Dark life of Sirius Black

2 - Špatný vtípek

Jakmile jsme vešli do Velké síně, všichni, kdo zůstávali na snídani déle, najednou ztichli a upřeně se dívali na rozesmátého kapitána famfrpálového týmu. James byl zvyklí na obdiv, ale to, že se mu dostalo až takového hrobového ticha, mu bylo divné. Otočil se na mě, pak na Rema a zpět na mě. Svraštil obočí v nechápavém výrazu a v tu chvíli jsem se neudržel a propukl v hlasitý smích. Hned po mě se začala chechtat i celá Síň včetně několika učitelů u čestného stolu.

„Siriusi! Co se děje?" řekl kapku nabroušeně. Z kapsy jsem vytáhl zrcátko, které jsem nosil, dalo by se říct pořád, a obrátil ho proti němu. Když zahlédl svou jedovatou kštici, několikrát si prohrábl vlasy.

„Říkal jsem, nikdy nic neopakuju," pořád jsem se smál, ale to už měl James v ruce hůlku. Zvedl jsem ruce v obranném gestu, stále s úsměvem na tváři.

„Za tohle zaplatíš," uchechtl se a já začal pomalu couvat, postupně jsem zrychloval, a když se proti mně rozběhl, otočil jsem to a pádil směrem k čestnému stolu.

„Obscuro," švihnul po mě James hůlkou a já se zkušeně vyhnul.

„Moc předvídatelné, Dvanácteráku," zavolal jsem na něj za běhu a otočil jsem se, abych po něm mohl taky jednu kletbu vystřelit.

„Incarcerous," vykřikl jsem a James, jelikož to nijak nečekal, se svalil k zemi s provazy okolo těla.

„Tak a dost," rozehřměla se jedna osoba u učitelského stolu. Ani jsme se s Jamesem nemuseli otáčet, abychom věděli, kdo to je.

„Co si myslíte, že děláte? Vrhat po sobě kletby, a ještě k tomu ve Velké síni? Oba dva máte školní trest! A jakto, že nejste na hodině?! Dneska v devět hodin vás očekávám tady!" křičela na nás McGonagallová, pak jen stáhla rty do úzké čárky a svou hubenou rukou ukázala k širokým dveřím, co vedly ven.

„Samozřejmě, paní profesorko," zadržel jsem smích a rozvázal Jamese. Společně s Remusem jsme vyběhli dlouhou chodbou do učebny Dějin čar a kouzel.

„Pane Blacku, Pottere a Lupine...jste na této škole už šest let a stále nedokážete trefit do správné třídy ve správnou dobu?" zeptal se nás až s děsivě ledovým hlasem, profesor Binns.

„Kdyby nebyl, zde vážený pan Black idiot na třetí, byli bychom tu dřív," zasyčel James skoro neslyšně. Já se na něj jen ušklíbl a společně jsme si sedli do lavice.

„Takže jak jsem říkal Válka s obry..." profesor Binns byl okamžitě přerušen ranou, kterou jsem způsobil pádem ze židle po tom, co mě James strčil dolů.

„Zbláznili jste se? Jak myslíte...předěláme celý zasedací pořádek," po této větě začali všichni nesouhlasně mumlat. Zvláště proto, že většina lidí, ať už z Nebelvíru nebo ze Zmijozelu, který měl s námi hodinu, spokojeně spala a teď museli vstát.

„Pane Pottere, vy se zvedněte a běžte se laskavě posadit vedle pana Snapea a ehm..." James ho přerušil otráveným výkřikem.

„Vedle Srabuse mě teda nedostanete," vyštěkl a na Snapeovi bylo vidět, že s tím taky nesouhlasí.

„Máte smůlu, pane Pottere. Okamžitě běžte vedle pana Snapea. Příště si možná uvědomíte, jak se máte chovat," na to se James opravdu zvedl, při čemž nezapomněl pořádně nakopnout mé koleno, které stále leželo na zemi.

„Dále tady máme slečnu Blackovou...vy se posadíte...řekněme třeba vedle pana Blacka," zaraženě jsme se na sebe se sestřenkou podívali. Nakonec se ale menší a hubená dívka s očima tak temnýma, že nebyly rozeznatelné panenky od duhovky, zvedla, prohrábla své dlouhé, kudrnaté vlasy a s kyselým úšklebkem vyšla přímo proti mně.