Dark life of Sirius Black

41 - Návrat do Bradavic

"Expelliarmus!" zakřičel James. V tu chvíli se stalo něco, co by nikdo nikdy nečekal. Šestnáctiletý kluk odzbrojil velkého Albuse Brumbála. Samozřejmě za to mohla čarodějova koncentrace na něco úplně jiného, ale stejně to byla překvapivá událost. Proud kouzla, který doteď držel černokněžníka u země, ustal. Nešlo na cokoli čekat. Nemohli jsme bojovat o bezovou hůlku. Měli převahu, protože, i když byl Brumbál silný i bez hůlky, na tyhle dva to prostě nestačilo. Dřív než se stačili ostatní rozkoukat, chytila jsem velké vrásčité ruce našeho ředitele a rychle nás přenesla na své oblíbené místo v Londýně.

"Moc se omlouvám, ale nemohli jsme tam zůstat." Zoufale jsem rozhodila rukama a ty si pak položila na hlavu.

"To je v pořádku, Marlene. Udělala jsi tu nejrozumnější věc. Akorát teď nemám hůlku. Nemůžu tě chránit tak, jak je nutné. Musíme se rychle přenést do Bradavic."

"Ale to já nemůžu a v Prasinkách na nás budou už jistě čekat," mumlala jsem rozklepaně. Snažila jsem se přijít na nějaké bezpečné řešení, ale žádné mi nepřicházelo. Soustředění navíc rušil městský hluk aut, autobusů a lidí, co se nočním Londýnem procházeli. My sice stáli v ústraní jedné ze zapadlých uliček, kde nikdo nikdy nechodil, ovšem ruch centra se ozýval ze všech stran.

"Neboj, Mar, ještě mi zbylo dost sil na to dostat se do hradu." Brumbál se napřímil a nastavil mi pevnou ruku, v jeho očích však bylo poznat, že už zeslábl. Zdráhavě jsem se ho chytila a vzápětí jsme oba leželi na studené kamenné podlaze dlouhé chodby.

"Studenti venku z postelí! Studenti se toulají po chodbách!" kostnatá osoba cupitala směrem k nám a hlas, který strašil většinu mých spolužáků, se rozléhal tmou. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla u svých nohou ležet našeho ředitele.

"Brumbále?" vyšel ze mne jen lehký šepot, zacloumala jsem s nehybným tělem, a když Brumbál nevykazoval žádné známky vnímání, vyšvihla jsem se na nohy, „Pomoc!" rozkřičela jsem se a Filch se k nám konečně dostal.

"Copak tu křičíte, děvenko, a jakto, že nespíte?" skřípal tím svým starým hlasem, až když si všiml, kdo vedle mě leží, vykulil své zelené oči.

"Musíme rychle někoho sehnat a odvést ho na ošetřovnu." Pak šlo vše ráz na ráz. Seběhli se všichni profesoři. Ti nejdříve přičarovali nosítka a následně odlevitovali Brumbála k madam Pomfreyové.

"Jste v pořádku, slečno McKinnonová?" promluvila na mě ustaraně profesorka McGonagallová, zatímco mi kolem ramen obmotávala jakousi červenou deku.

"Ano, mně se vůbec nic nestalo, ale co bude s panem profesorem?"

"Nebojte se ničeho, je jen velmi vyčerpaný. Musíte to znát, takto jste se letos už na ošetřovnu dostala," mluvila velmi uklidňujícím tónem a vedla mne směrem do Nebelvírské věže, "víte, když kouzelník využije příliš kouzelné energie, ovládne to i jeho fyzické síly. Je mu, jako by uběhl maraton a to sprintem. Teď mu pomůže dlouhý, ničím nerušený spánek. Vy mi ale prosím vysvětlete, co se proboha stalo. Nikde jsem nenašla Albusovu hůlku." Když dokončila svůj monolog, už jsme stály před obrazem Buclaté dámy.

"Nejdřív se vůbec nic nedělo, ale když jsme šli k Arianinu hrobu, objevil se Vol...Vy-víte-kdo."

"Klidně to řekněte. Jsem pyšná, že některá z mých studentek má tolik odvahy."

"Objevil se tam Voldemort, společně s Jamesem Potterem." Stále klidná čarodějka vytřeštila oči a hlasitě zalapala po dechu.

"Říkáte s Jamesem Potterem? Jako s naším chytačem, panem Potterem? To není možné," zamumlala zdeptaně a myslím, že jsem v jejích očích zahlédla i jednu neposlušnou slzu.