala telefon.

„ Ano, ano chápu. Jo, jasně. Teď bohužel nemohu, ale za dva dny? Dobře. Nashledanou,“ típla telefon a stále se pohledem nehnula z jednoho bodu. Oči se jí leskly a každou vteřinou to vypadalo, že se z nich spustí vodopád malých slziček.

„ Co se stalo?“ chytil jsem jí za obě paže a trochu s ní zatřásl.

„ Mia, ona,…“ koktala.

„ Co je s Miou?“ chytil jsem její tváře do mých dlaní a pokoušel jsem jí uklidnit. Sám jsem z toho byl v šoku. Co se stalo? Ztratila se? Srazilo jí auto? Leží v nemocnici? Zemřela? Ne proboha!

„ Ona…“ stále se nemohla vysoukat.

„ Co?“ ztrácel jsem nervy. Mia mi za ty dny dost přirostla k srdci. Díky ní jsem znovu mohl oživit lásku k Sidney.

„ Dostala epileptický záchvat a teď je v nemocnici,“ konečně dořekla tolikrát načatou větu.

„ A jak se to stalo? Ona měla epilepsii?“ nedokázala to moje hlava pobrat.

„ Nevím, prý se jí Derek nemohl dovolat, tak běžel k nám domů. A když mu neotvírala, vyrazil dveře a našel jí tam na zemi v křečích,“ opřela se o zeď a zhluboka dýchala.

„ Ale je v pořádku, ne?“ uklidňoval jsem spíš sám sebe.

„ Její stav je prý stabilizován, ale nikdo nechápe, jak se to mohlo stát,“ opřela svojí hlavu o moje rameno a stále zhluboka dýchala.

„ Neboj se, všechno bude v pořádku,“ dlaněmi jsem jemně přejížděl po jejích zádech.

„ Snad ano, ale vystrašilo mě to,“ zvedla pohled do mých očí.

„ Chceš se tam vrátit?“ ukázal jsem směrem na obývák.

„ Určitě,“ poupravila si vlasy a srovnala zmuchlanou košili. Pevně jsem propletl naše prsty a vydal se zpět za rodinou.

„ Je vše v pořádku Sidney?“ okamžitě přešla mamka k Sidney a pohladila jí starostlivě po ramenech.

„ Ano, snad ano,“ pousmála se Sidney a mě nezbylo nic jiného než tuhle statečnou dívku políbit na spánek.

…

„ Děkujeme moc za všechno,“ stáli jsme u hlavních dveří a Sidney se objímala se všemi.

„ My děkujeme za návštěvu,“ pohladila mě mamka po tváři a vlepila sladkou pusu na čelo.

„ Uvidíme se na koncertě!“ mamka si ještě naposled potřásla rukou se Sidney.

„ Vy budete dnes na koncertě?“ podivila se Sidney. Aha, tak už vím, co jsem jí zapomněl říct! Blbče!

„ Ano všichni,“ usmála se mamka.

„ Tak to je skvělé! Tak tedy zatím,“ nechal jsem Sidney projít jako první a poté jsem vyšel i já.

 „ Byla si dokonalá,“ nezmohl jsem se na nic.

„ Proč?“ usmála se Sidney a začala si nasedat do auta. Nechal jsem její otázku vyset ve vzduchu a šel se posadit za volant.

„ Proč tedy?“ začala se smát. Konečně po delší době slyším její neuvěřitelný smích. Tak moc mi chyběl.

„ Proto,“ zasmál jsem se s ní a nastartoval auto. Vyjel směr domov mého táty. Nemůžu se dočkat až Sidney pozná.

„ Aha,“ zasmála se ještě víc Sidney a své dokonalé nohy položila na přední desku. Moje ruka se okamžitě přemístila na její stehno a trochu jsem ho zmáčkl.

„ Miluju tě,“ stiskla mojí ruku na jejím stehně. Husí kůže mě vyskočila všude. Prosím, ať tahle chvíle nikdy neskončí.

„ Já tebe taky,“ přesunul jsem dlaň na její líčko a pohladil ho.

…

„ Bojím se,“ zašeptala potichu u dveří, když jsme čekali, než nám táta otevře.

„ Nialle!“ nestihl jsem jí nic odpovědět a už si mě otec tahal do náruče. Bylo skvělé ho zase po tak strašně dlouhém čase obejmout. Otce, který mi vždy dodával naději, vodil mě na fotbalové zápasy a vysvětloval mi chlapecké věci. Klidně i na včeličkách nebo králičkách. Prostě můj skvělý táta.

„ Tati, tohle je Sidney. Sidney, tohle je můj táta, Bobby,“ představil jsem Sidney dalšího člena mé milované rodiny.

„ Těší mě Sidney,“ nastavil táta k mé lásce ruku a ona jí s úsměvem přijala.

Z pohledu Sidney:

„ Neřekl si mě, že je to až taková kočka,“ nahnul se Bobby k Niallovi. No jo. Humor se v jejich rodině nezapře. Nezbývalo mě nic jiného, než se rozesmát.

„ Tak pojďte mládeži,“ uvolnil nám vstup do menšího, útulně vypadajícího baráčku.

„ Počítám, že jste už po obědě. Dáte si čaj, kávu, nebo džus?“ ani jsme se nevyzuli a už nás začal obsluhovat.

„ Džus by byl fajn,“ odpověděla jsem.

„ Jo já si taky dám džus,“ přidal se hned Niall a už mě táhl do obýváku. Okamžitě při vstupu mě do očí padl obrovský pytel opřený o židli.

„ Tak už se to nese,“ přicházel Bobby a nesl na tácu tři skleničky s džusem a miskou se sušenkami.

„ Co to je, tati?“ ukázal Ni na pytel. Tak i jeho to zaujalo stejně, jako mě!

„ Ani se neptej,“ zasmál se Bobby a postavil před nás sklenky.

„ Děkuji,“ slušně jsem poděkovala a upila si z vynikajícího, skvěle vychlazeného džusu.