Myslím, že každý z nás chtěl vždycky znát příběh střeštěného a vždyrozcuchaného Jamese, tichého avšak velmi chytrého Remuse, dokonalého Cassanovi s těžkou minulostí Siriuse, nepolevující a nadané Lily a zlomeného Severuse. Ke všem jsem si dovolila p...
„Amber," zašeptal jsem asi v sedm ráno krásné blondýnce v mé posteli, „měla bys vstávat, nechceš přece, aby měly holky řeči."
„Ehmhm...cože?" probrebtla a zamrkala očima. Zakroutil jsem těma svýma. Nesnášel jsem, když holky nechtěly odejít...co jako čekaly?
„Říkám, že už je pozdě a ty přece nechceš, aby měly holky řeči kvůli tvému..ehm...večernímu programu," uchechtl jsem se a nenápadně vysunul ruku zpod jejích zad. Otočila se ke mně čelem a nečekaně mě políbila. Chtě nechtě jsem se musel usmát a poukázat očima na její oblečení.
„Jasně...máš pravdu," usmála se na mě a vyšvihla se na nohy, opravdu krásné nohy, ze kterých jsem nemohl spustit oči.
„Hele, hele, takže ty mě nejdřív vyhodíš a teď mě tu budeš očumovat?" zahihňala se a odcupitala si pro sukni od školní uniformy. Ležela na zemi, a proto když se pro ni ohýbala, dělala to, co nejpomaleji to šlo. Zasmál jsem se pro sebe.
„Můžeš si za to sama Ashley...koukni, co děláš," pořád jsem měl rty v širokém úsměvu. Ten ale rychle zmizel, protože se rychle zvedla, oblékla sukni a otočila se na mě s hůlkou v ruce bez náznaku pobavení v očích.
„Jmenuju se Amber," zahřměla a vztekle se vydala ke dveřím. Vyběhl jsem za ní a stoupl si mezi ni a dveře.
„Promiň Amando...ch-chci říct Amber," v tuhle ránu byla už tak naštvaná, že vyskočila ven.
„Ty prase," zařvala na mě a práskla dveřmi. Nepatrně jsem vykoukl, jedním směrem uháněla ona a na druhé straně jsem viděl otevřené všechny dveře.
„Show skončila pánové...repete nebude," zasmál jsem se a máchl rukou, aby všichni zalezli dovnitř. No a k mému udivení-vlastně ne, čekal jsem to- všichni zapluli zpět a zavřeli za sebou dveře. Podíval jsem se zase směrem, kterým odešla Ashley, nebo Amber? Bože kdo si to má pamatovat?. A ze společenky naopak přicházeli James s Remem. Šli jako oživlé mrtvoly a oba mě probodávali pohledem tak, že jsem mohl přísahat, že za chvíli zemřu. Nevinně jsem se na ně usmál.
„Tak aspoň, že to s Amber dopadlo dobře," zakroutil pohledem Remus a svalil se do své postele.
„Nesouhlasím, nestálo to za to. Už nikdy na té pohovce nespím, doufám, že tomu rozumíš. Klidně tu příště budu s vámi," zamumlal a praštil sebou na polštář.
„No tak...kluci...přece mě chápete, ne? Viděli jste snad Amandiny nohy, ne?" zasnil jsem se.
„Tak za prvé-Byla to Amber. Za druhé- Nechápu tě...tvoje choutky jdou naprosto, ale naprosto mimo mě. A za třetí-jestli se tohle bude ještě někdy opakovat, uvidíš moje nohy ve tvých temných místech," zvládl na jeden nádech James a opět si zalezl pod peřinu. Obrátil jsem se na Rema.
„Ty mi ale rozumíš, že jo, brácho?" uchechtl jsemse a ani nečekal na odpověď. Nehodlal jsem být ani o vteřinu déle vzhůru, protojsem sebou práskl do své vyhřáté postele a v okamžiku usnul
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Kluci!!! Vstávejte....zaspali jsme, máme pět minut na snídani a začínají nám Dějiny čar a kouzel." ječel Remus na celý pokoj.
„Ne-e," zamumlal jsem směrem do polštáře. V tu chvíli ze mě sletěla peřina. Nejdřív jsem se oklepal zimou, protože přece jen jsem spal jen v kalhotách od pyžama, ale to opravdu nemohlo zabránit mému spaní.
„Siriusi, okamžitě vstávej!" zakřičel na mě ještě jednou Rem, ale já nehodlal vstávat minimálně ještě hodinu do Lektvarů.
„Jen ho nech Náměsíčníku," zašveholil James a to už jsem věděl, že je něco špatně. Vyšvihl jsem se do sedu, ale bylo pozdě.
„Aquamenti," pronesl James a já dostal přímo do obličeje proudem vody. Když přívod vody ustal, jen jsem s vraždícím pohledem koukal na Jamese, který se zatím válel smíchy po zemi.
„Viridi crines," obrátil jsem na něj s úsměvem jedno kouzlo ze svých tajných zásob.
„Co to bylo? Tichošlápku...jestli to bylo něco jako posledně, zabiju tě. Těch pupínků jsem se zbavoval asi dva týdny."
„Neboj, nikdy nepoužívám stejný trik dvakrát," mrkl jsem na něj a měl jsem potíže, nevyprsknout smíchy. A největší problém to byl ve chvíli, kdy si James prohrábl své jindy hnědé, rozcuchané vlasy, které teď ovšem nabíraly jedovatě zelenou barvu. Pro jistotu jsem se otočil, hodil na sebe školní uniformu a nakonec pečlivě učesal černé vlasy, které jsem posléze zastrčil za ucho. Remus vyšel z koupelny, zrovna když už James vycházel ze dveří, tak jsem se rychle rozběhl k němu a zatáhl ho zpět do tmavé místnosti.
„Co to má sakra James na sobě?" podíval se na mě s vyčítavým pohledem, ale já v nich stále viděl jiskřičky od pobavení.
„To je jedno...jen to nesmí zjistit, dokud nedojde do Velké síně. Řekni, že mě v tom nenecháš?" vytáhl jsem na Rema své psí oči. Jeho vyčítavý výraz se už neudržel a povolil. Zakroutil hlavou a musel se zasmát.
„Tak jo..." vydechl, a jakmile jsme uslyšeli Jamesův křik zpoza dveří, vyšli jsme ven.
„Co jste tam dělali? Doufám, že ses nesnažil vynahradit Siriemu pozornost, kterou mu měla udělit Amber," zasmál se James a my oba na něj vrhli vraždící pohled.
„To bys nepochopil, Dvanácteráku," uchechtl jsem se a oba jsem chytil kolem krku, tak jsme všichni tři vyšli ven ze Společenky a rovnou do Velké síně.
Ahoj :3 moc mě těší počet přečtení u první části :3 tak doufám, že se vám to líbí :D pokusila jsem se přidat kratší, ale první pořádnou kapitolu :D chtěla jsem vás moc poprosit o komentáře a nějaký názor na to, jak píšu...jestli často nacházíte chyby a tak :)
