Dark life of Sirius Black

24 - Hádka

„Myslíš, že se s ním vyspala?"

„Jamesi! Pst! Probudíš je."

„To je přesně můj záměr, nemůžu se dočkat až uvidím jejich výraz," hlasy znělo trochu vzdáleně, ale já tušil, že nejsou. Smích, který pak James vydával byl ovšem mnohem hlasitější.
V rychlosti jsem otevřel oči. Oba na mě koukali poměrně překvapeně. A můj brýlatý spolubydlící se začal chechtat ještě více.

„Dvanácteráku, sklapni," sykl jsem na něj a chtěl se zvednout. Ovšem jakmile se mi povedlo zvednout se na loktech, okamžitě jsem musel zpátky na záda. Marlene kolem mě obmotala svou hubenou ručku tak dobře, že nebylo možné posadit se, nebo se jakkoli pohnout. Tmavovlásek se začal opět smát a skoro smíchy prskal.

„Sakra Jamesi, probudíš Mar," snažil se ho uklidnit Remus zadržující svůj výbuch smíchu. Nezadržel ho dlouho a nakonec se oba svalili na zem. Já je jen celou dobu propaloval očima a snažil se odmotat Marleninu ruku dolů. Jakmile se má ruka dotkla té její, zavrtěla sebou a stiskla mne. Podvědomě se mi na tváři vyloudil úsměv, proto jsem se ho snažil co nejdříve zbavit. Zavřená očka blondýnky ležící v mé náruči se začala hýbat. Asi dvakrát jí zacukala víčka. Až teprve poté konečně odhalila modré duhovky. Koukala se nejdříve velmi spokojeně, však když si uvědomila, na koho se dívá, vypadala spíše vyděšeně. A to ještě neviděla ty dva.

„Vidíte, vy idioti, říkal jsem ať jste zticha," prskl jsem k nim a oba si je prohlédl od hlavy k patě. Vtom se konečně podívala na Rema a Jamese, kteří se culili jako pomatení. Sebrala všechnu peřinu na posteli a přitáhla si ji k sobě.

„Vypadněte!" křikla po nás všech se smíchem. S úšklebkem na rtech jsem se jen ležérně položil na postel a podepřel si hlavu pravou paží.

„Pročpak? Ta moje košile ti náhodou sluší."

„Nemám na sobě žádné spodní prádlo," zasyčela na nás šeptem. Vyprskl jsem smíchy a nemohl přestat. Marlene do mě několikrát praštila pravou rukou, jako by mě to snad mělo bolet. Po tom, co se můj záchvat uklidnil, nás s Jamesem Remus chytil za ramena a odtáhl pryč.

„Díky, Reme," pousmála se blondýnka na mého jizvami posetého kamaráda.

„Kdykoli," ušklíbl se na oplátku a my tři zamířili do koupelny. Stáli jsme namáčknutí přímo na dveře a čekali, až budeme moci konečně jít zpět do vlastního pokoje. Z vedlejší místnosti se ozývalo štrachání, dupání po podlaze a párkrát zazněly i rány od dvířek skříně.

„Takže, když už máme tolik času, vyprávěj nám o tom, co jste s naší stydlivkou dělali včera večer," drknul mi loktem do žeber James. Zmateně jsem se na něj podíval a nakrčil čelo.

„Dvanácteráku, mě by zase zajímaly ty tvé tajné výpravy. Kam se vytrácíš každé odpoledne?" zvídavě jsem pozvedl obočí. Zamračil se zpod svých kulatých brýlí a obrátil oči v sloup.

„Co máš sakra za problém?! Není přece má povinnost trávit s vámi každou minutu mého života. To vy jste se začali paktovat s ním a mě jste vyškrtli," začal na mě hnědovlasý Nebelvír křičet a máchal při svém monologu mávat rukama.

„My tě nevyškrtli. Jamesi, to, že se bavíme s Marlene a Lily, znamená, že se hold vídáme i s jejím přítelem, který je s ní všechen svůj čas."

„Tohle neříkej," zvedl varovně ukazováček, v očích mu byla vidět bolest zastřená rozčilením.

„Co? Co nemám říkat? Severus ji miluje a..." nestihl jsem pokračovat, protože Jamesovo rozhořčení bylo tak silné, že se proti mně vrhl a srazil mě na chladné dlaždičky.