Dark life of Sirius Black

4 - Neobvyklé lektvary

Sirius
Na lektvary jsme s Jamesem doběhli už po začátku hodiny. Celá třída byla zaklesnutá ve svých kotlících nebo učebnicích. Od někoho se ozývalo bublání, někteří nadávali nad jejich nevroucí tekutinou a Frank Longbottom, jako ostatně vždy, se snažil chytat obsah svého kotle, který až přesvědčivě připomínal apokalyptický sliz. Musel jsem se nad ním uchechtnout, čímž jsem ovšem neupozornil jen na sebe, ale i na plížícího se Jamese, který se už pomalu usedával k Removi.
„Ach...pan Potter a pan Black. Kdepak jste se nám toulali?" zaskřehotal Křiklan a pár očí se na nás obrátilo. Jelikož jsme měli opět hodinu se Zmijozelem, byla mezi nimi i Bella a Snape. Snape samozřejmě opět seděl s Lily, díky čemuž začal rudnout James, a Bellatrix se jen pokřiveně šklebila směrem k nám, na což jsem zase začal rudnout vzteky já.
„Ehm..podáte mi nějaké vysvětlení pánové, či se tu budete rozhlížet ještě dlouho?"
„Omlouváme se pane profesore, zrovna když jsme scházeli schody z učebny Obrany proti černé magii, začaly se schody měnit a my skončili ve třetím patře." nevinně jsme se oba uculili a zamířili na něj našimi štěněčími pohledy.
„Tak dobrá, ale ať se to už neopakuje. Pane Pottere posaďte se k panu Lupinovi a vy pane Blacku..." Křiklan se rozhlédl po třídě, „vy se posaďte ke slečně McKinnonové."
Oba jsme přikývli a rozešli se ke svým místům. Remus vypadal, že má lektvar už hotový. Proto si k němu James jen sedl a položil si hlavu na lavici. Remus ovšem stále kontroloval svůj jistě naprosto perfektní lektvar. Jak jsem upřeně koukal na Rema a Jamese, nedával jsem pozor na cestu a o něco jsem zakopl. Okamžitě jsem letěl vstříc podlaze a po pár sekundách jsem se s ní okamžitě začal mazlit.
„Pane Blacku, a tohle je prosím vás zase co?"
„Víte, pane profesore, musím přiznat, že se mi po zdejších dlaždicích velmi stýskalo a nějak jsem si nemohl pomoct se s nimi nepozdravit," pronesl jsem mírně ironickým tónem a slyšel smích, který prošel učebnou. Někteří byli z Nebelvíru, někteří ze Zmijozelu, ti se nejspíš smáli spíše mému ne příliš ladnému pádu. Bez dalšího mluvení jsem se posadil k Marlene. Opřel jsem se lokty o lavici a na chvíli si položil hlavu do dlaní.
„E...Siriusi?" šeptla Marlene a já k ní vzhlédl. Zářily jí oči a růžové rty měla roztažené do širokého úsměvu. Svůdně jsem se na ni ušklíbl.
„Co by sis přála, zlato?" znovu jsem se usmál.
„Abys mi trochu pomohl s tím lektvarem, zlato," schovala úsměv, nadzvedla obočí a pohledem ukázala k bublajícímu, čemusi modrozelenému. Nechápavě jsem zakoulel očima.
„Fajn...co to tvoříme?"
„Patet animo- lektvar čisté mysli," zamumlala a zkoumavě se zahleděla do učebnice. Otáčela s jednou stranou pořád sem a tam, mezitím stále těkala očima ke kotlíku.
„Kde sem....co se....jak?" mumlala dokola a začínala nabírat zoufalý výraz.
„Marlene," oslovil jsem ji, ale ona jakoby mě neslyšela, „Mar, co se děje?" položil jsem jí ruku na rameno a ona sebou trhla.
„Děje se to, že nevím, jak dál. Tady to prostě není. V posledním kroku to má změnit barvu na tmavě zelenou, jenže jak?" vychrlila ze sebe snad na jeden nádech a vypadala, že se za chvíli rozbrečí. Musel jsem se zasmát.
„Jasně, směj se mi, ale já vážně nevím. Tady to prostě není." Ukázala na knihu a práskla s ní do stolu, načež se na nás otočil Snape s Evansovou.
„Promiň Lily," šeptla a otočila se na mě.
„Když jsi tak chytrý, něco s tím udělej," řekla naštvaně, nakonec ale dodala, „Prosím."
Když těma, velkýma, modrýma kukadlama zamrkala, okamžitě jsem roztál. Uchechtl jsem se a rozhlédl se po stole, kde bylo plno přísad. Žabí bradavice, Ne! Prach z jednorožčího rohu, Ne! Žíně z kentaura, Ano! Vzal jsem ten dlouhý chlup vytržený ze zadku jednoho z těch chudáků a vhodil ho do kotlíku. Nic se nestalo.
„Skvěle, teď budeme muset začít znovu," řekla Marlene sklesle.
„Jen počkej! Přece si nemyslíš, že bych to já nějak zkazil," ušklíbl jsem se samolibě a pohledem ukázal na kotlík.
„Tys to fakt dokázal," zaradovala se Marlene a radostí zavýskla. Musel jsem se jen potichu zasmát, otočil jsem se a položil si hlavu na lavici. Marlene zřejmě musela zvednout ruku, nebo se Křiklanovi nějak ohlásit, protože mě vzbudil boucháním do lavice.
„No tak, pane Blacku, slečna McKinnonová vás tady tak vychvaluje a vy si klidně spíte," nechápavě jsem pohlédl na Marlene a ta se jen zaculila.
„Omlouvám se, c-co se děje?"
„Právě jsem říkal, že váš lektvar dopadl ze všech nejlíp. Musím vás pochválit. Dnes dostáváte..." bylo to tu, měl jsem slyšet slova, která mi Křiklan ještě nikdy neřekl. Jen jsem si zasněně představoval, jak to bude znít, když v tom se celou učebnou rozlehla příšerná rána. Všichni jsme se otočili směrem, odkud přišla. Frank Longbottom stál nad svým kotlem v teď otrhaném hábitu, měl mírně ohořelé vlasy a saze po obličeji. To ale nebylo to nejhorší. Všiml jsem si, jak všichni v jeho blízkosti odskakují...potom jsem zjistil proč. Obsah kotlíku, který se předtím snažil zastavit, se teď vezl po podlaze a kotlík vypadal bezedně. Vypukla všeobecná panika a každý se snažil dostat co nejdříve ze dveří. Vzhledem k tomu, že já s Marlene jsme seděli vepředu, stejně jako Evansová a Snape, dopadli jsme nejhůř. Nemohli jsme tak dlouho, že jsme si museli vylézt na Křiklanovu katedru, která byla výše než dosahoval sliz. Díky tomu si nás Křiklan nevšiml a ve třídě nás zamknul.
„Perfektní, ten starý zabedněnec nás tu zavře...typický," Snape rozhodil rukama, následně byl, ale okřiknut Lily. Musel jsem se uchechtnout.
„Tohle nemá cenu, pořád to stoupá, takže si myslím, že bysme měli něco vymyslet." vychrlila ze sebe Marlene, „Lily?"
„Já nevím co s tím, " pronesla trochu zoufale a přitiskla se ke Snapeovi. Udělalo se mi trochu špatně, tak jsem se otočil.
„Já něco znám, ale potřebuju, aby mi někdo z vás pomohl," řekl a otočil se automaticky na Evansovou, ale ta jen zakroutila hlavou, pak na Marlene, ale ta zareagovala stejně. Nakonec se obrátil na mě.
„Bože...tak co?" zakroutil jsem očima a čekal na instrukce.
„Jen řekni - Inebriat in, spojíme hůlky a je to," ležérně jsem pokrčil rameny.
„ Fajn...3...2...1," odpočítal jsem.
„Inebriat in"
„Inebriat in," zvolali jsme oba a přiložili k sobě konce našich hůlek. Fungovalo to. Ve chvíli kdy jsme to udělali, se všechna ta tekutina začala vsakovat do našich hůlek. Bylo těžší to ustát, ale povedlo se nám a třída byla za chvíli čistá jako lilie.
„Wau...úžasný, to bych do tebe neřekl Srabusi." poplácal jsem ho po zádech a on jen zakroutil očima.
„Co kdybys mi tak přestal říkat. Můžeme uzavřít smír?" zeptal se mě a vzhlédl, aby se mi podíval do obličeje.
„Dobře, ale mám pár podmínek 1. Přestaneš kohokoli oslovovat Mudlovským šmejdem..."
„Takhle jsem nikomu neřekl od pátýho ročníku," přerušil mě a já si uvědomil, že je to vlastně pravda. Kývnul jsem a pokračoval:
„A za druhé potřebuju s něčím pomoct. Zahrnuje to pomstu, pobavení a hlavně mou povedenou sestřenku."
„Jdu do toho," vyhrkl než jsem stačil cokoliv doříct. Zvedl jsem pravý koutek do úsměvu a zvedl pravou ruku. Snape si se mnou potřásl.
„Fajn, takže spojenci Srabu- chci říct Severusi."
„Co plánujete udělat Bellatrix?" Zeptal se se škodolibým úšklebkem. Celou akci jsem mu vysvětlil.
„Od tebe budeme potřebovat získat její vlas a budeš jí muset donést ten lektvar a nějak ho do ní dostat."
„Dobře, kdy a kde se setkáme?"
„Na Astronomické věži, hned po obědě, „řekl jsem mu a v tu chvíli vletěli do učebny Křiklan s McGonnagalovou. Jen se po místnosti rozhlédli a nechápavě se obrátili k nám.
„Co se tady stalo?" Zeptala se nás až s bodavě ledovým klidem McGonagallová.
„Řekli jsme si, že by to měl někdo zastavit, paní profesorko, tak jsme tu zůstali a zachránili svět. Ovšem jako vždy, jsem zachránil situaci a předvedl své neskutečné dovednosti." dokončil jsem svůj monolog a rozhlédl se po ostatních. Snape byl v pohodě, naopak Marlene i Evansová mě vraždily pohledem.
„Slečno Evansová, mohla byste mi to, prosím, sdělit po pravdě?" Otočila se k Lily.
„Víceméně má Black pravdu. Jen s tím malým detailem, že kdyby Severus neznal správné zaklínadlo, jsme všichni mrtví," uculila se Evanska a zašklebila se na mě.
„Já si to myslela. No nic, sice nevím, jak přesně, ale zvládli jste, podle popisu pana profesora Křiklana, nejméně apokalypsu. Proto dávám každému z vás 20 bodů. A za vaši skromnost, pane Snape, vám uděluji 10 bodů navíc," dokončila a poslala nás ven.

Tak nakonec mě napadlo, že zkusím jednu přepsat hned :) tak tady je zatím takový menší rozjezd :) Příště už se snad opravdu dostanu k té oplátce :D snad se vám to zatím líbí :) budu moc ráda za každého človíčka, co se tu objeví, každého kdo mi dá hvězdičku a byla bych neskutečně ráda za jakýkoli komentář :3 jinak rozhodla jsem se věnovat každou kapitolu od teď někomu, komu jsem za tu hvězdičku stála :* moc to pro mě znamená
Takže tady je první :3

MrsLoco děkuju za krásný rozjezd :* :* :)