Myslím, že každý z nás chtěl vždycky znát příběh střeštěného a vždyrozcuchaného Jamese, tichého avšak velmi chytrého Remuse, dokonalého Cassanovi s těžkou minulostí Siriuse, nepolevující a nadané Lily a zlomeného Severuse. Ke všem jsem si dovolila p...
Z oběda jsem odběhla pryč v slzách. Nevím proč, ale když jsem viděla Siria s tou holkou na klíně, musela jsem odejít. Za ten týden na ošetřovně jsem poznala, jaký by mohl být, kdyby si nepotřeboval hrát na frajera. Ty chvilky, které jsme spolu strávili, byly filozofické, veselé a často i dost smutné. Tyto jsme zažívali hlavně kvůli debatám o našich rodinách. Sirius mi vyprávěl o jeho dětství, kdy mu bylo asi pět a musel se dívat, jak Walburga, Siriusova matka, mučí malé domácí skřítky, co si s ním každý den hráli, dělali mu snídaně, večeře a hlavně ho uspávali. Říkal mi, jak velké výčitky vždy má, když odchází z domu a ta zlatíčka tam nechává samotné. Zkrátka jsem v něm poznala úplně jinou osobu. Už pro mě nebyl tím egocentrickým, namachrovaným idiotem, ale ochotným, obětavým a hodně zajímavým kamarádem. A ta holka nevěděla jaký je, viděla jen ten krásný aristokratický obličejík. Posadila jsem se na kamenný výklenek v jedné z mých oblíbených chodeb. Schovala jsem si hlavu mezi kolena a ještě se zakryla vlasy.
„Marlene?! Marlene, kde jsi?" zaslechla jsem volání mé zrzavé kamarádky. Následně jsem uslyšela i klapání podrážek, co se velmi rychle přibližovaly. Zastavily se kousek ode mě, to jsem totiž dokázala odposlechnout.
„Lily, prosím, nech mě být," vydechla jsem a snažila se znít pevně, to mi ale můj hlas nedovolil, protože se zlomil hned u druhého slova.
„Mar," objala mě kolem ramen a jen se mnou kývala ze strany na stranu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lily vždycky věděla, co udělat. Mluvila, když to byla potřeba, a byla potichu ve správnou chvíli. Nemohla jsem si snad ani přát nikoho lepšího. Chvíli jsme tam jen seděly, pak se Lil odtáhla.
„Jdeme," oznámila mi pevně a já věděla, že nemá cenu jí odporovat. Měla totiž tu svou jiskru v očích a bylo jasné, že má něco za lubem. Zvedla mě a dotáhla až na kolej, prošly jsme společenkou a zamířily rovnou do našeho malého pokojíku.
„Lily, co se děje?" zeptala jsem se dívky, která lítala po pokoji, přehrabovala se ve skříni a občas sáhla i do kufru.
„Vyfikneme tě, protože jdeme na tu dnešní párty. A nechci slyšet žádné námitky!" pohrozila mi ukazováčkem a já se musela zasmát.
„Jasně šéfe," zasalutovala jsem a popošla za ní. Lily se na mě otočila a vytáhla hůlku, kterou na mě namířila. Zvedla jsem ruce a pomalu začala couvat.
„Co to na mě zkoušíš, Evansová?" pokusila jsem se znít zděšeně, ale můj smích pronikl, takže to nemělo ten správný efekt.
„Jak jsem řekla. Vyfiknu tě," kouzlem mě donutila posadit se a i přes mé snažení jsem nebyla schopna vstát.
