Dark life of Sirius Black

23 - Ples 2/2

Přiblížili jsme se na pár milimetrů. Naše rty se skoro dotýkaly a přesto ten okamžik nedospěl ke konci. Jak jsem ji držel, na její kůži byla cítit husí kůže. Chloupky se jí zvedaly, což mi dělalo neskutečnou radost. Už delší dobu panovalo mezi námi neznáme napětí. Moje oči jakoby od nějaké chvíle nezaujala jiná dívka. Marlene se mi prostě dostala pod kůži na tolik, že už jsem ji nikdy neviděl ve stejném stínu jako dříve. Od prvního ročníku to byla pouze blondýnka za Lily Evansovou, věčnou mučitelkou Jamese Tak dlouho se schovávala a pak najednou BUM. Ten pocit do mě vrazil jako velký autobus. Nikdy se mě žádný člověk, kromě Jamese a Remuse, tolik nedržel. Tato malá blondýnka však byla jako klíště. Nemohl jsem ji setřást.
Naše dechy se spojovaly a vzduch vycházející z našich úst do sebe narážel. Skoro jsem ty její rty cítil na svých, když se odněkud vynořil ten slizký, jedovatý hlas.

„Tys sem přivedl mudlovskou šmejdku?" vyčetl mi Lucius Malfoy. Odtáhl jsem se od Mar a stoupl si před ni, abych ji svým tělem alespoň trochu chránil.

„Ach, vážně se musíme ohánět tak hanlivými slovy, pane Malfoyi?" odvětil jsem mu nadneseným hlasem s úšklebkem na rtech.

„Blacku, být tebou tyhle řeči nevedu. McKinnonové se možná dá odpustit její naprostá nevědomost a blbost, která ji sem dovedla, ale tobě ne. Moc dobře víš, co by se stalo jak jí tak tobě, kdybych se rozhodl mluvit," platinový blonďák se jedovatě pousmál a já se se stále arogantním výrazem stáhl.

„Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale já jsem tu taky Luciusi," sykla Marlene za mnou a propálila ho svým modrým pohledem.

„Moc dobře si to uvědomuju. To je vlastně hlavní důvod proč jsem přišel," jeho hlas přerušila hrající hudba, která se rozezněla, „Nu, mohli bychom si zatančit, ne?" zvedl k blondýnce svou ruku a já na něj výhružně zavrčel. Zezadu mě chytli za rameno jemné prstíky. Nějak se mi povedlo zklidnit.

„Půjdu," přijala ruku dívka za mnou a já nechápavě koukal. Odpovědí mi byl jen uklidňující pohled. Malfoy chytl Marlenin pas a začal se s ní zmítat za zvuku klasické hudby. Pozoroval jsem je velmi zaujatě a nemohl z nich spustit zrak. Jejich obličeje se přibližovaly často až příliš blízko k sobě, stále si něco šeptali a já mohl puknout vzteky.

„Copak, copak, nezmiňovala jsem tuto žárlivost už na začátku roku. Tady nám někdo žárlí na Luce?" Sípavý hlas bych poznal kdekoli. Otočil jsem se čelem ke své sestřenice. Muselo se jí nechat, že na dnešní večer se pořádně nastrojila. Měla velmi úzké, krvavě rudé šaty s až moc vysokým rozparkem. Stála na černých jehlách, díky čemuž měla oči ve stejné úrovni jako já, a z vlasů měla sčesaný velký francouzský cop. Ten se jí táhl až na rameno. Její černé, prázdné oči byly olemované třpytivými, tmavými linkami. Kdybych nevěděl, kdo to je, doufal bych si i tvrdit, že je sexy.
„Má dráha sestřeničko, to spíš ty bys měla žárlit. Támhle je Berenika Flayersová a velmi blízko natisklá na tvého drahého Rudolfka," ušklíbl jsem se a ukazováčkem jí vyznačil cestu k jejímu přítelíčkovi. Mrštně jako kočka se otočila a pohledem zamířila přímo k němu. Chudák Lestrange byl probodnut jejím ostrým pohledem a přitom si pouze naplňoval svou sklenici tekutou čokoládou.
„Ha, ha, ha...pobavili jsme se, že Siriusku? Já ale nepřišla pro tvůj otřelý humor. Požádej mě o tanec," zašklebila se na mě, při čemž odhalila bílé zuby za rudou rtěnkou. S otráveným pohledem jsem nedbale zvedl ruku, kterou přijala, a i my se pustili na parket.
„Belli, víš ale, že my dva nemůžeme..." udělal jsem dlouhou odmlku, také mi utekl jeden nebo dva vytáčecí pohledy. Na ně bylo odpovědí jen duchaplné obrácení panenek vzhůru.
„Ty jsi nepoučitelný, víš to? Ovšem nikdy mi nedošlo, jak moc pitomý musíš být. Přivést sem tu mudlovskou šmejdku nebyl dobrý nápad," vše říkala skoro až se starostlivým tónem a opět, pokud bych ji neznal, snad jí ho i uvěřím. To však nezastřelo její hnusné oslovení pro Marlene, hned po jeho zaznění, jsem automaticky zvýšil svůj stisk a skoro jí rozdrtil ruku.