V Festival

7. Plán 2/2

Předem se omlouvám za pozdější dodání příběhu. Celý minulý týden jsem řešila pondělní talentovky na střední, které dopadly přijmutím :) a navíc mi došla múza...Snad se bude líbit. A navíc POZOR! Tuhle část věnuju uživatelce JiinaMonikaJiinaSchm :) děkuju za to, že jako jediná skoro pravidelně komentuješ..jsem vždy moc ráda! :3

„ Odpustíš mi tedy?" naléhal jsem znovu.

„ Promiň, ale práce čeká," odpověděla a vydala se za dvěmi ženami ke stolu.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Z pohledu Siney:

Proč jsem ho takhle odbyla? Měla jsem jeho omluvu přijmout. Jsem prostě blbá!

„ Tak, už se to nese. Dva ovocné čaje pro vás,“ s úsměvem jsem položila hrnky na stůl, a dělala, že se nic zásadního právě teď nestalo.

„ Slečno, tak mu odpusťte,“ ozvalo se za mými zády, když jsem odcházela zpět k baru. Otočila jsem se za hlasem přicházející od stolu, který jsem právě teď obsloužila. Jedna z dam na mě mrkla. Odpustím, naznačila jsem ústy a odešla jsem. Cestou zpět jsem procházela okolo Niallova místa. Seděl tam, sklesle se tvářil a dva ostatní kluci se mezi sebou bavili. Ihned co jsem se začala přibližovat k jeho místu, zvedl hlavu a podíval se na mě zase tím svým tázacím pohledem. Bože, proč má tak dokonalý úsměv? Přesně jsem věděla, co chci udělat.

Z pohledu Nialla:

Cítil jsem se hrozně. Věděl jsem, proč se mi do té hospody nechce. Chtěl jsem, aby mi dala poslední možnost, ale ona, jakoby neslyšela mojí otázku. Náhle se to stalo. Přibližovala se zpět k našemu stolu a já jen tázavě zvedl hlavu. Víte, co by kdyby. Radši jsem se usmál, abych nedal na sobě vědět to, jak moc jsem zdrcený.

„ Nialle, můžeš na chvíli prosím?“ zdálo se mi to, nebo právě teď na mě promluvila moje princezna? Nezdálo, rozhodně nezdálo Nialle.

„ Ano, jasně, samozřejmě,“ odpověděl jsem zaskočeně všemi možnými slovy, který mají pozitivní význam. Vstal jsem od stolu a s nechápavými pohledy kluků, jí následoval. Prodíral jsem se za ní davem návštěvníků, až jsme se dostali k baru.

„ Pojď,“ ozvala se mým směrem a ukázala směrem do přípravny pokrmů. Co tam se mnou chce dělat? Určitě tě nechce znásilnit jako ty jí Horane! No tak přestaňte moje myšlenky!

„ Jo jasně,“ zašeptal jsem.

Z pohlednu Sidney:

Něco na mojí větu zašeptal, ale mě bylo úplně jedno, co to bylo, protože jsem se soustředila na čin, který jsem právě chtěla udělat.

„ Zavři za sebou prosím,“ trochu jsem si připadala jako majitelka psa a ne dívka co mluví na chlapce. Udělal však to, co jsem chtěla. Nádech a výdech Sidney, to dáš! Otočila jsem se na něj a pohlédla mu do tváře. Byl na něm výraz alá co potřebuješ. Věděla jsem přesně, co potřebuju. Využila jsem toho, že stále stál zády ke zavřeným dveřím a začala se k němu pomalinku přibližovat. Hm je to divné, pokaždé tohle dělají chlapci, ale musela jsem to prostě udělat. Nazvedla jsem pravý koutek a přidala i ten levý. Snažila jsem se usmát, ale vznikl z toho jeden velký škleb. Byli jsme od sebe dvacet centimetrů. Snížila jsem tuhle vzdálenost na deset, sedm, čtyři. Dýchali jsme si přesně do tváře. Do toho! Zavelela moje mysl a já se dotkla svými plnými rty těch jeho úzkých linek. Chvíli byl strnulý, ale po chvíli si uvědomil, co děláme. Ucítila jsem krátký úsměv během polibku, to mi dalo sílu pokračovat hlouběji do jeho úst. Můj plán byl však odhalen a rychlým škubem jsem se ocitla zády ke dveřím. Niall jemně zapřel dlaně vedle mé hlavy a jazykem olízl můj spodní ret. O bože líbá lépe než vypadá! Ale on vypadá skvostně! Dala jsem mu svolení a on vstoupil jazykem do mých úst. I když to nebylo prvně, co jsem se s ním líbala, bylo to jako poprvé. Motýlci létali v mém břiše, až mi málem explodovalo tělo. Bylo to neskutečné. Po chvíli jsme se od sebe oddělili.

„ Takže, vše je odpuštěno?“ polohlasem se zeptal a stále zůstal opřený čelem o to moje. Zakývala jsem na souhlas a svoje mínění upevnila láskyplným polibkem, který mi byl záhy opětován.

Z pohledu Nialla:

Z přípravny jsme vyšli ruku v ruce. Všechny pohledy najednou začaly směřovat na nás, ale mě to nevadilo. Byl jsem pyšný. Ne na sebe, ale na mojí sladkou polovičku. Je prostě dokonalá. Jsem rád, že moje srdce patří zrovna jí a obráceně.

„ Počkám tady na tebe do půlnoci, kdy končíš. Ju?“ zašeptal jsem jí do ouška a políbil na líc. Naše prsty byli stále propletené.

„ Počkej, od kdy znáš moje směny?“ začala se smát jejím dokonalým smíchem, který začínám pomalu poznávat.

„ To neřeš,“ usmál jsem se na ni a šel se posadit zpět ke klukům. Harry, byl už docela v náladičce, takže ten si ani nevšiml, že jsem se na chvíli vypařil, za to Liam si toho všiml - a to dost. Ou jé...to bude zase výslech!

„ Kam si s ní odešel?“ moje prdel si ani nedosedla na židli a už to tady bylo.

„ Jen jsme si museli něco vyřídit v soukromí,“ rychle ze mě vyšlo a usrkl jsem si ze sklenice zlatavého moku. Můj pohled stále padal na ni. Pohybovala se za barem tak lehce, že i kdyby vypnuli proud, věděla by, kde co je. Naše pohledy se střetly. Usmála se stydlivým úsměvem a rychle sklopila pohled. Byla jako právě narozené štěňátko. Tak roztomilé a nevinné. Bože, co to tady melu!

…

Bylo za minutu půlnoc. Hospoda se pomalu vylidňovala a já se vydal čekat na svojí princeznu k zadnímu vchodu. Liamovi, který musel Harolda odnést na zádech jsem řekl, že mě tu můžou nechat. Náhle se rozrazily dveře. Štěstí, že jsem stál opodál, jinak by už kolem mé hlavy létali ptáčci. I když jsem věděl, že mě za tohle bude nenávidět, udělal jsem to.

Z pohledu Sidney:

Uf, konečně mě dnešní směna plná životních zvratů skončila. Niall mi řekl, že na mě počká, tak snad ho někde u hlavního vchodu najdu.  Najednou se to stalo. Někdo mi dal dlaň přes oči a moje unavené tělo si přitáhl k sobě, navíc druhou dlaň přesunul na pusu, takže jsem nemohla ani křičet. Začala jsem kopat nohama a rukama rozhazovat do všech stran. Bylo to nechutné, ale napadlo mě útočníka kousnout.

„ Auuu!“ vyjekl útočník. Tak a máš to, ty hajzle! Počkat.

„ Nialle?“ vykřikla jsem, když jsem se na toho hajzla podívala, kvůli lepšímu identifikování podezřelého. Ano, ráda sleduju americké kriminálky!

„ Ty máš teda stisk“ řekl a a objal mě okolo boků.

„ A ty máš zase kuráž na to strašit tvoje holky!“ řekla jsem uraženě. Mé ledové rty se ihned začaly oteplovat, poté co se jich svým rty dotkl Niall.

„ Tak svoje holky jo?“ začal si mě dobírat.

„ Oukej, tak ne no. Tak tvoje kmošky na líbání,“ zašeptala jsem a jemně ho bouchla do hrudníku. Niall najednou poklekl na jedno koleno. On mě jde žádat o ruku?

 „ Přijmi mojí ruku a staň se mojí holkou,“ vyšlo z něho. Oba jsme se začali smát a já na souhlas mu skočila okolo krku.