Myslím, že každý z nás chtěl vždycky znát příběh střeštěného a vždyrozcuchaného Jamese, tichého avšak velmi chytrého Remuse, dokonalého Cassanovi s těžkou minulostí Siriuse, nepolevující a nadané Lily a zlomeného Severuse. Ke všem jsem si dovolila p...
Mužské prsty se mi zabořily do vlasů a ještě více mne k sobě přitáhly. Abych byla výše, zvedla jsem tělo na špičky a ruce spojila za Siriovým krkem. Mým jediným přáním v té chvíli bylo zastavit čas. Nebo třeba jen na chvíli zpomalit jeho plynutí. Avšak to se mi samozřejmě nesplnilo. Naše těla obě dychtila po vzduchu, což byl menší problém. Oba jsme se opřeli našimi čely a ztěžka dýchali. Černovlasý chlapec vyprskl míchy.
„Kdyby mi tohle někdo řekl před měsícem, vysmál bych se mu do obličeje."
„Jo, to chápu," zasmála jsem se v odpověď a spustila ruce kolem těla. Zasněné oči mi stále směřovaly k těm jeho a touha políbit ho znovu mne začala přemáhat, proto jsem sklopila hlavu dolů.
„Jsem strašně rád, že jsi to udělala," usmál se a ukazováčkem mi zvedl bradu, což mě donutilo se na něj znovu podívat. „Ale musím přiznat, že sis mohla vybrat lepší chvíli. Zítra ráno mi odjedeš pryč."
„Omlouvám se," uchechtla jsem se znovu. Siriovi se na obličeji vykouzlil jeho typický úsměv. Typický pro jeho potrhlé nápady, které končily trestem od McGonnagallové.
„Vím, jak mi to můžeš vynahradit," přejel mi palcem přes pravou tvář a já mu přikývla, „Dobře. Sraz ve Společence za deset minut, ohákni se." Zaculila jsem se a i když se za mnou zavřely dveře, úsměv se mi z tváře nevytratil. V pokoji byla slyšet tekoucí voda z koupelny, tak jsem využila své chvíle a začala se převlékat. Ve skříni jsem měla už začátku 6. ročníku schovaný jeden speciální kousek. Moje máma mi je nechala ušít na narozeninovou oslavu, která se nakonec nekonala, proto stále jen visely na ramínku. Stáhla jsem je dolů a přivoněla si k nim. Pořád z nich bylo cítit mámin parfém a to mi připomnělo vůni domova. Tak strašně jsem se těšila na další den až konečně opět uvidím svou milovanou mamku, tátu, který se o mne pořád staral, a mého malého bratříčka. Probrala jsem se ze svého přemítání a konečně na sebe navlékla červené saténové šaty.
„Takže to vyšlo?" bylo za mnou slyšet tleskání. Otočila jsem se a viděla svou rusovlasou kamarádku pouze v bílém ručníku obmotaném kolem jejího těla.
„Jak vypadám?" rozmáchla jsem tázavě rukama. Lily přikývla a ukázala na mne zdvižené palce, „jsi kočka."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Má pravdu," ozval se další hlas, což mě dost překvapilo. A jakmile mi došlo, čí hlas to je, udělalo se mi trochu špatně.
„No...tak já už radši půjdu. Lily, příště mě, prosím, varuj." Pohled mi při odchodu padnul na černovlasého chlapce také pouze v ručníku. „Ahoj, Severusi."
„Ahoj, Mar." Rozloučili jsme se a já utekla do Společenky tak rychle jak jen to na podpatcích jde. Uvnitř mě se pořád ukrýval ten zároveň znechucený a vyděšený pocit, takže jakmile jsem byla na cílové pozici ani mi nedošlo, že do někoho vrážím.
